Previous Next
Slovníky modernistů a paradigmata moderny (zpráva z konference) BARBORA DOLEŽALOVÁ Ve dnech 19. a 20. září 2018 proběhla v Moravské zemské knihovně konference s názvem Slovníky...
Jak se ctí vyváznu? K edici korespondence Jana Liera a Julia Zeyera EDUARD BURGET V roce 2014 vydala teatroložka Petra Ježková obsáhlou monografii Obležen národem dramatiků o prozaikovi,...
Ústupky, skuliny a niky. Německý příspěvek k české literární kultuře za protektorátu KATEŘINA PIORECKÁ „Za nesnáze způsobené válkou je české obyvatelstvo kromě samozřejmého hospodářského rozkvětu...

 

V redakčním blogu časopisu Česká literatura jsou v týdenním intervalu zveřejňovány zejména recenze, zprávy, poznámky či komentáře, které sledují aktuální dění a jež zpravidla vyšly na stránkách časopisu nebo souvisejí s jeho obsahem, doplňují ho a komentují.

JIŘÍ TRÁVNÍČEK

Na poli knižní a čtenářské kultury jsme v poslední době svědky několika integračních snah: shromáždit data a pokusit se o jejich aspoň minimální srovnání a posléze i interpretaci. V oblasti knižního trhu tak několik let činí rakouský vědec a organizátor Rüdiger Wischenbart a děje se tak i v rámci Mezinárodní asociace vydavatelů (IPA); úsilí tímto směrem vyvíjí v poslední době i jedna pracovní skupina v rámci evropské agentury COST (projekt E-READ; organizaci má na starosti slovinský akademik Miha Kovač), v minulém roce vyšel s iniciativou Goethe Institutu, jehož snahou je sebrat data pro země střední Evropy. Jakž takž spolehlivé údaje publikuje i knižní veletrh ve Frankfurtu; v poslední době se o něco takového snaží i německá nadace Stiftung Lesen.

MICHAL CHARYPAR

Útlá antologie Podoby Židů v literatuře doby romantismu v českých zemích editorů Jiřího Holého a Hany Nichtburgerové vznikla v rámci grantového projektu Reprezentace Židů a židovství v literatuře v českých zemích. Knížka souvisí s dosavadními počiny Jiřího Holého a jeho spolupracovníků na tomto tematickém poli, mezi něž je třeba počítat mj. sborníky jako Holokaust — šoa — zagłada v české, slovenské a polské literatuře (2007) nebo Šoa v české literatuře a v kulturní paměti (2011) a především velkoryse koncipovanou monografii Cizí i blízcí. Židé, literatura, kultura v českých zemích ve 20. století (2016).

PAVEL ŠIDÁK

Cílem knihy Terezy Dědinové je iniciovat diskuzi o fantastické literatuře, což znamená zejména překlenout hranici mezi úzkým kruhem milovníků a znalců fantasy (fandomem) a standardní literární vědou, a nabídnout vlastní definici fantastiky a návrh jejího vnitřního členění. Že je tento úkol aktuální, ukazuje i neustálená terminologie — Dědinová musí svou publikaci otevřít terminologickým vymezením. Pojem fantastická literatura, resp. fantastika užívá pro veškerou beletrii obsahující fantastický prvek; vedle toho rozlišuje „fantastickou literaturu v užším smyslu“ neboli fantasty (jen některé „typy“ fantastiky, tj. scifi, fantasy a horor) oproti Fantasy (fantastické literatuře v širším smyslu); pojem literární fantastika pak vyhrazuje pro texty vznikající v rámci fandomu.

ERIK GILK

V Liberci působící literární historička Eva Štědroňová vydala loni v Hostu obsáhlou knihu o domácí literatuře převážně druhé dekády 20. století a pokusila se tím přispět k diskuzi o domácí moderně a avantgardě.

CLAIRE MÁDLOVÁ

Ve své poslední knize se Veronika Čapská chopila historiografií již bohatě zpracovaného tématu — rodiny Šporků, a nutno říci hned úvodem, že s využitím řady nově objevených pramenů a díky širokému teoretickému vybavení se jí podařilo učinit to zcela inovativním způsobem. Oproti dosavadním uměleckohistorickým, hospodářským a náboženským studiím se autorka zaměřila na kulturněantropologickou analýzu praxí zacházení s texty u jedné generace Šporkových, konkrétně u dvou dcer známého Františka Antonína Šporka (1662–1738), Marie Eleonory (1687–1717) a Anny Kateřiny (1689–1754), a chotě druhé jmenované, Františka Karla Swéerts-Šporka (1688–1757).