Previous Next
Studentská literárněvědná konference 2021 TEREZA ROHÁČOVÁ Ve dnech 27.−29. dubna 2021 se uskutečnil devatenáctý ročník Studentské literárněvědné konference (dále...
Poctivý a potřebný návrat k Hálkovi IVO ŘÍHA Poctivý, tj. po „technické stránce“ precizně vyhotovený (jak je ostatně v České knižnici zvykem), jen v některých...
Švejkem k dějinám české literatury JOANNA DERDOWSKA Kniha polského bohemisty Piotra Gierowského Superhero Josef Švejk je autorem anoncována s příznačnou...

Česká literatura v síti

 

V redakčním blogu časopisu Česká literatura jsou v týdenním intervalu zveřejňovány zejména recenze, zprávy, poznámky či komentáře, které sledují aktuální dění a jež zpravidla vyšly na stránkách časopisu nebo souvisejí s jeho obsahem, doplňují ho a komentují.

TEREZA ROHÁČOVÁ

Ve dnech 27.−29. dubna 2021 se uskutečnil devatenáctý ročník Studentské literárněvědné konference (dále SLK), na níž se společně s Ústavem pro českou literaturu AV ČR organizačně podílela katedra bohemistiky Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci.

IVO ŘÍHA

Poctivý, tj. po „technické stránce“ precizně vyhotovený (jak je ostatně v České knižnici zvykem), jen v některých ohledech možná trochu rozpačitý či diskutabilní, takový je výbor z básní a próz Vítězslava Hálka, sestavený editorem Michalem Charyparem a opatřený „Komentářem“ Michala Fránka. A také navýsost potřebný a užitečný. Vždyť poslední hálkovský počin podobného charakteru (ovšem zahrnující pouze autorovu prózu) a podobné editorské intence je stár více než tři desetiletí: šlo o svazek s názvem Kresby křídou i tuší, připravený péčí Mojmíra Otruby a Ziny Trochové, vydaný roku 1988 Československým spisovatelem ve Velké řadě Slunovratu.

ANNA GNOT

V loňském roce vydala Moravská zemská knihovna publikaci Česká literatura v polských překladech (1989–2020) / Literatura czeska w tłumaczeniach polskich (1989–2020), která je prvním svazkem řady „Česká literatura v překladech“. Autorský kolektiv (ve složení Joanna Goszczyńská, Jaromír Kubíček a Tomáš Kubíček) podnikl pokus prezentovat komentovanou bibliografii knižních překladů české literární produkce do polštiny v letech 1989–2020. Kniha je dvojjazyčná — české texty doprovází jejich zrcadlové polské verze —, což ji činí otevřenou publiku obou jazykových prostředí, dostupnou nejen úzké skupině odborníků, ale i širšímu okruhu zájemců a pozorovatelů vývoje vzájemných česko-polských literárních vztahů.

JOANNA DERDOWSKA

Kniha polského bohemisty Piotra Gierowského Superhero Josef Švejk je autorem anoncována s příznačnou skromností, kterou jsme měli příležitost zaznamenat už při uvedení jeho předchozí publikace Praski strukturalizm: przekroje, miejsca, tożsamości (Kraków 2018), kterou tehdy prezentoval jakožto marginálie prací nad dřívějšími Strukturami historie (Kraków 2013). Zdá se, že se Gierowskému práce doslova řetězí v rukou. I svou novou publikaci definuje jako okrajový příspěvek vzniklý původně jako glosa k jinému projektu, soustavně ji pojmenovává deminutivem knížečka a sám se s patřičnou zdvořilostí a úctou staví do pozice vděčného žáka svého přednedávnem zesnulého mistra, průvodce a spolupracovníka, profesora Jacka Balucha, jemuž je kniha také věnována.

JIŘÍ TRÁVNÍČEK

Jak se čtenářsky chováme v prostředí digitálním, o tom už víme poměrně dost (viz Naomi S. Baronová, Pablo Delgado, Andres Dillon, Ziming Liu, Anne Mangenová, Maryanne Wolfová ad.). Zejména v poslední době se dané téma stává hodně sledovaným. Své zde řekli neurofyziologové, podle nichž digitální prostředí našemu mozku způsobuje již nevratné změny (to tvrdí Manfred Spitzer, u nás Martin Jan Stránský). Výrazně zastoupena je i linie kvalitativních výzkumů. Jimi se zjišťuje, jak hodnotíme náš vztah k jednomu i druhému médiu — čím jsou nám blízké či vzdálené, jak se s nimi uživatelsky vyrovnáváme, popřípadě co u nich preferujeme. Podstatný díl si ulamuje i statistika, jež nám je schopna nabídnout robustní demografické údaje toho typu, kdo jsou uživatelé jednoho i druhého média, a to v perspektivě socio-demografických proměnných (věk, pohlaví, vzdělání atd.), jakož i s čím jednotlivé uživatelské způsoby korelují. Obecně lze — na pozadí daných zjištění — říci, že digitální prostředí nejde proti čtení; na druhé straně se však toto prostředí výrazně podílí na proměně způsobu, jímž čteme. A máme tu i výzkumy experimentální. U nich se ke slovu dostává hlavně metoda eyetracking, pomocí níž lze sledovat pohyb očí na tištěné stránce a na počítačové obrazovce a z ní pak nepřímo vyvozovat další věci — míru soustředění, zpracovávání informací atd.