Previous Next
Desátá léta v podobách kritiky podruhé RADEK TOUŠ Když autorský kolektiv pedagogů a studentů ze Slezské univerzity v Opavě představil roku 2013 publikaci Desátá...
Ad maiorem Iosephi Vintr gloriam aneb Jesuitica k narozeninám významného bohemisty ONDŘEJ PODAVKA Josef Vintr je významný bohemista, žijící od roku 1968 ve Vídni, kde po mnoho let působil jako profesor...
Ta Věra vůbec nemluví MIROSLAV KOTÁSEK Veronika Košnarová otevírá svou knihu o tvorbě Věry Linhartové poukazem na rozporné přijímání jejích...

„Tak sám a vzdálen“ – tak pocit osamění vyjádřil jedním veršem v padesátých letech minulého století básník Václav Renč, jeden z politických vězňů komunistického režimu. Rovněž mnozí další, nejen zkušení spisovatelé o své zkušenosti z vězení i z pracovních táborů chtěli zanechat autentická svědectví. Souhrnně tento soubor žánrově i druhově různorodých textů nazýváme vězeňská literatura.

Poezie Jana Zahradníčka, román Motáky nezvěstnému Karla Pecky, Dopisy Olze Václava Havla či Magorovy labutí písně Ivana M. Jirouse a mnohá další díla vznikající či čerpající z této zkušenosti se stala kanonickými díly české literatury druhé poloviny 20. století a plnohodnotnou součástí díla jednotlivých spisovatelů. Pro soustředěné domácí čtení přinášíme ukázky vybraných děl s medailonky jejich autorů v příruční antologii Tak sám a vzdálen, která slouží hlavně jako výchozí bod a inspirace k další četbě a kromě vybraných ukázek obsahuje i slovníček vězeňského slangu, který dobře poslouží jako nápověda při luštění přiložené křížovky. Vaše vědomosti k tématu prověří také dva kvízy.

Dále zpřístupňujeme pro zájemce i doprovodné studijní materiály, které jsme připravili pro účastníky workshopů loňského Veletrhu vědy.

V takzvaném kurzu vězeňské korespondence naleznete podněty a ukázky dopisů psaných z vězení a můžete si sami vyzkoušet, že napsat takový dopis nebylo nic jednoduchého, neboť šlo v podstatě o „literární úkol, jak něco napsat, i když člověk vlastně nic napsat nemůže“ (I. M. Jirous). Psaní oficiálních dopisů se řídilo mnoha pravidly. Dopis mohl mít jen omezenou délku a mohl být adresován pouze rodinným příslušníkům. Bylo možné psát pouze o rodinných záležitostech, v žádném případě o tom, v jakých podmínkách věznění žijí. Nesměla se používat cizí slova, číslice, šifry, občas se cenzorům mohl znelíbit i humor. Písmo muselo být zcela čitelné. Při porušení těchto zásad mohl cenzor dopis zabavit a neodeslat ho nebo příslušné pasáže začernil. Na cenzory však bylo možné vyzrát, a sice pokusit se do textu zašifrovat skrytou zprávu nebo dokonce poslat domů tajný dopis – neboli „moták“.

Ve vězeňské cele bylo opravdu složité něčím vyplnit jednotvárně ubíhající čas. Někdo si opakoval cizojazyčná slovíčka, zpíval, počítal rovnice, mnozí začali skládat básně. Občas se k vězňům dostal malý papírek a tužka a díky tomu se podařilo zaznamenat nemálo příležitostných básní, které zachycují prostor cely nebo táborů či pocity a vjemy uvězněných. Jejich příklady najdete jak v antologii, tak v doprovodných podkladech kurzu vězeňské poezie.

Těšíme se, že s námi budete dopisy a básně sdílet na našich facebookových stránkách nebo na e-mailech This email address is being protected from spambots. You need JavaScript enabled to view it. nebo This email address is being protected from spambots. You need JavaScript enabled to view it.!

_ _ _

Obrázek mukla – ilustrace z kolektivní básnické sbírky Přadénko z drátů. Napsali ji, ilustrovali a ve třech různých formátech tajně vydali jako samizdat skauti věznění v jáchymovském táboře Rovnost v roce 1950. Autorem kresby, která znázorňuje mukla v tehdejším táborovém mundúru, je František Falerski (Bonifác, též Bonny; 1927–1969; vězněn 10 let).

 

Doprovodné materiály:

ANTOLOGIE

dopisní papír_trestní ústav
dopisní papír_vězenský ústav 

KŘÍŽOVKA

KVÍZY

KURZ VĚZEŇSKÉ KORESPONDENCE

KURZ VĚZEŇSKÉ POEZIE