Previous Next
Fenomén Zappa: badatelský oříšek, nebo kámen úrazu? STEFAN SEGI V září roku 2013, u příležitosti dvacátého výročí úmrtí kytaristy a skladatele Franka Zappy, uspořádal Ústav...
Evropská knižní kultura? Ne, kultury… JIŘÍ TRÁVNÍČEK Na poli knižní a čtenářské kultury jsme v poslední době svědky několika integračních snah: shromáždit data...
Pro studenty — a pro veřejnost? MICHAL CHARYPAR Útlá antologie Podoby Židů v literatuře doby romantismu v českých zemích editorů Jiřího Holého a Hany...

 

V redakčním blogu časopisu Česká literatura jsou v týdenním intervalu zveřejňovány zejména recenze, zprávy, poznámky či komentáře, které sledují aktuální dění a jež zpravidla vyšly na stránkách časopisu nebo souvisejí s jeho obsahem, doplňují ho a komentují.

ONDŘEJ KOUPIL
Před časem jsem na stránkách České literatury upozornil, že ediční stroj vydávání spisů J. A. Komenského se dal opět do pohybu (ČL 2013/5, s. 806–808). Navážu teď zprávou o svazku 9/II, který vyšel v roce 2013. Jde o pokračování edice církevněhistorických pramenů, předcházející svazek 9/I byl publikován roku 1989. Překlenutí pozoruhodného časového oblouku je samo o sobě důvodem k radosti. Dalším je, že i tento svazek projevuje plynulou kontinuitu s předchozím jak uplatněnými edičními technikami, tak způsobem knižní prezentace a výtvarnou úpravou podle Oldřicha Hlavsy. V edičním týmu se objevují jak jména zaručující návaznost na předchozí svazky, tak jména nová, jejichž nositelé by možná byli bývali v době vydání svazku 9/I překvapeni, kdyby se byli dozvěděli, že na pokračování se budou za čtvrt století podílet i oni.

GABRIELA ROMANOVÁ

Žánr korespondence představuje texty v porovnání s jinými poněkud specifické. Mnohem více totiž nechávají nahlédnout přímo do intimity pisatele. A mohou osobnost autora představit v jiné perspektivě či odlišné stylizaci, než jaká vystupuje z jeho uměleckých či vědeckých textů.

 

ANNA GNOTOVÁ

Přestože bylo Polsko na posledním kongresu literárněvědné bohemistiky označeno za bohemistickou velmoc, může se dnes pochlubit pouze jedním ryze bohemistickým časopisem (Bohemistyka). Vedle toho však existuje řada slavistických periodik, která se rovněž věnují české literatuře, případně alespoň informují o české literární teorii (Slavia Occidentalis, Pamiętnik Słowiański, Acta Universatatis Wratislaviensis, Poznańskie Studia Slawistyczne, Studia Slavica ad.); bohemistická tematika se dále příležitostně vyskytuje i v dalších literárněvědných periodicích, např.: Porównania, Teksty Drugie ad. Je více než potěšující, že také časopis ER(R) GO, zaměřený na teorii literatury a kultury, věnoval jedno své číslo české literární vědě.

JAN MALURA

V pozadí většiny současných knih o literatuře stojí projekty a projektové finance. Některé jsou grantovým pravidlům natolik podřízeny, že si je téměř nelze opatřit, tj. poctivě koupit (znamenitá publikace Jiřího Špičky Petrarca v Provence: údolí, město, hora [2014], která úzce souvisí s tématem recenze, je neprodejná, a tudíž pro smrtelníka de facto nesehnatelná). Na počátku knihy Básně a místa nebyl projekt, ale série rozhlasových pořadů pro cyklus Důvěrná sdělení na stanici Český rozhlas Vltava.

EDUARD BURGET — MICHAL JAREŠ

Výzkum dějin knižní kultury je v posledních letech poměrně frekventovaným tématem. V širším slova smyslu sem můžeme zařadit na jedné straně monumentální Voitovu Encyklopedii knihy (2006), která se v širokém záběru věnuje především historii „výroby“ knih od vynálezu knihtisku až do začátku 19. století, na straně druhé se přistupuje k výzkumu knižní kultury prostřednictvím sond do nakladatelských dějin zejména 19. a 20. století, kde dosud nejčastěji stály v centru pozornosti autorů významní nakladatelé (např. Josef Florian, Jan Laichter, Jan Otto, Alois Dyk, Jos. R. Vilímek), případně výtvarníci, kteří podstatnou část své tvorby spojili s konkrétním nakladatelským projektem (mj. Ladislav Sutnar či Josef Sudek v Družstevní práci).