Previous Next
Liber viaticus LUKÁŠ PRŮŠALiber viaticus, cestovní breviář Jana ze Středy, je unikátní památkou české středověké knižní kultury. Rukopis,...
Konáč v protipikartské polemice JAN PIŠNA Český intelektuální svět přelomu 15. a 16. století byl vázán a téměř výhradně soustředěn na náboženské...
Hrabal v množném čísle JIŘÍ PELÁN Jakub Češka se věnuje Hrabalovi už delší čas; nyní vydal knižní monografii Bohumil Hrabal, autor v množném...

Česká literatura 65, 2017/6      téma MARXISMUS      hostující editor ROMAN KANDA

Editorial

Text je ke stažení zde.

Studie / Studies

JOSEPH GRIM FEINBERG — [Filozofický ústav AV ČR; This email address is being protected from spambots. You need JavaScript enabled to view it.]

Básník a lid. Bedřich Václavek mezi literaturou a folklorem

Studie usiluje o rekonstrukci klíčových momentů myšlení literárního kritika a folkloristy Bedřicha Václavka (1898–1943). Václavek je obecně uznáván jako významná osoba meziválečného literárního vývoje a rovněž jako badatel, který zkoumal žánry lidové kultury, jež dříve unikaly vědecké pozornosti. Jeho myšlení však není intepretováno jako syntetický celek. Přítomná studie usiluje o vnímání jeho díla v jeho celistvosti. Pouze tal se plně vyjevuje originalita Václavkova příspěvku k estetické teorii, resp. k obecné sociální sémiotice. Podle autorova soudu se Václavek stává zajímavějším marxistou ve chvíli, když je jeho marxistická práce nepřímo doplňována jeho svéráznou teorií lidové tradice; a stává se zajímavějším folkloristou tehdy, když bereme v úvahu politicko-kritický význam jeho výzkumu folkloru. Navrhuje vnímat toto dílo jako na snahu o vnímání písemnictví a lidové tradice coby dvou stránek jediného sociálně-estetického procesu.

Poet and people. Bedřich Václavek between literature and folklore

This study attempts to reconstruct key elements in the thought of literary critic and folklorist Bedřich Václavek. Václavek is generally recognized as a prominent figure in interwar literary development and as a researcher who examined genres of popular tradition that had previously eluded scholarly attention. Yet his thought is not well known as a synthetic whole. The reception of his work is divided into two separate fields, and interpreters have paid little attention to the importance of his folkloristic work on his understanding of literature, and to the importance of his literary theory on his understanding of folklore. Václavek’s work as a whole remains little known. Nevertheless, Václavek dealt with parallel issues in his two main fields, elaborating complementary conceptual frameworks, each of which contributed to the originality of the other. If we view Václavek only as a literary critic, we may see him as a figure who voiced and confronted crucial challenges of his times, but who does not particularly stand out from among the many other critics of his day who made similar attempts to bridge the experimental literary ambitions of the avant-garde and the social objectives of those political movements that the avant-garde most frequently embraced. And if we view Václavek only as a folklorist, we may see him as a careful scholar who contributed to the development of his discipline, but who did not go beyond its boundaries to lay out the more general social importance of this work. It is only when we look at Václavek’s work in its entirety that we perceive the conceptual innovation he brought to literary criticism from folklore studies, as well as the social importance acquired by folklore studies when it is connected to the overall aesthetic expression of the people in society. What emerges from a synthetic reconstruction of Václavek’s thought is his systematic attempt to explain the concept of “people” and its role in aesthetic development, both in the literary sphere and in the sphere of oral tradition — and (perhaps even more importantly for Václavek) in the space between the written and the spoken word, where literature and folklore meet and general “culture” emerges from this fusion.

 

PETR ANDREAS [Univerzita Karlova; This email address is being protected from spambots. You need JavaScript enabled to view it.]

Celkem značně uklidněn a s chutí do nové práce. Ladislav Štoll v období Pražského jara a rané konsolidace

V přítomné studii rekonstruuji osudy a názorovou perspektivu literárního kritika, ideologa a politika Ladislava Štolla mezi lety 1968 až 1973. Hlavním pramenem mi byl stejnojmenný osobní fond uložený v AAV. Pozice a veřejná role Ladislava Štolla byly otřeseny po reformním zasedání ústředního výboru KSČ na přelomu let 1967 a 1968 a po schůzích stranické skupiny a rady Ústavu pro českou literaturu. V období Pražského jara do srpna 1968 se Štoll stahuje z veřejného prostoru a ustupuje z řídících funkcí v ČSAV. Čelí kritice a mediálním útokům pro svou stalinistickou minulost, roli hlasatele represivních opatření proti proreformním spisovatelům na spisovatelských sjezdech, včetně například (neprokázaného) obvinění z účasti na politických procesech. O neuspokojivé situaci v Československu zpravuje své sovětské přátele a kolegy, literární historiky. Okupaci 21. srpna 1968 vítá jako moment, jímž se dějinné směřování Československa odklání od kontrarevoluce, zároveň však upřednostňuje řešení, která by neohrožovala státní a národní suverenitu. Od podzimu 1968 do poloviny roku 1969 se zdržuje v ústraní, věnuje se badatelské činnosti, cestuje do zahraničí. Od podzimu 1969 do léta 1970 se zasazuje o konsolidaci humanitních a společenských věd jako zaměstnanec obnoveného Československo-sovětského institutu. Konzultuje konsolidaci československé rusistiky se sovětskými akademiky, žádá jejich poradní zásah, stojí za vydáním stěžejních normotvorných dokumentů. V ústředním výboru KSČ a jeho ideologické komisi pracuje na stranických analýzách kulturně-politického vývoje po roce 1956, který vedl k Pražskému jaru. Přehodnocuje své názory na tento vývoj, začíná ho vnímat jako od počátku fatální, svůj někdejší dialog s reformisty jako příliš velkorysý. Vítá výsledky konsolidačního procesu a vznik jeho kodifikace, Poučení z krizového vývoje. V červenci 1970 se stává předsedou kolegia věd o umění ČSAV a nepřímo řídí reorganizaci Ústavu pro českou literaturu. V únoru 1972 se jako ředitel vrací do konsolidovaného Ústavu pro českou a světovou literaturu, zároveň se stává šéfredaktorem České literatury. Ujímá se i množství dalších funkcí a úloh v nejrůznějších kontrolních a akademických orgánech a komisích. Kvůli těmto povinnostem a ze zdravotních důvodů se opět odcizuje práci v ústavu.

''On the whole considerably reassured, so down to work again with zeal''. Ladislav Štoll during the Prague Spring and the early consolidation

The present study reconstructs the fortunes and viewpoints of literary critic, ideologist and politician Ladislav Štoll between 1968 and 1973. My main source was the collection of private papers of the same name housed at the Academy of Sciences Archive. Ladislav Štoll's position and public role were undermined by the reformist meeting of the Czechoslovak Communist Party Central Committee at the turn of 1967/68 and meetings between a party committee and the Czech Literature Institute Council. In the Prague Spring period leading up to August 1968, Štoll withdrew from the public arena and stepped down from his executive positions at the Academy of Sciences. He faced criticisms and media attacks for his Stalinist past and his role as the one who announced the repressive measures against pro-reform authors at writers' conventions, including e.g. the (unproven) accusation that he took part in the political trials. He kept his Soviet friends and literary historian colleagues informed about the unsatisfactory situation in Czechoslovakia, and welcomed the occupation on 21st August as the moment the historical trajectory of Czechoslovakia veered away from counter-revolution, while prioritizing solutions that would not jeopardize state and national sovereignty. From autumn 1968 until mid-1969 he remained in seclusion, focused on research activity and travelled abroad. From autumn 1969 until summer 1970 he championed the consolidation of the humanities and social sciences as an employee of the revived Czechoslovak-Soviet Institute, consulting Soviet academics regarding the consolidation of Czechoslovak Russian studies, requesting their advisory intervention and arranging for the publication of key normative documents. He worked in the Czechoslovak Communist Party Central Committee and its Ideological Commission on party analyses of the post-1956 cultural and political developments that led to the Prague Spring. He reassessed his views on these developments and began to see them as disastrous from the outset, and his previous dialogue with the reformists to have been too generous. He welcomed the results of the consolidation process and its codification in Lessons from the Crisis. In July 1970 he became Chairman of the Czechoslovak Academy of Sciences Arts and Sciences Committee and indirectly managed the reorganization of the Institute of Czech Literature. In February 1972 he returned to the consolidated Institute of Czech and World Literature as its Director, while becoming Editor-in-Chief of the Česká literatura journal. He also took on a number of other positions and tasks in various supervisory and academic bodies and committees. It was both because of these duties and for health reasons that he again drifted away from work at the Institute.
.

ROMAN KANDA [Ústav pro českou literaturu AV ČR; This email address is being protected from spambots. You need JavaScript enabled to view it.]

Subjekty a fragmenty. K teoretizaci a interpretaci literárního postmodernismu

Studie pracuje s pojmem postmodernismu, který vychází z koncepce amerického marxistického teoretika Fredrika Jamesona. V první, teoreticky založené části není literární postmodernismus definován jako určitý styl, nýbrž jako kulturní dominanta, jejíž povaha souvisí s širším socioekonomickým, epistemickým a ideologickým kontextem. Podstatou postmoderní epistemologie, která se kriticky vymezuje proti epistemologie moderny, je kritiky karteziánského subjektu a pojetí reality jako celku. Důsledkem této kritiky je problematizace subjektu jako autonomní entity a fragmentace reality. Ve studii tvrdím, že uvedená postmoderní kritika působí zároveň svou ideologickou funkcí jako delegitimizace všech „totalizujících“ tendencí a zároveň legitimizace určité typu kulturní reprodukce. Druhá část studie je zaměřena na interpretaci próz Emila Hakla Skutečná událost (2013) a Václava Kahudy Vítr, tma, přítomnost (2014), v nichž jsou podle mého názoru umělecky zachyceny důsledky konceptualizace subjektu a reality, typické pro postmoderní kulturu. Fragmentace reality, sebeodcizení subjektu a zhroucení historicity v Haklově próze znemožňuje vytvoření prostoru, v němž je možný radikální čin. V próze Václava Kahudy je fragmentace reality a ztráta esence subjektu překonávána konstrukcí paranoidního univerza a příklonem k monistické představě všeprostupujícího transcendentního principu.

Subjects and fragments. Theorizing and interpreting literary postmodernism

This study deals with a conception of postmodernism that is based on the ideas of the American Marxist theorist Frederic Jameson. The first, theoretically-based section does not define literary postmodernism as a particular style, but as a cultural landmark, basically associated with the broader socio-economic, epistemic and ideological context. The basis of postmodern epistemology, which critically opposes the epistemology of modernism comprises a critique of the Carthesian subject and the concept of reality as a whole. This critique results in the problematization of the subject as an autonomous entity and the fragmentation of reality. My study asserts that the ideological function of this postmodern critique also works to delegitimize all ''totalitarianizing'' tendencies, while legitimizing a particular kind of cultural reproduction. The second part of the study focuses on interpreting prose works by Emil Hakl (Skutečná událost, An Actual Event, 2013) and Václav Kahuda (Vítr, tma, přítomnost, Wind, Darkness, Presence, 2014), which I believe artistically portrays the consequences of conceptualizing the subject and reality that are typical of postmodern culture. The fragmentation of reality, the self-alienation of the subject and the collapse of historicity in Hakl's prose does not allow for the creation of a space in which radical acts are possible. Václav Kahuda's prose is a fragmentation of reality, and the loss of the essence of the subject is overcome by the construction of a paranoid universe and a shift towards a monistic view of an all-pervasive transcendental principle.

Rozhovor / Interview

Navázat na pozitivní tradici šedesátých let. S Josefem Zumrem o marxismu, filozofii a literatuře

Let’s take up the best traditions of the sixties. An Interview with Josef Zumr on Marxism, philosophy and literature

Rozhledy / Horizons

KATARZYNA CHMIELEWSKA (IBL PAN, This email address is being protected from spambots. You need JavaScript enabled to view it.]

Marxismus bez marxismu. Poznámky k literární vědě a humanistické v současném Polsku

Stať stručným a syntetizujícím způsobem představuje dějiny literárněvědného marxismu v Polsku. Text prezentuje jak ortodoxní marxismus, tak jeho pozdější proměny. Zvláštní pozornost věnuje autorka paradoxnímu jevu marxismu bez Marxe a anatématy Marxe v devadesátých letech 20. století, kdy badatel razantně odmítá dosažené výsledky marxismu, a přitom těží z jeho inspirace.

Marxism without Marxism. Notes on literary studies and the humanities in present-day Poland

Text presents in a short and synthetic way the history of Marxist literary research in Poland. The text presents both orthodox Marxism and so its later changes. The author pays particular attention to the paradoxical phenomenon of Marxism without Marx, and so Marx’s anathemas in the 1990s, when the researcher was thunderingly rejecting his achievements and benefiting from his inspiration.

 

Recenze / Reviews

Richard Müller – Josef Šebek (edd.): Texty v oběhu. Antologie z kulturně materialistického myšlení o literatuře — IVANA TARANENKOVÁ

Frederic Jameson: Postmodernismus neboli kulturní logika pozdního kapitalismu— JAKUB VANÍČEK

Peter Bürger, Teorie avantgardy. / Stárnutí moderny. Stati o výtvarném umění — ROMAN KANDA

Jan Mervart, Kultura v karanténě. Umělecké svazy a jejich konsolidace za rané normalizace — PETR ANDREAS

Marek Kwapiszewski: Od marksizmu dogmatycznego do humanistyki rozumiejącej. Badania nad romantyzmem w IBL PAN w latach 1948–1989 — ALEKSANDRA HUDYMAČ

 

Anotace, kronika a glosy

Marxistické Kontradikce ve středoevropském kontextu — STEFAN SEGI

György Lukács stále aktuální — JAN MERVART

Varšavský workshop o literárněvědném marxismu — ROMAN KANDA

Informatorium

Autoři čísla

Informace pro autory