Previous Next
Fenomén Zappa: badatelský oříšek, nebo kámen úrazu? STEFAN SEGI V září roku 2013, u příležitosti dvacátého výročí úmrtí kytaristy a skladatele Franka Zappy, uspořádal Ústav...
Evropská knižní kultura? Ne, kultury… JIŘÍ TRÁVNÍČEK Na poli knižní a čtenářské kultury jsme v poslední době svědky několika integračních snah: shromáždit data...
Pro studenty — a pro veřejnost? MICHAL CHARYPAR Útlá antologie Podoby Židů v literatuře doby romantismu v českých zemích editorů Jiřího Holého a Hany...

 

V redakčním blogu časopisu Česká literatura jsou v týdenním intervalu zveřejňovány zejména recenze, zprávy, poznámky či komentáře, které sledují aktuální dění a jež zpravidla vyšly na stránkách časopisu nebo souvisejí s jeho obsahem, doplňují ho a komentují.

PETER BUGGE
Na úvod své recenze musím předeslat, že by si monografie Pavla Janouška o literárním vědci a kulturním sémiotikovi Vladimíru Macurovi asi zasloužila jiného recenzenta. Kniha má totiž „Macuru stvořit a zpřístupnit pro ty, kteří jej neznali“ (s. 24), a já jsem Macuru znal od roku 1987. Byl velkou inspirací na začátku mého akademického působení a do jeho předčasné smrti v roce 1999 jsme se vídali, kdykoli jsem navštívil Prahu.

ANDREA SVOBODOVÁ

Jako 6. svazek ediční řady Varianty, připravované v edičním a textologickém oddělení Ústavu pro českou literaturu AV ČR, vyšel na začátku roku 2015 v redakční úpravě Hany a Michala Kosákových český překlad díla Dmitrije Sergejeviče Lichačova Textologie (Stručný nástin), který na základě ruského originálu Těkstologija. Kratkij očerk pořídila podle 1. vydání z roku 1964 Jitka Komendová.

TILMAN KASTEN

Ve své diplomové práci, kterou Olga Zitová obhájila v roce 2012 na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a jejíž text je nyní k dispozici v německém překladu, se autorka zabývá vlivem (tento výraz vetkla do podtitulu své práce) pojetí mýtu v díle Thomase Manna na podkarpatskou prózu Ivana Olbrachta (Nikola Šuhaj loupežník a Golet v údolí). Její studie navazuje na článek Jiřího Opelíka z roku 1967 („Olbrachts reife Schaffensperiode sub specie seiner Übersetzungen aus Thomas Mann und Lion Feuchtwanger“), v němž již byly rozebírány ústřední tematické paralely a možné aspekty tohoto literárního vlivu. Zitová se chopila Opelíkových postřehů a pokusila se je prohloubit, rozšířit a systematizovat.

TATJANA LAZORČÁKOVÁ

Dramatická tvorba stála několik desetiletí — přesněji od konce šedesátých let 20. století — spíše na okraji zájmu literárních historiků. Není se co divit, vrcholná éra dramatu (s novými tématy, hrdiny, ale také s neotřelým přístupem ke kompozici, výstavbě situací a jazyka) skončila s nástupem normalizace. V průběhu následujících dvou dekád se energie mnohých autorů přelila do prostředí studiových scén, v němž vznikaly adaptace nedivadelních textů, autorské scénáře, libreta, dodatečné zápisy improvizovaných scén či koláže autentických textů.

PETR PÍŠA
Otevřít téma drobné inteligence druhé poloviny 18. století, nově se utvářející sociální skupiny, jež sehrála klíčovou roli jak pro osvícenství, tak pro nastupující národní obrození a v dlouhodobé perspektivě i pro rodící se občanskou společnost — takový cíl si kladlo páté bienále České společnosti pro výzkum 18. století pod názvem Osvícenství — to jsme my. Formování a vzestup drobné inteligence v 18. století, které ve dnech 10.–12. září 2015 hostil Ústav pro českou literaturu AV ČR.