Previous Next
„Wir — die Kinder des odsun“ LENKA ŘEZNÍKOVÁ Kniha Václava Smyčky zpracovává obtížné a stále do jisté míry kontroverzní téma poválečného odsunu Němců,...
Všichni mluví, ale je to tak nějak jedno JIŘÍ JELÍNEK Jak hovořit o historické próze ve světě, který (oprávněně) zpochybnil možnost objektivního poznání historie a...
Podnětná výzva teorii i interpretaci VERONIKA KOŠNAROVÁ Jako sedmý svazek edice Theoretica & historica, vydávané Ústavem pro českou literaturu AV ČR, vyšla...

Základním úkolem oddělení je komplexní výzkum dějin české literatury a divadla od konce první světové války po současnost, v centru jeho zájmu stojí umělecké dílo a jeho tvůrce, obojí ovšem vnímané v historickém a sociálním kontextu.

V návaznosti na udělení Akademické prémie vedoucímu oddělení Pavlu Janouškovi (2019) činnost oddělení v současné chvíli utvářejí tři vzájemně personálně propojené pracovní skupiny:

1) Tým pro výzkum literatury 20. století, který se v rámci mezioborového projektu Umění – gesto – argument zabývá problematikou vztahu poetika a politiky v meziválečné kultuře a umění;

2) Tým zkoumající literární dějiny soudobé, tedy po roce 1989;

3) Tým pro výzkum moderního českého divadla, v centru jehož pozornosti jsou zejména na vztahy mezi divadlem a dramatickým textem.

Cílem oddělení je vytvářet individuální a zejména kolektivní publikace, jež představují nejen nezbytné faktografické a interpretační sondy do dané problematiky a mapují její jednotlivé historické podoby, ale vstupují také do aktivního dialogu se současným českým i zahraničním myšlením o literatuře a divadlu. Přímo se tak podílejí na spoluutváření obrazu české kultury a na konstituování národní paměti, jakož i na její kritické sebereflexi.

Oddělení pod současným názvem vzniklo v květnu 2010, ovšem v přímé návaznosti na předchozí výzkum v dané oblasti. Jeho historie tak sahá do roku 1990, kdy bylo pod vedením Pavla Janouška nově ustaveno Oddělení současné literatury, jehož prvním úkolem bylo zmapovat literaturu poválečnou. 

 

Současné projekty

Smyslem existence oddělení je komplexní výzkum dějin české literatury od konce první světové války po současnost. Ve středu zájmu oddělení je literární umělecké dílo a jeho tvůrce, obojí je ovšem vnímané v historickém a sociálním kontextu, limitujícím genezi tvorby i její recepci. Cílem je vytvářet individuální a zejména kolektivní literárněhistorické publikace, jež představující nejen nezbytné faktografické a interpretační sondy do dané problematiky a mapují její jednotlivé historické podoby, ale představují také aktivní dialog se současným českým i zahraničním myšlením o literatuře. Přímo se tak podílejí na spoluutváření obrazu české literatury a na konstituování národní paměti, jakož i na její kritické sebereflexi.

V současné chvíli oddělení pracuje na dvojici kolektivních úkolů. Prvním z nich vzniká pod vedením Aleše Merenuse. Jde o Slovník českého dramatu 20. století, tedy příručku, která má prostřednictvím zhruba 250 chronologicky řazených hesel, ale i dílčích historických studií prezentovat dramatiku dvacátého století. Projektem druhým, vznikajícím pod vedením Pavla Janouška, jsou syntetické Dějiny české literatury za Protektorátu Čechy a Morava (1939‒1945). Vědecká i společenská potřeba takovéhoto výzkumu je dána především skutečností, že období protektorátu patří v literární historii k pozapomenutým a neprobádaným místům, zvláště ve srovnání se značným zájmem obecné historie a početnými pracemi věnovanými kulturní situaci a jiným uměleckým druhům v této době. Úkolem kolektivního výzkumu i výsledné publikace je historická interpretace literárního provozu a literární tvorby mezi 15. březnem 1939 a 9. květnem 1945, tedy v době, kdy byl politický a kulturní život v českých zemích určen německou okupací a světovou válkou. V centru zkoumání bude stát především česká literatura nově vznikající a vydávaná na území tehdejšího protektorátu. Pozornost bude věnována rovněž české literatuře exilové, jakož i literatuře česko-německé a německé, která je s touto dobou a s tímto prostorem spojena. Důležitou součástí výzkumu se stane analýza dobového literárního života a obecnějších okolností, za nichž byla literatura nejen psána a zveřejňována, ale také recipována, včetně tzv. sekundárního života literatury v divadle, rozhlase či filmu. Výstupní publikace grantu je pojata jako „nultý svazek“ doplňující předchozí kolektivní práci týmu, tedy čtyřdílnou publikaci Dějiny české literatury 1945–1989 (2007‒2008).

Přirozenou součástí oddělení jsou však i individuální projekty vyrůstající z osobního zájmu jednotlivých badatelů a pohybující se po celé časové ose, včetně literatury nejmladší. V tuto chvíli k nim mimo patří jiné série monografií věnovaných například problematice nového českého dramatu a divadla (Lenka Jungmanová), problematice socialistického realismu (Vít Schmarc), problematice technologie psaní (Kateřina Piorecká) či jednotlivým osobnostem české literatury: Antonínu Brouskovi (Lucie Antošíková), Ivanu Wernischovi (Petr Hruška) a Zdeńkovi Rotreklovi (Jiří Zizler).

 

 

Prof. PhDr. Pavel Janoušek, DSc., je nositelem nejvýznamnějšího vědeckého grantu v České republice, Akademické prémie (Praemium Academiae). Projekt je realizován ve třech výzkumnách liniích. V rámci první probíhá mezioborový výzkum literárních a kulturních dějin první poloviny 20. století (pracovní skupinu vede Kateřina Piorecká). Druhý okruh problémů vychází z potřeby reflektovat soudobé literární dějiny, tedy analyzovat nově vznikající produkci a přinášet první syntetičtější interpretaci jednotlivých děl i literárního a společenského života (pracovní skupinu vede Alena Šidáková-Fialová). Třetí výzkumná linie se soustředí na problematiku vztahu mezi textem a divadlem a pracuje na Slovníku českého dramatu dvacátého století (pracovní skupinu vede Aleš Merenus).

 

Literatura za Protektorátu Čechy a Morava (1939‒1945)

Hlavní řešitel: Pavel Janoušek

Kolektivní literárněhistorická práce věnovaná literárnímu provozu a literární tvorbě na území Čech a Moravy v letech 1939-1945, tedy v době, kdy byl politický a kulturní život v českých zemích určen německou okupací a světovou válkou. V centru zkoumání bude stát především česká literatura nově vznikající a vydávaná na území tehdejšího Protektorátu Čechy a Morava. Pozornost bude věnována rovněž české literatuře exilové, jakož i literatuře česko-německé a německé, která je s touto dobou a s tímto prostorem spojena. Důležitou součástí výzkumu se stane analýza dobového literárního života a obecnějších okolností, za nichž byla literatura nejen psána a zveřejňována, ale také recipována, včetně tzv. sekundárního života literatury v divadle, rozhlase či filmu.

 

Původní česká protektorátní rozhlasová hra jako autonomizační projekt

Řešitelka: Lenka Jungmannová

Projekt se zabývá významným fenoménem protektorátní kultury – původními českými rozhlasovými hrami, které posilovaly národní sebevědomí a zároveň reprezentovaly proces formování rozhlasové hry. Autorka literárněhistoricky zpracuje původní hry v kontextu dobového rozhlasového vysílání, popíše jejich autonomizační tendence a připojí teorii rozhlasové hry a inscenace.

 

Umění – gesto – argument

Hlavní řešitelka: Kateřina Piorecká

Mezioborový mezinárodní projekt pracovně nazvaný Umění – gesto – argument  se soustředí k analýze uměleckých děl s plným uznáním toho, že literární, resp. umělecký požitek a zájem jsou utvářeny kolektivně, a bude se soustředit na otázku, jak literatura, resp. umění formuje veřejný diskurs, a naopak, jak veřejná debata zasahuje do poetiky a žánrové struktury literatury, resp. umění. Do centra zájmu tak budou postaveny pojmy událost, veřejná diskuse, dílo a recepce a jejich vzájemné interakce. Inspiraci projekt nalézá v těch uměnovědných teoriích, které umožňují umění a kulturu vnímat jako společenskou praxi, jako výsledek a zároveň hybatele společenských procesů. Zajímá nás, jak konkrétní umělecká díla mohla v konečném důsledku zasáhnout do života jedince v určité době, a to prostřednictvím prolínání politické a literární imaginace, proměny diskurzu o nejrůznějších společenských tématech, reflexe některých zásadních událostí v médiích či radikálností obrazů, satirou, kritikou i provokací.

Projekt, kombinující syntetický a analytický přístup, vzniká v úzké spolupráci s badateli z Ústavu dějin umění AV ČR, Ústavu slovenskej literatury SAV a Západočeské galerie v Plzni. Současně byla oslovena i řada dalších odborníků společenských oborů. 

  

Minulé projekty

K nejvýznamnějším projektům oddělení patří především kolektivní vícedílné publikace, jejichž hlavním redaktorem byl Pavel Janoušek a na nichž spolupracovali nejen badatelé z ostatních oddělení ústavu, ale také několik desítek externistů z vysokoškolských a dalších vědeckých pracovišť. Slovník českých spisovatel od roku 1945 (Brána 1995, 1998) a Dějiny české literatury 1945–1989 (Academia 2007–2008) a Přehledné dějiny české literatury 1945–1989 (Academia 2012), určené pro studenty vysokých škol a širší veřejnost. Významnou součástí práce na Dějinách byla také čtyřsvazková antologie Z dějin českého myšlení o literatuře 1945–89, soustřeďující dobovou literární publicistiku z periodického tisku (editor Michal Přibáň). 

Součástí mapování historie české literatury byla i kolektivní publikace V souřadnicích volnosti. Česká literatura devadesátých let dvacátého století v interpretacích (Academia 2008). Projekt vedený redaktory Petrem Hruškou, Lubomírem Machalou, Liborem Vodičkou a Jiřím Zizlerem v interpretačních heslech představil klíčová literární díla daného období a zároveň podal základní literárněhistorický přehled o dění v celé české literatuře i v jednotlivých druzích. Na ni pak bezprostředně navázala publikace V souřadnicích mnohosti. Česká literatura první dekády 21. století v souvislostech a interpretacích (2014), která vznikla v redakci Aleny Fialové, Petra Hrušky a Lenky Jungmannové. Cílem obou publikací přitom nebylo literární díla předčasně kanonizovat, ale zachytit literaturu jako živé a mnohoznačné dění. Proto jsou také jednotlivé interpretace koncipovány tak, aby vždy respektovaly individuální čtení daného literárního díla konkrétním interpretem.

Stejný přístup spoluutvářel rovněž ty práce, které rozvíjely starší orientaci části oddělení na monografie významných osobnosti české literatury, a představují tedy knižní dialog mezi spisovatelem a jeho vykladačem. S tímto záměrem vznikly a byly vydány knihy Petra Hrušky (Někde tady. Český básník Karel Šiktanc, 2010), Vladimíra Křivánka (Vladimír Holan básník, 2010), Jiřího Zizlera (Ivan Diviš. Výstup na horu poezie, 2013), Erika Gilka (Vítěz i poražený. Prozaik Ladislav Fuks, 2013), Pavla Janouška (Ten, který byl. Vladimír Macura mezi literaturou, vědou a hrou, 2014) a Libora Vodičky (Vyjádřit hrou: podobenství a (sebe)stylizace v dramatu Václava Havla, 2014).

V řadě dílčích studií i knižních publikací byla v rámci oddělení zkoumána problematika socialistického realismu (grantový projekt Víta Schmarce; jeho překlad knihy Kateriny Clarkové Sovětský román: Dějiny jako rituál, 2014) a české normalizační prózy (Alena Fialová: Poučeni z krizového vývoje, 2014). Jaroslav Med věnoval nemalou pozornost literatuře za tzv. druhé republiky (Literární život ve stínu Mnichova 1938–1939, 2011), čímž zčásti také otevřel problematiku, jíž se chce tým věnovat do budoucna. Popularizační charakter měl čtenářsky velmi úspěšný průvodce českou avantgardou (Kateřina Piorecká, Karel Piorecký: Praha avantgardní: Literární průvodce metropolí 1918–1938, 2014).

Nemalou pozornost jednotliví členové oddělení věnovali současné literární tvorbě a jejím podobám, a to nejenom próze (Pavel Janoušek: Kritikova abeceda, 2010), ale i poezii (Karel Piorecký: Česká poezie v postmoderní situaci; Jiří Zizler, Petr Hruška) a dramatu. Karel Piorecký dokončil a do tisku připravil publikaci Česká literatura a nová média, jejímž cílem je reflektovat vztah mezi literaturou a novými komunikačními technologiemi. Ediční činnost ústavu posílila Lenka Jungmanová svým systematickým vydáváním výborů či souborů her současných českých dramatiků (Lenka Lagronová, 2010; Jiří Dienstbier, 2011; David Drábek, 2011, 2013; Václav Havel, 2011; Karol Sidon, 2011; Pavel Landovský, 2013; Petr Zelenka, 2014) a Petr Hruška vydáním Díla Jana Balabána (4 sv., 2010–2012).

 

Členové oddělení: