Previous Next
Vladimír Svatoň (19. července 1931 — 26. prosince 2018) a jeho kontury kulturního vědomí TOMÁŠ GLANC Výjimečnost a přednosti Svatoňova díla na poli literární vědou jsou patrné víceméně na první pohled. Byl to...
Marshallův plán pro literaturu DAGMAR VOBECKÁ „Intelektuálové na Východě rozuměli intelektuálům na Západě, protože četli stejné knihy,“ napsal ve svém...
Mezi folkloristikou a dějinami literatury DALIBOR TUREČEK Monografie Pavla Šidáka je založena tematologicky a pohybuje se na rozhraní literární historie a slovesné...

95. svazek řady představuje soubor dvou charakteristických románů Egona Hostovského (1908–1973), předního autora psychologických a existenciálních próz, Dům bez pána a Půlnoční pacient.

Románem Dům bez pána (1937) vrcholí v Hostovského tvorbě typ tradiční psychologické prózy. 

Sourozenci Adlerovi, kteří se po smrti otce, židovského lékaře, scházejí v rodném domě, jsou jedinci pronásledovaní minulostí, samotou či pocitem viny. Citová krize, která přiměje každého z nich odhalit skrývané tajemství, se však stane impulzem k obnovení vzájemné důvěry.

Román Půlnoční pacient (1959) ve svazku zastupuje autorovu poválečnou exilovou tvorbu. Téma absurdity lidské existence ve světě narušené mezilidské komunikace se zde promítá do situace evropských emigrantů v Americe v době studené války.

V obrazu jejich života postupně převládne ztráta víry v pozitivní ideje a touha uniknout politické realitě. Hostovský v románu, který se v cizině stal jedním z nejúspěšnějších jeho textů, uplatňuje špionážní prvky, ale také grotesku a ironii.

Edici připravila Štěpánka Pašková, komentářem oba romány doprovodil Václav Vaněk.