Previous Next
Jaromír Šavrda demytizovaný PETRA LOUČOVÁ V roce 2018 uplynulo třicet let od nečekaného úmrtí ostravského novináře, básníka, prozaika a disidenta...
Na obranu fanfikce STEFAN SEGI Pojetí akademického psaní o populární kultuře jako obrany má dlouhou tradici, která často více než o populární...
Básně, věci a básně o věcech JIŘÍ JELÍNEK Ve dnech 30. 1. až 2. 2. 2019 se v prostorách Filozofické fakulty Karlovy Univerzity v Praze konala...

 

V redakčním blogu časopisu Česká literatura jsou v týdenním intervalu zveřejňovány zejména recenze, zprávy, poznámky či komentáře, které sledují aktuální dění a jež zpravidla vyšly na stránkách časopisu nebo souvisejí s jeho obsahem, doplňují ho a komentují.

MICHAEL WÖGERBAUER

V současné době zesilují snahy zkoumat vybrané fenomény literárních dějin českých zemí v jiném epistemologickém rámci, než jaký představuje lingvocentrický koncept národní filologie. Právě tento metodologický rámec v minulosti respektovala prakticky veškerá literární věda, a to včetně těch jejích proudů, které si zakládaly na exaktnosti a objektivitě. Rámec národní filologie tak zachovával nejen literárněvědný strukturalismus, ale také další směry, kladoucí si za cíl jej překročit. To byl případ tradiční komparatistiky, která často pouze srovnávala jednotlivé národní literatury a jejich historický vývoj a literární historikové se soustředili především na vyhledávání vzájemných rozdílů, paralel či vlivů. Takové přístupy však selhávaly, pokud se měly vyrovnat se situací vícejazyčných regionů. Implicitně totiž předpokládaly, že jazyk je dostatečným kritériem pro rozlišování různých národů, respektive národních kultur a literatur. Jen velice obtížně totiž dokázaly postihnout společné kulturní předpoklady (i na poli estetiky, poetiky atd.) a vyrovnat se s problémem vícejazyčnosti některých spisovatelů, s otázkami (auto)překladu a adaptace či literárních institucí, které se neomezovaly na jeden konkrétní jazyk (například knižní trh či cenzura).

ROMAN KANDA

Nakladatelství Filosofia vydalo v loňském roce monografii Myšlení a tvorba Egona Bondyho. V charakteristické minimalistické úpravě Markéty Jelenové se nám dostává do rukou kolektivní dílo, které vzniklo pod redakčním vedením Petra Kužela a do něhož přispěli badatelé z různých vědních oborů. Tematická orientace jejich studií poskytla logický klíč pro kompoziční členění knihy. Jednotlivé oddíly sdružují příspěvky z filozofie (Vít Bartoš, Jan Černý, Ladislav Hohoš, Petr Kužel a Petra Macháčková) nebo politologie a historie (Dirk Mathias Dalberg, Jan Mervart, Petr Rohel, Jaroslav Fiala). Vzhledem k tomu, že Bondy byl znalcem asijské filozofie a kultury, mají tu své místo i příspěvky věnující se islámu (Peter Púčik), buddhismu (Jiří Holba) a především Číně (Marina Čarnogurská, Ľubomír Dunaj, Olga Lomová). V neposlední řadě nalezneme v knize studie zaměřené na analýzy a interpretace Bondyho tvorby literární; zde přišli ke slovu literární vědci Martin Machovec, Oskar Mainx, Martin Pilař a Gertraude Zandová.

JOZEF TANZER

Primerané posúdenie práce 41 autorov a autoriek, z toho mnohých popredných odborníkov a odborníčok v oblasti germanobohemistických štúdií, by si dozaista vyžadovalo zostavenie viacčlenného recenzentského tímu, ktorý by sa tejto úlohy ujal s obdobnou erudíciou, systematicky by ocenil prednosti tejto rukoväti, upozornil na rôzne možné doplnenia či ponúkol alternatívne cesty. Recenzia jedného autora, žiaľ, nedokáže ponúknuť viac ako zopár fragmentárnych, subjektívne motivovaných postrehov.

PAVEL ŠIDÁK

Ve své nové knize se Antonín Kudláč vrací k tématu populární literatury. Téma v současné době poměrně intenzivně zpracovávané nahlíží — oproti své předchozí, obecněji laděné knížce Anatomie pocitu úžasu: Česká populární fantastika 1990–2012 v kulturním, sociálním a literárním kontextu (2016) — prizmatem literárního historika a kritika. Popisuje českou populární literaturu po roce 1989 jako autonomní jev, jehož podstatu chce pojmenovat; zároveň má ambici ukázat, že populární žánry jsou vhodné pro akademickou kritiku a že nejde jen o konstrukty sociologické či ekonomické.

INA HARTMANNOVÁ

Dizertační práce Nory Schmidtové obhájená na katedře literární vědy Erfurtské univerzity představuje nejnovější práci německé bohemistiky, jež se věnuje tématu flânerie v textech české literatury. V roce 2018 získala tato kniha Cenu Otokara Fischera, která si klade za cíl ocenit a zviditelnit nejvýznamnější německy psané a v Německu vydávané odborné práce o české literatuře, hudbě, výtvarném umění, divadle, filmu, architektuře a šířeji české kulturní historii. Schmidtové rozsáhlá práce je členěna na celkem devatenáct kapitol různé délky a závažnosti. Cílem recenze je především poskytnout stručný přehled o obsahu autorkou vybraných příkladů a zejména o výsledcích analýzy. Následně jsou uvedeny komentáře obecné povahy, vztahující se ke koncepci díla.