Previous Next
O díle a myšlení Egona Bondyho ROMAN KANDA Nakladatelství Filosofia vydalo v loňském roce monografii Myšlení a tvorba Egona Bondyho. V charakteristické...
Žánry populární literatury PAVEL ŠIDÁK Ve své nové knize se Antonín Kudláč vrací k tématu populární literatury. Téma v současné době poměrně...
Na ceste k novému prístupu k dejinám literatúry v Čechách, na Morave a v Sliezsku JOZEF TANZER Primerané posúdenie práce 41 autorov a autoriek, z toho mnohých popredných odborníkov a odborníčok v oblasti...

 

V redakčním blogu časopisu Česká literatura jsou v týdenním intervalu zveřejňovány zejména recenze, zprávy, poznámky či komentáře, které sledují aktuální dění a jež zpravidla vyšly na stránkách časopisu nebo souvisejí s jeho obsahem, doplňují ho a komentují.

Mezinárodní konference Odkaz G. Lukácse, Budapešť 27.–28. dubna 2017.
Konferenci o intelektuálním odkazu jednoho z nejvýznamnějších a nejvlivnějších středoevropských myslitelů 20. století pořádal Lukácsův archiv v Budapešti a Mezinárodní společnost G. Lukácse spolu s Filozofickou fakultou Univerzity Eötvöse Loránda, Spolkem studentů Středoevropské univerzity a Katedrou historie téže instituce. Na její organizaci a propagaci se podílel také časopis pro moderní společnost a kulturu Logos. Účastnilo se jí více než osm desítek badatelek a badatelů z nejrůznějších zemí světa včetně Brazílie, USA, Číny nebo Japonska; Českou republiku zastupovali čtyři referující.

JAKUB VANÍČEK

„Většina politických postojů, které […] motivují debatu, jež je obvykle považována za estetickou, jsou ve skutečnosti moralizující pozice, které se snaží dospět ke konečným soudům o fenoménu postmodernismu, ať už jej cejchují jako úpadkový či jej naopak vítají jako kulturně a esteticky prospěšnou a pozitivní formu inovace“ (s. 92). Na této formulaci by snad nebylo nic zarážejícího, nebýt samozřejmosti, s níž Jameson napíše, že diskuze o postmodernismu předpokládá určité politické stanovisko. Česká diskuze o postmodernismu až dosud taková stanoviska spíše přehlížela a vlastně tak budila dojem, že je především diskuzí o estetice, případně sociologickou analýzou prostředí, v němž postmoderní umělecké dílo vzniká. A ačkoli by se mohlo zdát, že Jamesonovy úvahy o postmodernismu se značně liší od těch, které byly v průběhu posledních desetiletí přijaty jako bezproblémově „estetické“, nic obě linie nespojuje pevněji než právě předpoklad politického postoje.

S odstupem dvou let oslovila redakce časopisu Česká literatura odborníky z řad literárních vědců i příbuzných disciplín a požádala je o doporučení na odborné práce, které je v uplynulém roce nejvíce zaujaly. Smysl akce zůstal stejný: záměrem je přispět k zpřehlednění současné literárněvědné bohemistiky a snad i napomoci k jisté hierarchizaci oboru. Přispěvatelé byli požádáni o doporučení dvě či tři práce vydané v letech 2016 a 2017, výběr se přitom neměl omezovat jen na knižní monografie, mohlo se jednat i o důležité edice či zásadní odborné studie, jež vyšly v periodikách, sbornících či kolektivních knihách, případně o jinojazyčné metodologicky podnětné kniha a studie, inspirativní pro zkoumání literatury české.

 

STEFAN SEGI

Nový časopis s roční periodicitou Kontradikce se zaměřuje na marxistické (kritické) myšlení. Vychází ve dvou jazykových mutacích, české a anglické, a ve shodě s tím si klade dva ústřední cíle: rozvíjet v českém prostředí diskuzi o marxismu (hlavně na úrovni teorie) a prostřednictvím anglické verze zpřístupnit zahraničním čtenářům myšlenky české a středoevropské marxistické tradice. V následujícím shrnutí se zaměříme zejména na ty texty prvního čísla, které se alespoň částečně týkají literatury, literární teorie či obecně estetiky a kultury.

PETR ŠÁMAL

Jaroslav Med byl nepřehlédnutelnou postavou české literární vědy. Ať vstoupil kamkoli, všude ho bylo vidět (nikoli náhodou hrával na studiích nejvyšší basketbalovou ligu) a ještě víc slyšet. Zpravidla býval obklopen klubkem posluchačů, s nimiž svým zvučným, zastřeným hlasem mnohdy s cigaretou v ruce rozmlouval o literárních novinkách, oblíbených autorech či aktuálním dění v oboru. Mladší kolegové, které rád zahrnoval do svého přátelského okruhu, pak naslouchali vyprávěním o alotriích v rodném Havlíčkově Brodě, průšvizích při studiu knihovnictví a bohemistiky na pražské filozofické fakultě či o potížích plynoucí z kontaktů s kulturním disentem. V Medových nesčetných historkách se začínající literární vědci setkávali se jmény českých intelektuálů, jež zpravidla znali pouze z četby nebo z učebnic, a zároveň nemohli nebýt fascinováni šíří jeho čtenářského zázemí, zahrnujícího kánon moderní literatury domácí a zejména světové. V tom byla setkání s touto osobností neopakovatelná.