V týdnu od 27. června do 1. července 2022 se v Praze konal VI. kongres mezinárodní literárněvědné bohemistiky. Šlo o kongres v několika směrech výjimečný. V roce 2020, kdy se měl kongres konat (nakonec byl kvůli pandemii dvakrát odložen), uběhlo čtvrt století od uspořádání kongresu prvního, a šestý kongres měl být kvůli tomuto výročí do jisté míry jubilejní. Poněvadž se měl konat v době charakterizované bouřlivým vývojem ve světě (globalizační procesy, institucionální přeměny) i ve vědě (synchronní mnohost metodologických pozic a rámců), dohodli se organizátoři, že na rozdíl od kongresů předchozích, osnovaných na jednom či dvou hlavních tématech, bude VI. kongres založen na obecnějším tázání a že jeho cílem bude rekapitulovat stav i výhledy oboru, a to jak v jeho intelektuální, tak institucionální dimenzi. Tento sumarizující cíl kongres reflektoval i svým názvem Na křižovatkách: koncepce, otázky a perspektivy literárněvědné bohemistky v globálním světě.
Kongres otevřely čtyři plenární referáty. Alfrun Kliemsová promluvila v příspěvku „Pohyblivé kánony. Češi ve světě aneb Kam s migrační literaturou?“ na příkladu českých spisovatelů v Německu, resp. německy píšících Češích, o interakci mezi kulturami, jazyky a místy, o „Eastern turn“ a migrační literatuře. Petr A. Bílek resumoval v referátu „Literární věda na křižovatce: Už zase?“ o současném stavu literární vědy, o tom, co se pod tímto souslovím skrývá a jak literárněvědné myšlení expanduje do širšího kulturního (ale také vzdělávacího) prostoru. Václav Petrbok promluvivší na téma „Česká literární historie, nebo literární historie českých zemí?“ pojmenoval českou literární vědu ve chvíli, kdy se učí postihovat i texty vznikající na českém území v jiných jazycích a kdy před ní vyvstává potřeba aktualizovat řadu problémových okruhů (překlad, kulturní transfer, periodizace, kánon, regionalismus) a teoretických přístupů (postkoloniální studia, transkulturní teorie, nový historismus). Alessandro Catalano v referátu „Poznámky ke stavu a smyslu studia bohemistiky“ vyšel ze srovnání bohemistiky české a italské; jeho kriticky a apelativně zaměřený referát vedl k obecnějším otázkám situace jakékoli zahraniční bohemistiky, možnostem bohemistiky v zahraničí (a také možnostem jejího posílení ze strany českého státu), ale např. i k otázkám literárního kánonu.
Plenární referáty metonymicky pokryly šíři otázek, jimž se věnoval celý kongres — jednání bylo věnováno jednak vědeckým paradigmatům, která charakterizují současnou literární vědu, a jejich postavení v bohemistice, jednak pozici našeho oboru v dnešním akademickém světě a mediálním prostředí, respektive výzvám, kterým literárněvědná bohemistika jako samostatný obor čelí. Tuto šíři se organizátoři pokusili strukturovat čtyřmi tematickými osami, které zároveň chtějí postihnout klíčová místa oborové dynamiky a do kterých jednotlivé referáty, jak sumarizačního, tak problémového typu, zařadili. Pokouším-li se níže vyjmenovat některé účastníky a názvy jejich referátů, činím to s vědomím, že jde jen o velmi úzký výběr. Vyjmenovat všechny přesahuje možnost tohoto textu. Zatímco totiž prvního kongresu (1995) se účastnilo 76 referujících, na VI. kongresu s referáty vystoupil téměř dvojnásobek: 163 účastníků z 18 zemí, kteří dohromady představili 147 konferenčních příspěvků (abstrakty všech referátů obsahuje sborník, jejž ÚČL vydal a jejž také nabízí na svých webových stránkách v elektronické podobě).
Tematická osa „Česká literatura v českých zemích a ve světě“ se tázala po modech recepce české literatury v českých zemích a mimo ně a zkoumala situaci dnešní zahraniční bohemistiky, stav výuky i bohemistického bádání, překladatelství z češtiny a další formy prezentace a diskuze českých autorů ve světě. Mimo jiné do této osy spadaly referáty Joanny Czaplińské „Je česká literatura pozvánkou k poznávání české kultury?“, Melissy Shih-hui Lin (mluvila online) „Literary interactions between China and Czechia: A case study of »soft power«“, Petera Buggeho „Jak po bohemistice?“, Xaviera Galmiche „Překladatelský (česko-francouzský) utrakvismus“, Kenichi Abeho „Když se Češka probudí na Šibuji aneb Srovnávací literatura v novém věku“, Ani Burové „Současná česká literatura v bulharském kulturním kontextu“, László G. Kovácse „Česká literatura v současném Maďarsku: stálá popularita, nebo klesající zájem?“, Zuzany Urválkové „Božena Němcová jako čtenářka populární literatury“, Veroniky Tuckerové „In Search of Kafka’s Prague: Klaus Wagenbach, Marthe Robert, and Philip Roth“ a mnohé další.
Druhá tematická osa byla nazvána „Česká literatura/literatura českých zemí: pole otázek“ a reflektovala dnešní stav encyklopedie bohemistického poznání, směr a smysl jejího budování, resp. to, jak nové poznatky osvětlují či proměňují celek našich znalostí a jeho uspořádání, a prověřovala, jaké objevy byly učiněny, jaká témata v dnešní diskuzi rezonují, jaké starší práce a otázky byly nově aktualizovány a kde zůstávají nezmapovaná území. Mimo jiné zazněl referát Petera Deutschmanna „Oživené hlasy mrtvých: »Menippská« satira Markéty Pilátové“, Aleksandry Pająkové „Mezi tradicí a současností — poznámky na okraji literárních návratů do 19. století“, Jana Wiendla, Terezy Sudzinové a Tomáše Pavlíčka „Deníky Karla Teigeho (1912–1925) v Památníku národního písemnictví“, Žoržety Čolakovy „Paradigma melancholie v české poezii“, Michala Charypara „Mezi realismem a modernismem.
Pluralitní model poetik české prózy 1860–1910“ či Joanny Goszczyńské „Možnosti výzkumu »modernizovaného« modernismu“. V dané ose se soustředily i příspěvky tematizující problematiku „vysoké“ a „nízké“ literatury (Alena Šidáková Fialová, „Na hranici vysokého a nízkého. Současná česká próza mezi »middlebrow« a »populárním realismem«“, Lubomír Machala, „Za hranicemi literárních konvencí a masového vkusu“, Michal Sýkora, „Škvoreckého pojetí detektivního žánru a jeho zdroje“). V téže tematické ose zazněly příspěvky z panelů D. Dobiáše „Literární kritika obrozenské doby: instituce národního kánonu?“, Pavla Janáčka „Podoby české populární literatury mezi válkami“ a Marka Nekuly „Narativy šoa v české literatuře a jejich proměny“.
Tematická osa „Mnohost metod, mnohost bohemistik“ si měla tematizovat roli a škálu teoretických konceptů a zkoumala, nakolik je bohemistika novým konceptům vůbec otevřená; tato osa také reflektovala napětí bohemistiky mezi národní filologií a transkulturní literární vědou, resp. literární vědou otevřenou jinojazyčným literaturám regionu a jejich vzájemnému obohacování, a ptala se, existuje-li jedna bohemistika, či zda se spíše rozpadá do škály různých bohemistik s různou tematicko-metodologickou identitou.
Referáty přednesli mj.: Dobromir Grigorov: „Přítomnost a básnická teleologie v raných textech Jiřího Koláře“, Eva Krásová: „Pojem stylu: příběh myšlenkových transpozic na ose Praha — Paříž“, Josef Šebek: „Literatura a společnost: návrat sociologického pohledu?“, Joanna Derdowská: „České exofonie? Pokus o vymezení výzkumného pole“, Hana Blažková: „Vytěsněné hlasy. Literární feminismus raných 90. let“. Panely přispěl mj. Ondřej Sládek, „Pražská škola a česká teorie“, Jan Budňák, „Synoptické dějiny literatury českých zemí v dlouhém 19. století“, Ondřej Vimr a jeho „Digitální studia české literatury“ nebo Michael Wögerbauer, „Číst českou literaturu — čtenář a čtení jako teoretický a historický problém“.
Cílem tematické osy „Hranice literárněvědné bohemistiky“ bylo akcentovat metodologické synergie a prověřit, jak bohemistika reaguje na vznik nových disciplín a směrů (např. mediální věda, paměťová studia, digital humanities). Velká pozornost zde byla věnována vztahu literární vědy a lingvistiky (Karel Komárek: „Spolupráce literárněvědné bohemistiky s lingvistikou: samozřejmost, výhoda, výjimka nebo přepych?“, Marek Lollok: „Co [ještě] stylistika nabízí literární vědě?“), vztahu literární vědy a literatury k divadelní vědě a dramatu (panel Aleše Merenuse „Literární a divadelní věda — hranice, průniky a »sporná území«“) a studiu alternativní kultury (panel Eduarda Burgeta „Československá alternativní kultura a disent 70. a 80. let 20. století“ a Petry Loučové „Československá alternativní kultura a disent 70. a 80. let. Transnacionální aspekty“). Vztah literární vědy a umělé inteligence, resp. digitálního prostředí zkoumal Richard Müller v referátu „Systémová poezie (1958–1970) ve světle generování textů současnou AI“ a Tomáš Suk v příspěvku „Sémiotická tradice pojetí fikčního světa v kontextu zkoumání digitálních her“. Vztahu literární vědy a folkloristiky se věnovali Petr Janeček a Pavel Šidák v referátu „Folklor a literární věda dnes. Aktualizace konceptu folkloru optikou literární vědy a prozaické folkloristiky“. Otázky vztahu literární vědy a jiných věd ovšem zasahovaly i do jiných tematických os (např. vztahu ke kognitivní vědě se věnovali Irena Vaňková, „Metamorfózy Jiřího Wolkera. Perspektiva kognitivní poetiky“, a Martin Golema: „Ohlasy kognitívnej a empirickej literárnej vedy v literárnovednej bohemistike i slovakistike a problém hraníc literárnej vedy“ v tematické ose „Mnohost metod, Mnohost bohemistik“).
Strukturaci kongresového jednání do jisté míry ovlivnil i fakt, že oproti minulým ročníkům nebyl VI. kongres založen — a z výše řečeného to již vyplynulo — jen na individuálních referátech. Novinkou bylo zavedení panelů sestávajících z tří až pěti přednášejících koncentrujících se k jednomu tématu (prezentováno bylo 18 panelů) a doktorandských posterů (prezentováno jich bylo 5).
Doprovodný program akcentoval zejména první z tematických os a věnoval se pozici a možnostem zahraniční bohemistiky a české literatury v zahraničí. Jeho organizátorem byl Dalibor Dobiáš. Šlo o úterní moderovanou diskuzi „Setkání bohemistů ve světě s představiteli českých institucí“, kde svůj postoj ke světové bohemistice a způsoby, jimiž jí mohou přispět, prezentovalo Ministerstvo školství a Dům zahraniční spolupráce (zastoupeny Olgou Vlachovou), Česká centra (Alžběta Havlínová), České literární centrum (Michaela Čičváková), Ministerstvo kultury (Radim Kopáč). Ve středu navázala diskuze „Hašek, Havel, Hrabal… a dál? Česká literatura a bohemistika mimo Evropu a Ameriku“ prezentující místo české literatury zejména na Dálném východě. Slovo zde dostali překladatelé z japonštiny (Kenichi Abe), čínštiny (Šárka Masárová), španělštiny (Markéta Pilátová), vietnamštiny (Binh Slavická), arabštiny (Adéla Provazníková). Tato linie doprovodných akcí vyvrcholila čtvrtečním „Kulatým stolem v Senátu k výzvám a šancím současné literárněvědné bohemistiky ve světě“. V Hlavním sálu budovy Senátu PČR se sešli Ladislav Bánovec (MŠMT ČR), Peter Bugge (Univerzita Aarhus), Joanna Goszczyńská (Univerzita Varšava/Polská akademie věd), Eva Lehečková (FF UK), Marek Nekula (Univerzita Řezno), Jan Wiendl (FF UK) a Petra Jamesová (Svobodná univerzita Brusel). Tématy kulatého stolu byly stav a vztah institucionální bohemistiky, bohemistického bádání, překladatelství z češtiny a diskuze o české literatuře v Česku a ve světě a způsoby, jimiž akademické i státní instituce reagují na proměňující se zasazení a výzvy oboru. Úvodní slovo pronesl předseda senátu Miloš Vystrčil.
Simultánně kongres nabídl i doprovodné akce jiného typu: v úterý kulturně- a kunsthistorické procházky Prahou. Eva Janáčková (ÚDU AV ČR) se podjala Prahy židovské, Kateřina Piorecká Prahy avantgardní a Richard Biegel (ÚDU FF UK) Prahy 19. století. Ve středu pak informativní přednáškou o fondech Literárního archivu PNP v digitálním světě a o databázi České literární bibliografie (hovořili Tomáš Pavlíček, Veronika Boháčová a Helena Šebestová z PNP a Vojtěch Malínek za ČLB ÚČL). V pátek se Jiří Holý (FF UK) spolu s Jiřím Flajšmanem ujali prezentace „Česká knižnice: příspěvek ke kultuře českého kánonu a literárního díla?“ A konečně v sobotu 2. července, již po pátečním oficiálním a neformálním zakončení kongresu v budově ÚČL, ještě někteří účastníci podnikli výlety na Čapkovu Strž (doprovázeli Martin Lukáš a Kateřina Piorecká) a na Branov Oty Pavla (Dalibor Dobiáš).
Hlavním organizátorem kongresu byl Ústav pro českou literaturu AV ČR (v osobě vědeckého tajemníka Pavla Šidáka). Spolupořadateli byly Ústav české literatury a komparatistiky Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, Ústav české literatury Filozofické fakulty Masarykovy univerzity a Ústav slovenskej literatúry SAV. Cennou spolupráci poskytl Památník národního písemnictví, Česká centra, Dům zahraniční spolupráce a Knihovna Václava Havla. Záštity nad kongresem převzala předsedkyně AV ČR Eva Zažímalová, předseda Senátu Parlamentu ČR Miloš Vystrčil, ministr kultury Martin Baxa a primátor hlavního města Prahy Zdeněk Hřib.
Vychází v České literatuře 2/2023.
Tento článek podléhá licenci CC BY-NC-ND 4.0 Mezinárodní. Plný text licenčních podmínek
