Previous Next
Desátá léta v podobách kritiky podruhé RADEK TOUŠ Když autorský kolektiv pedagogů a studentů ze Slezské univerzity v Opavě představil roku 2013 publikaci Desátá...
Ad maiorem Iosephi Vintr gloriam aneb Jesuitica k narozeninám významného bohemisty ONDŘEJ PODAVKA Josef Vintr je významný bohemista, žijící od roku 1968 ve Vídni, kde po mnoho let působil jako profesor...
Ta Věra vůbec nemluví MIROSLAV KOTÁSEK Veronika Košnarová otevírá svou knihu o tvorbě Věry Linhartové poukazem na rozporné přijímání jejích...

95. svazek řady představuje soubor dvou charakteristických románů Egona Hostovského (1908–1973), předního autora psychologických a existenciálních próz, Dům bez pána a Půlnoční pacient.

Románem Dům bez pána (1937) vrcholí v Hostovského tvorbě typ tradiční psychologické prózy. 

Sourozenci Adlerovi, kteří se po smrti otce, židovského lékaře, scházejí v rodném domě, jsou jedinci pronásledovaní minulostí, samotou či pocitem viny. Citová krize, která přiměje každého z nich odhalit skrývané tajemství, se však stane impulzem k obnovení vzájemné důvěry.

Román Půlnoční pacient (1959) ve svazku zastupuje autorovu poválečnou exilovou tvorbu. Téma absurdity lidské existence ve světě narušené mezilidské komunikace se zde promítá do situace evropských emigrantů v Americe v době studené války.

V obrazu jejich života postupně převládne ztráta víry v pozitivní ideje a touha uniknout politické realitě. Hostovský v románu, který se v cizině stal jedním z nejúspěšnějších jeho textů, uplatňuje špionážní prvky, ale také grotesku a ironii.

Edici připravila Štěpánka Pašková, komentářem oba romány doprovodil Václav Vaněk.