Previous Next
Kniha o Věnceslavu Metelkovi JIŘÍ POLÁČEK Je obecně známo, že součástí geneze románu Karla Václava Raise Zapadlí vlastenci (1893) jsou texty Věnceslava...
Kunsthistorické čtení autobiografií KLÁRA SOUKUPOVÁ Německý soubor studií zabývajících se autobiografickými texty, Das eigene Leben als ästetische Fiktion, by...
Za esejistikou Sylvie Richterové JAKUB ČEŠKA Petr Král měl jistě pravdu, když si ve svém polemickém textu (namířeném proti Kunderovským paradoxům Milana...

Trvnek_temeČteme? Co čteme, kolik čteme, kde čteme, kdy čteme, kolik knih kupujeme, jak často chodíme do knihoven, jak si stojíme ve srovnání s jinými zeměmi, jací jsou naši nejoblíbenější autoři a knihy? Jak čtení knih souvisí s jinými činnostmi a co na nás všechno prozrazuje? Jak je to s naší věrností knize jako nejstaršímu „masovému médiu", zejména jsou-li tady média mladší a mnohem dravější (nejnověji internet)? Co s námi coby čtenáři a účastníky knižního trhu dělá fakt, že u nás vychází tolik knih jako nikdy v minulosti (v průměru téměř padesát každý den)? A jak se na našem vztahu ke knize podepsalo sedmnáct let demokracie? Jsme stále knihomilnou populací, za niž jsme se tak dlouho považovali? Především k těmto otázkám se kniha soustřeďuje. Vychází se v ní z vůbec prvního českého reprezentativního průzkumu zaměřeného na čtenáře a čtení, který se uskutečnil v roce 2007 pod patronátem Ústavu pro českou literaturu AV ČR, v. v. i., a Národní knihovny ČR. Autor se nejdříve zabývá fenoménem čtení (knih) a poté se snaží jednotlivá data z průzkumu uspořádat do několika oblastí: kniha (čtení, nakupování, půjčování, domácí knihovny), dále čas (volný a pracovní, čtení  a jiná média) a nakonec  hodnoty, s nimiž knihy spojujeme (preference, vlivy, postoje, návyky, důvody). V závěru jsou výsledky průzkumu  konfrontovány s tradovanými předsudky, které o čtení knih, zejména v současné době, panují.