Previous Next
Marxismus jako metoda a projekt MARTA EDITH HOLEČKOVÁ Ve dnech 16. a 17. října 2018 se v Ústavu pro českou literaturu AV ČR uskutečnila mezinárodní...
Sborník o Janu Zábranovi MARTA EDITH HOLEČKOVÁ Básník, prozaik a překladatel Jan Zábrana (1931–1984) patří bezesporu mezi nejvýznamnější české...
Mezi národním a transnacionálním vzpomínáním   ANNA FÖRSTEROVÁ V živé a povzbuzující atmosféře se konala od 23. do 25. listopadu 2018 na Univerzitě v Řezně...

 

V redakčním blogu časopisu Česká literatura jsou v týdenním intervalu zveřejňovány zejména recenze, zprávy, poznámky či komentáře, které sledují aktuální dění a jež zpravidla vyšly na stránkách časopisu nebo souvisejí s jeho obsahem, doplňují ho a komentují.

EVINA STEINOVÁ

Každý, kto pracuje so stredovekými latinskými literárnymi textmi, si je vedomý, že napísať príručku stredovekej latinskej literatúry, predovšetkým takú, ktorá by úspešne obsiahla celé stredoveké obdobie, nie je žiaden malý počin. Práve naopak, pre rozsiahlosť, veľké množstvo dochovaného materiálu, žánrovú diverzitu a vývoj, ktorým prešlo latinské písomníctvo počas takmer tisícročia stredovekých dejín, je každý pokus o podrobnejší prehľad stredovekej latinskej literatúry zo svojej podstaty ambiciózny projekt, ktorý v ideálnom prípade dosiahne vyváženú syntézu na základe spolupráce a vďaka erudícii veľkého množstva odborníkov. Komplexnosť takejto úlohy vysvetľuje, prečo sme až donedávna nemali žiadnu publikáciu, ktorá by sa venovala celému obdobiu stredoveku. Manitiova Geschichte der lateinischen Literatur des Mittelalters (1911–1931) siaha len do konca 12. storočia, trojzväzková publikácia Franza Brunhölzla rovnakého mena (1975–2014) podobne končí na začiatku 13. storočia, a Littérature latine au Moyen Âge Josepha de Ghellinck (1939) končí dokonca rokom 1109. Projekt talianskeho latinského filológa Claudia Leonardiho, Letteratura latina medievale (secoli VI–XV). Un manuale, vydaný v origináli v taliančine v roku 2012, dva roky po Leonardiho smrti, je preto vítaným a dlho očakávaným príspevkom na poli mediolatinistiky. Český preklad tejto publikácie je o to vítanejší, že vypĺňa medzeru v odborných publikáciách, keďže ide spolu se Stručnými dějinami latinské literatury středověku Jany Nechutovej a Dany Stehlíkovej (2013) o prvú rozsiahlu prehľadovú publikáciu o stredovekej latinskej literatúre v češtine, navyše takú, ktorá má podľa slov editora slúžiť predovšetkým univerzitným študentom a doktorandom (s. 21).

VERONIKA KOŠNAROVÁ

Obsáhlá obrazová monografie Krása bude křečovitá, resp. stejnojmenná výstava, probíhající od května do počátku října 2016 v Alšově jihočeské galerii v Hluboké nad Vltavou, implicitně vybízí k návratům různého druhu. Bezprostřední spojnice vede pochopitelně k prvnímu polistopadovému pokusu o syntézu českého surrealismu, k výstavě Český surrealismus 1929–1953, GHMP — Městská knihovna v Praze (říjen 1996 až leden 1997), pod nímž byli shodně s hlubockou výstavou jako kurátoři podepsáni Lenka Bydžovská a Karel Srp.

HELENA CHALUPOVÁ

Ve dnech 2. a 3. června 2016 se v prostorách Clam-Gallasova paláce v Praze u příležitosti 200. výročí úmrtí milčického rychtáře Františka Jana Vaváka konala konference „Soumrak tradiční společnosti. Český venkov a maloměsto na přelomu epoch“.

JOSEF HRDLIČKA


V roce 2014 vydal francouzský filozof Jean-Louis Chrétien (1952) knihu nazvanou Vnitřní prostor. Navazuje v ní na své předchozí fenomenologicky orientované práce Symbolique du corps (Symbolika těla [2005]), v níž se zabýval modely niternosti založenými na představě „vnitřního člověka“ vycházeje z Platóna a Pavla z Tarsu, a dvojdílnou monografii Conscience et roman I, II (Vědomí a román I, II [2009, 2011]), kde se věnoval otázce vědomí, jak ji otevírají nové románové techniky jako polopřímá řeč, které na přelomu 18. a 19. začínají hrát důležitou roli. V knihách o románu vychází Chrétien z některých starších literárněteoretických koncepcí, zejména připomíná inspiraci v práci Dorrit Cohnové Transparent Minds (1978), téma ale posouvá na pole filozofie a v širším kontextu ukazuje, jak v této epoše románu dochází k významnému posunu v náhledu na lidskou niternost. V úvodu k prvnímu dílu Vědomí a románu píše, že se jedná o rozsáhlejší projekt genealogie figur niternosti a způsobu, jak se z nich stává „subjektivita“. Vnitřní prostor je zatím poslední knihou v této řadě a je věnován architektonickým představám niternosti, jejichž dlouhá tradice začíná v křesťanské antice.

KAMIL ČINÁTL

Historie má v současné popkultuře pevnou pozici. Soudě dle bohaté komerční produkce románů, filmů, komiksů či počítačových her s historickou tematikou, přitahují dějiny diváky podobně jako „pokleslé“ kriminálky, akční podívaná či erotika. I v českém prostředí se vytváří tolik produktů, jejichž prvotní identita je určena vztahem k minulosti, až to vzbuzuje otázky po společenské funkci tak masivního popkulturního vzpomínání. Proč potřebujeme takové množství historie a navíc v tolika variantách? Jak je možné, že se lidé většinově baví nad tak vážnými tématy, jaká představují války či holokaust?