Previous Next
Marxismus jako metoda a projekt MARTA EDITH HOLEČKOVÁ Ve dnech 16. a 17. října 2018 se v Ústavu pro českou literaturu AV ČR uskutečnila mezinárodní...
Sborník o Janu Zábranovi MARTA EDITH HOLEČKOVÁ Básník, prozaik a překladatel Jan Zábrana (1931–1984) patří bezesporu mezi nejvýznamnější české...
Mezi národním a transnacionálním vzpomínáním   ANNA FÖRSTEROVÁ V živé a povzbuzující atmosféře se konala od 23. do 25. listopadu 2018 na Univerzitě v Řezně...

 

V redakčním blogu časopisu Česká literatura jsou v týdenním intervalu zveřejňovány zejména recenze, zprávy, poznámky či komentáře, které sledují aktuální dění a jež zpravidla vyšly na stránkách časopisu nebo souvisejí s jeho obsahem, doplňují ho a komentují.

MICHAL CHARYPAR

Soubor textů Hany Šmahelové Otevřená hra shrnuje autorčiny literárněvědné práce z let 2001 až 2015, tištěné dříve převážně ve sbornících z konferencí a v časopisech. Celkem osmnáct příspěvků se věnuje řadě oblastí literární vědy — obrození, starší české literatuře, folkloristice, hermeneutice či strukturalismu. Šmahelová tak v tomto svazku pokračuje zřejmě ve stopách své starší — a podle mého názoru dosud nejlepší — knihy Prolamování struktur (2002), prezentující její oborovou publikační činnost za roky 1970 až 2001. V mnoha tématech se však Otevřená hra vztahuje také k jediné autorčině monografii z poslední doby, nazvané V síti dějin literatury národního obrození (2011), jež představuje potřebný pokus o nové koncepční uchopení vývoje literatury v Čechách v první polovině 19. století, poznamenaný však poněkud nepřehledným uspořádáním textu i způsobem vedení argumentace a převahou úvahové složky nad faktografickou.

IVO ŘÍHA

Badatelské zaměření na český literární realismus v případě Martina Hrdiny přirozeně vychází z předchozí fáze jeho vědecké kariéry. Dříve se soustavně zabýval problematikou romantismu, výsledkem byly časopisecké stati a kapitoly v kolektivních monografiích z let 2009–2012. Kniha Mezi ideálem a nahou pravdou ovšem rozhodně není výrazem nějaké náhlé změny badatelovy výzkumné intence, „přeladění“ ve směru od romantismu k realismu. Předcházelo jí několik dílčích studií (s ohledem na zde recenzovanou publikaci jde hlavně o stať „Realismus v české literatuře 19. století. Pohledy současníků, historické interpretace a badatelské perspektivy“, ČL 2014/3) a především: metodologicky, tematicky, prostorově se nacházíme v podstatě stále na témže hřišti, i když na časové ose jsme se posunuli o kus dále. — Budiž řečeno rovnou, že přirozený respekt k rozmanitosti souvislostí a k šíři relevantních kontextů (úvahy o „svém“ romantismu Martin Hrdina vpojuje i do analýz a interpretací fenoménů uměleckého realismu, resp. rozpravy o nich) jsou jedním z nejvýraznějších a nejsympatičtějších rysů autorova myšlení o literatuře.

 

ONDŘEJ PODAVKA

„Kromě sebe samotných jsme si s sebou na loď přinesli následující věci: naprosto nic“ (s. 138). „Každý rok se sem posílá královský příspěvek z Nového Španělska a důchod z mexické státní pokladny ve výši pěti tisíc tolarů. Avšak peníze cestují z ruky do ruky a na každou se nemálo z nich nalepí, takže tady dostáváme necelou polovičku této částky“ (s. 260). „[Příslušníci kmene Palao] mají i svůj druh zpěvu a tance, takže nejsou úplně prosti citu pro umění: všichni dělají stejné pohyby za pomoci rukou a paží, což doprovázejí jednohlasým sborovým zpěvem. Je to vcelku zaostalý, prostý druh umění, ale špatným dojmem rozhodně nepůsobí“ (s. 390). Tato slova pocházejí z dopisů jezuitských misionářů Augustina Strobacha, Jana Tilpeho a Pavla Kleina. Rozsáhlý výbor ze zachované korespondence jejich i dalších misionářů z českých zemí, kteří odjeli působit do tzv. Západních Indií, je v pořadí druhým svazkem ediční řady překladů cestopisné literatury Itineraria nakladatelství Argo. Dopisy vybral, přeložil a poznámkami, úvodní studií a dalším nezbytným aparátem opatřil Pavel Zavadil, který se této tematice dlouhodobě věnuje formou závěrečných prací i samostatných studií (Misionáři z české řádové provincie Tovaryšstva Ježíšova v Brazílii a jejich listy do vlasti, Praha 2000, FF UK — diplomová práce; „O missionário jesuíta Joannes Gintzel e as suascartas do Brasil para Boémia nos arquivoschecos“; Ibero-Americana Pragensia. Anuariodel Centro de Estudios Ibero-Americanos de la Universidad Carolina de Praga LXI, 2007, s. 205–214; „Jazyk českých jezuitů v korespondenci z amerických a tichomořských misií (1657–1741)“; in Josef Förster, Petr Kitzler, Václav Petrbok, Hana Svatošová (edd.): Musarum Socius, jinak též Malý Slavnospis, Praha 2011, s. 71–84; „Humor a smích barokního jezuity v zámořské misii“; Sambucus. Práce z klasickej filológie, latinskej medievalistiky a neolatinistiky VIII, 2012, s. 156–169).

DALIBOR TUREČEK

Po pěti letech navázal Tomáš Hlobil na svou první knihu, věnovanou problematice rané univerzitní výuky na pražské univerzitě (Výuka dobrého vkusu jako státní zájem. Počátky pražské univerzitní estetiky ve středoevropských souvislostech 1763–1805, Praha, Togga 2011). Relevantnost, a dokonce mezinárodní atraktivitu tématu mezitím potvrdilo německé vydání onoho prvního svazku v hannoverském Wehrhahn Verlag (2012).

JAN PIŠNA

Monasteriologický výzkum v posledním desetiletí utěšeně vzkvétá, a to zvláště na půdorysu různých interdisciplinárních přístupů. Kromě historie jednotlivých řádů, dějin architektury a umění či studií a monografií o významných osobnostech spojených s konkrétními řády se těší pozornosti také problematika kulturních transferů mezi jednotlivými národy uvnitř řádového společenství. Je to pochopitelné, neboť po dlouhou dobu byla tato společenství ve středoevropském prostoru spojena do nadnárodních provincií. Přesně tuto perspektivu nabízí poslední kniha maďarské bohemistky a knihovědkyně Eszter Kovácsové „Légy cseheknek pártfogója, magyaroknak szószóllója…“ („Nechť je přítelem Čechů, ale zároveň zastáncem Maďarů…“) věnovaná jezuitům z českých zemí v uherském prostředí a současně také působení členů tohoto řádu pocházejících z Uher v Čechách, na Moravě a ve Slezsku do zrušení jezuitského řádu roku 1773.