Previous Next
Kniha o Věnceslavu Metelkovi JIŘÍ POLÁČEK Je obecně známo, že součástí geneze románu Karla Václava Raise Zapadlí vlastenci (1893) jsou texty Věnceslava...
Kunsthistorické čtení autobiografií KLÁRA SOUKUPOVÁ Německý soubor studií zabývajících se autobiografickými texty, Das eigene Leben als ästetische Fiktion, by...
Za esejistikou Sylvie Richterové JAKUB ČEŠKA Petr Král měl jistě pravdu, když si ve svém polemickém textu (namířeném proti Kunderovským paradoxům Milana...
Hana_Borkovcova

Deníky, které si v letech 1940–1946 vedla Hana Bořkovcová, zaznamenávají události od doby nástupu protižidovských opatření, přes lágry, osvobození až k návratu zpět do „běžného“ poválečného života. Zápisy z doby před transportem do Terezína podávají obraz života v zužujícím se prostoru „ghetta beze zdí“, života poznamenaného hrozbou transportů, jimiž postupně odcházejí příbuzní a přátelé; záznamy zachycují prostředí pražské židovské školy, fungování Židovské obce i okruh mladých sionistů, scházejících se na Hagiboru. Rok a dva měsíce prožila Hana v Terezíně. Její život je zde rozprostřen mezi péči o děti a terezínské kulturní dění, četbu a mnohdy určující přátelství. Deník je přerušen v roce 1944, kdy byla Hana s celou rodinou transportována do Osvětimi, a pak, již jen s maminkou, do pracovního tábora Kurzbach. Bořkovcová se po útrapách vrátila ke svému deníku v roce 1945 ve Wohlau, kde se dočkala osvobození, a vedla si je pak dále v Praze až do narození syna v roce 1946. Deníky Hany Bořkovcové nejsou jen historickým dokumentem, sledujeme v nich postupné autorčino osobní zrání, uvědomování si vlastních literárních aspirací, které se projevují též svébytnou prací s žánrem deníku. Hana Bořkovcová, roz. Knappová (1927–2009) je dnes známá především jako autorka textů pro děti, její tvorbu však rámují texty určené dospělým čtenářům, Světýlka, jež vycházejí jako „opožděný debut“ v roce 1971, a Soukromý rozhovor (2004), kniha, která je často považována za vrchol její tvorby.