Previous Next
Liber viaticus LUKÁŠ PRŮŠALiber viaticus, cestovní breviář Jana ze Středy, je unikátní památkou české středověké knižní kultury. Rukopis,...
Konáč v protipikartské polemice JAN PIŠNA Český intelektuální svět přelomu 15. a 16. století byl vázán a téměř výhradně soustředěn na náboženské...
Hrabal v množném čísle JIŘÍ PELÁN Jakub Češka se věnuje Hrabalovi už delší čas; nyní vydal knižní monografii Bohumil Hrabal, autor v množném...

Oddělení vzniklo 1. května 2010 a jeho členové se soustřeďují na výzkum české literatury od druhé poloviny 18. století do počátku 20. století v jejích středoevropských souvislostech. Podílejí se také na vydávání soudobých děl a pramenů k poznání české literatury a kultury a významných, obtížně dostupných či dosud neuspořádaných prací z historie oboru. Zapojují se také do projektů jiných oddělení ÚČL na tomto poli (např. Literární cenzura v obrysech. Administrativní kontrola a regulace literární komunikace v české kultuře 19. a 20. století). Členové oddělení pořádají odborné přednášky, mezioborové konference a kolokvia (zvláště se účastní přípravy plzeňských sympozií k problematice 19. století /2013/). Podílejí se na edici ÚČL Literatura ke stažení a spolupracují na přípravě dalších výstav (mj. Živly v nás. Katastrofa a její obraz v kultuře 19. století, Plzeň 2016; Dvě století Rukopisů zelenohorského a královedvorského, Blovice 2017). Členové oddělení vyučují na vysokých školách (Filozofická fakulta UK, Pedagogická fakulta UK, Katolická teologická fakulta UK, Filozofická fakulta MU, Univerzita Ca’ Foscari Benátky, Univerzita Padova). 6. dubna 2017 byl jako součást oddělení založen samostatný germanobohemistický tým.

 

Výzkumné okruhy

Dějiny české literatury 19. století v nadnárodních souvislostech

Členové oddělení se v rámci projektu Diskursivita literatury 19. století v česko-slovenském kontextu, vedeného Daliborem Turečkem a Petrem Zajacem, podíleli na přípravě kontrastního popisu české a slovenské literatury 19. století, který je založen na synoptickém modelu ustalování a proměn literárních diskursů: rámcovými kapitolami i případovými studiemi přispěli do svazků o literárním klasicismu, romantismu, realismu a parnasismu. Martin Hrdina v monografii Mezi ideálem a nahou pravdou. Realismus v českých diskusích o literatuře 1858–1891 s připojenou antologií (2015) zmapoval první tři desetiletí diskusí o českém literárním realismu.

Individuální výzkumný zájem členů oddělení o germanobohemistickou problematiku (např. V. Petrbok: Stýkání nebo potýkání? Několik kapitol k dějinám česko-německo-rakouských literárních vztahů v českých zemích mezi Bílou horou a napoleonskými válkami /2012/) nalezl roku 2017 institucionální platformu v germanobohemistickém týmu: ten vedle individuálních projektů svých členů připravuje na konec roku 2018 bilanční kolokvium za účasti spolupracujících institucí i širší odborné veřejnosti.

Členové oddělení se individuálně, v rámci konferencí i v kolektivních projektech zabývají autory a proudy literatury 19. století v českých zemích. Oddělení se podílelo na přípravě konferencí (např. K. J. Erben a úloha paměťových institucí v historických proměnách k 200. výročí narození básníka /2011/, Jung Prag und die Frühlingsgeneration /2011/ ad.) a Výstav ke stažení (K. J. Erben 1811–2011 /2011/, Jaroslav Vrchlický 185319122012 /2012/, RKZ jako příběh české kultury /2018/). Jeho členové publikují studie o literární vícejazyčnosti, počátcích novočeského verše, básnické epice, historické próze a dalších tématech a o autorech české literatury 19. století.

Literatura a nacionalismus

Jako modelový případ role literatury při utváření novodobé společnosti českých zemí v 19. a 20. století studovalo oddělení recepci Rukopisů královédvorského a zelenohorského, dobově nejvydávanějších, nejdiskutovanějších a nejpřekládanějších českých literárních děl a zároveň symbolů „obrozujícího se“ českého národa. V rámci projektu vznikly kolektivní monografie Rukopisy královédvorský a zelenohorský a česká věda (1817–1885) s antologií textů (2014), dvousvazkový soubor Rukopisy královédvorský a zelenohorský. Studie z recepce v kultuře a umění (připraveno k vydání v roce 2018) a další menší publikace a uskutečnily se mezinárodní mezioborové konference a kolokvia.

Členové oddělení se zapojují do dalšího mezinárodního výzkumu romantického nacionalismu v Evropě (např. Joep Leerssen /ed./: Encyclopedia of Romantic Nationalism in Europe, 2018).

Dějiny myšlení o literatuře 19. století

V rámci edice Prameny k dějinám českého literárního dějepisectví, která mapuje formování novodobé literární historiografie v 19. a na počátku 20. století, uspořádali a vydali komentované antologie textů Kateřina Piorecká (O českou literaturu naukovou. Diskuse o úloze a organizaci českých humanitních věd v letech 1885–1900 /2011/) a Václav Petrbok (Arnošt Vilém Kraus (1859–1943) a počátky české germanobohemistiky /2015/). Václav Petrbok se rovněž podílel na organizaci mezinárodní konference Vědec a kulturní politik A. V. Kraus (2017).

Členové oddělení se zabývali formováním diskursů literárního klasicismu, romantismu a realismu. Dalibor Dobiáš a Zina Trochová připravili výbor z literárněhistorického díla Mojmíra Otruby Hledání národní literatury (2012).

Od roku 2017 se oddělení v kolektivních projektech zabývá formováním literární kritiky v českých zemích ve druhé polovině 18. a dále v 19. století a návazně i utvářením a fungováním novodobého literárního kánonu. Příslušný výzkum v současnosti představuje studie Počátky české literární kritiky v době osvícenské. Východiska – model – perspektivy, publikovaná v časopise Česká literatura 2018/1.

Prameny k české literatuře 19. století

Od roku 2016 vzniká pod vedením Michala Charypara kritická hybridní edice Máje K. H. Máchy (plánované dokončení roku 2018), a to ve spolupráci s oddělením edičním a textologickým (Jiří Flaišman, Michal Kosák) a oddělením pro výzkum literární kultury (Petr Píša). Projekt se doposud realizoval čtyřmi studiemi v časopisu Česká literatura, k tisku je připravena monografie Michala Charypara Prameny Máchova Máje. Fakta a hypotézy. Členové oddělení připravili i další knižní (Rukopis královédvorský. Rukopis zelenohorský v řadě Česká knižnice /2010/, Šeřík a růže. Korespondence Irmy Geisslové a Sofie Podlipská 1883–1897, ed. M. Hrdina /2017/) a časopisecké edice soudobých literárních textů a korespondencí.

Ediční zájem oddělení přesahuje rovněž na půdu 20. století (Arnošt Vilém Kraus (1859–1943) a počátky české germanobohemistiky, ed. V. Petrbok /2015/; Dílo Jiřího Gruši, resp. Jiří Gruša Werkausgabe /2014/).

Současné grantové projekty

Počátky novodobé literární kritiky v českých zemích 1770–1805 (D. Dobiáš, V. Petrbok, O. Podavka, V. Smyčka, GA ČR 2017–19)

Projekt si klade za cíl prozkoumat v nadnárodní perspektivě počátky novodobé literární kritiky v českých zemích v letech 1770–1805 jako klíčový faktor formování české literatury. Postupně se vyhraňující instituci literární kritiky zasazuje do širšího rámce vnitřně nejednotného osvícenského kriticismu, a kanonizaci české literatury tak mapuje jako polyvalentní, konfliktní procesy nové funkcionalizace českého kulturního dědictví v světle soudobých dalekosáhlých proměn kolektivních identit v Evropě. Projekt přitom vychází z germanobohemistického bádání, které zdůraznilo kromě vztahu soudobé česko- a německojazyčné literatury v českých zemích význam soudobých sociokulturních procesů pro budoucí vývoj habsburské monarchie a Evropy, a téma české kritiky doby osvícenství usiluje představit i jako příspěvek do probíhající diskuse o roli osvícenství v duchovní historii Evropy.

Kritická hybridní edice Máchova Máje (M. Charypar, GA ČR 2016–18)

Cílem projektu je připravit nové kritické vydání básně Máj Karla Hynka Máchy v hybridní edici (knižnice KHE), jež vedle čtenářského knižního vydání bude zahrnovat i elektronickou edici s kritickým aparátem, souhrnnou zprávou o vydávání Máje, elektronické kopie všech textových pramenů básně, databázový soupis všech vydání Máje aj. K výzkumným cílům projektu patří zejména 1) všestranné prozkoumání rukopisu Máje a dalších rukopisných pramenů, resp. 2) aktualizování elektronické platformy KHE. Projekt probíhá ve spolupráci s oddělením edičním a textologickým (Jiří Flaišman, Michal Kosák) a oddělením pro výzkum literární kultury (Petr Píša).

Členové oddělení (M. Charypar) spolupracují též s oddělením teorie na grantovém projektu ÚČL, který zkoumá historickou poetiku prózy v 19. století.

 

Členové oddělení se v současnosti dále věnují:

  • formování novočeského verše na přelomu 18. a 19. století ve středoevropském kontextu (D. Dobiáš)
  • vícejazyčnosti a změně jazyka v literárním životě českých zemí „dlouhého“ 19. století (1781–1914) (V. Petrbok)
  • českému literárnímu realismu a jeho dobové recepci (M. Fránek)
  • české a českoněmecké literatuře doby předbřeznové a regionalismu v českých zemích (disertace Regionalismus und Regionalliteratur in und um Riesengebirge und Böhmerwald im 19. Jahrhundert) (L. Futtera)
  • české literatuře druhé poloviny 19. století s důrazem na podoby a funkce soudobé literární kritiky (M. Hrdina)
  • literatuře českého romantismu a realismu, interpretaci literárního textu, literární cenzuře a ediční činnosti (M. Charypar)
  • historické próze osvícenství, teorii a dějinám dějepisectví, kulturám vzpomínání (V. Smyčka)

Členové oddělení:

Projekty minulé

Druhý život RKZ v české literatuře a kultuře 19. století (ústavní projekt, 2011–18)

Cílem projektu, který navázal na edici skladeb pro Českou knižnici, bylo popsat v mezitextových souvislostech zasazení Rukopisů královédvorského a zelenohorského do české literatury obrozenské doby a následné přijetí těchto děl v české literatuře a kultuře, ale i v dalších evropských prostředích 19. a 20. století. Rukopisy v něm figurovaly nejen jako (většinovou českou společností dobově hájený) podvrh či literární dílo, nýbrž i jako fundující „kulturní text“ (Aleida Assmannová), svébytný katalyzátor utváření novodobé české společnosti 19. a 20. století v evropských souřadnicích.

V rámci projektu vznikla monografie Dalibora Dobiáše, Michala Fránka, Martina Hrdiny, Ivy Krejčové a Kateřiny Piorecké Rukopisy královédvorský a zelenohorský a česká věda (1817–1885) s antologií textů (2014). Tato publikace představila na případě rozvoje novodobé vědecké metodologie a jeho zvláštností proměny vztahu společnosti českých zemí k podvrženým Rukopisům v letech 1817–1885. Mimo jiné doložila, že choulostivá rukopisová otázka nikdy nepředstavovala pouze vědecký problém v užším slova smyslu, nýbrž i symbolickou otázku české národní existence, v širších souřadnicích evropských.

V souvislosti s projektem uspořádali Martin Hrdina a Kateřina Piorecká 33. plzeňské sympozium Historické fikce a mystifikace v české kultuře 19. století a vydali eponymní sborník (2014), v němž se čeští i zahraniční historikové, filozofové, sociologové, literární vědci, historikové umění, etnologové i muzikologové zamýšleli na základě materiálu od pozdního osvícenství do počátků moderny nad aspekty mystifikačního chování, od vytváření historických fikcí pro potřeby rozvíjejícího se národního hnutí přes různě motivované pseudonymní veřejné vystupování po traktování cizího jakožto součásti českých národních tradic.

Projekt završuje dvousvazková kolektivní monografie Rukopisy královédvorský a zelenohorský. Studie z recepce v kultuře a umění, připravená do tisku v roce 2018. V navzájem provázaných blocích studií o kulturní, literární historii, dějinách umění a jinonárodním přijetí usiluje shrnujícně o postižení Rukopisů jako jedinečného, vlivného fenoménu evropského romantického nacionalismu 19. století. Autoři na toto pozadí ovšem promítají i realistickou kritiku Rukopisů ve druhé polovině 80. let 19. století a zužující mýtus sporu o pravost, jímž se s falzy povětšinou vyrovnávala a vyrovnává pozdější česká společnost, a nové, postmoderní aktualizace Rukopisů v závěru 20. a na počátku 21. století u autorů jako Miloš Urban, Jiří Gruša a dalších.

Diskursivita literatury 19. století v česko-slovenském kontextu (ústavní projekt, GA ČR 2012–18)

Projekt, založený na grantu pod vedením Dalibora Turečka a Petra Zajace, směřoval k synoptickému modelu ustalování, překrývání a proměn literárních diskursů 19. století, a to v kontrastně paralelní česko-slovenské podobě. Přitom sledoval rozvoj dvou relativně samostatných, ale přesto provázaných struktur, vyrůstajících z literárního hlediska z poměrně homogenního výchozího bodu (česko-slovenská jednota literární řeči na zlomu 18. a 19. století). Podrobněji viz: http://ffju.genera-studio.net/.

Členové oddělení se projektu účastnili jak rámcovými, tak i případovými studiemi k jednotlivým studovaným diskursům (klasicismus, romantismus, realismus, parnasismus). Výsledky své práce představili v monografiích D. Tureček (ed.): České literární romantično: synopticko-pulzační model kulturního jevu (2012), D. Tureček – A. Haman (eds.): Český a slovenský literární parnasismus (2015), D. Tureček – P. Zajac (eds.): Český a slovenský literární klasicismus (2018), v tematickém čísle Bohemica litteraria 2014/1 věnovaném českému realismu, a případových studiích.

Technologie psaní. Materialita textu a proces vzniku autografu v české literatuře 1885–1989 (K. Piorecká, GA ČR 2014–16)

Cílem projektu, zakončeného monografií Psaní na dotek (2016), bylo literárněhistoricky prozkoumat vztah mezi technologií psaní, genezí textu a poetikou literárního díla. V centru zájmu se tak ocitla konkurence manuálního psaní a psaní na psacím stroji jako dvou základních technologických postupů, jež vstupovaly do významotvorného kontaktu od 80. let 19. století. Průzkum literárních textů z pohledu technologie psaní přináší nový vhled do vztahu autora a textu a dovoluje klást otázky po funkčních proměnách a projevech literární subjektivity.

Pojmosloví literárního realismu (M. Hrdina, GA ČR 2012–14)

Projekt, završený monogafií Mezi ideálem a nahou pravdou. Realismus v českých diskusích o literatuře 1858–1891 (2015), vznikl jako český příspěvek do mezinárodní diskuse o realismu a jeho jednotlivých podobách. Ve výsledné publikaci sestává z diskursivních analýz, případových studií a textové přílohy, mapující první tři desetiletí českých diskusí o realismu. Ty jsou nahlíženy důsledně v kontextu soudobého estetického myšlení a nově i se zřetelem k německojazyčným souvislostem české kultury.

O českou literaturu naukovou. Diskuse o úloze a organizaci českých humanitních věd v letech 1885–1900 (K. Piorecká, 2010–2011)

V rámci edice Prameny k dějinám českého literárního dějepisectví Kateřina Piorecká vydala svazek O českou literaturu naukovou. Diskuse o úloze a organizaci českých humanitních věd v letech 1885–1900 (2011). Antologie v jednom svazku zpřístupňuje základní texty, které na konci 19. století napomohly formovat české humanitní vědy. V doprovodné studii autorka rozkrývá dobové polemiky, jež provázely emancipaci humanitních věd v průběhu 19. století a zvláště metodologické vymezení historických věd a literárněvědného bádání. 

Arnošt Vilém Kraus (1859–1943) a počátky české germanobohemistiky (V. Petrbok, 2010–2014)

Eponymní komentovaný soubor studií, recenzí a edice rukopisné autobiografické práce (poprvé tištěné v úplnosti) spolu s rozsáhlou doprovodnou studií, které připravil Václav Petrbok, usiluje o přiblížení odborného úsilí Arnošta Viléma Krause v oblasti literární germanobohemistiky v době, kdy byla nanejvýš citlivě reflektována i jako téma kulturněpolitické. Důraz je přitom kladen na objasnění Krausovy odborné metodologie (související s tzv. realistickým hnutím) a na recepci jeho působení v širším středoevropském kontextu.