Previous Next
Fenomén Zappa: badatelský oříšek, nebo kámen úrazu? STEFAN SEGI V září roku 2013, u příležitosti dvacátého výročí úmrtí kytaristy a skladatele Franka Zappy, uspořádal Ústav...
Evropská knižní kultura? Ne, kultury… JIŘÍ TRÁVNÍČEK Na poli knižní a čtenářské kultury jsme v poslední době svědky několika integračních snah: shromáždit data...
Pro studenty — a pro veřejnost? MICHAL CHARYPAR Útlá antologie Podoby Židů v literatuře doby romantismu v českých zemích editorů Jiřího Holého a Hany...

 

V redakčním blogu časopisu Česká literatura jsou v týdenním intervalu zveřejňovány zejména recenze, zprávy, poznámky či komentáře, které sledují aktuální dění a jež zpravidla vyšly na stránkách časopisu nebo souvisejí s jeho obsahem, doplňují ho a komentují.

BRIGITTE SCHULTZEOVÁ

Rozsáhlé dílo z pera Jitky Ludvové dokumentující dějiny pražského německého divadla až po jeho zánik během druhé světové války zaplňuje mezeru v dosavadním teatrologickém výzkumu činohry a hudebního divadla. Svou povahou zároveň představuje nezanedbatelný příspěvek disciplínám jako literární věda, historie, žurnalistika či sociologie.

MARTA PATÓ

Do Literární řady, která je věnována především myšlení o české literatuře, zařadilo nakladatelství Academia výbor z celoživotního díla pražského literárního vědce a hungarologa Petra Rákose (1925–2002). Kniha představuje česky Rákosovo dílo ve své komplexitě vůbec poprvé. Editor knihy Evžen Gál do ní vybral Rákosovy odborné studie, doslovy a úvahy, které autor ještě za svého života připravil do zamýšlené a nevydané monografie. Jsou to eseje zbavené cenzury a úprav, dále články vydané dosud jen v maďarštině a některé texty přináší tento svazek vůbec poprvé. Značná pozornost je pak věnována aparátu knihy, který vedle rejstříků zahrnuje bibliografii Rákosova díla (včetně odkazů na bibliografie starší), dále kapitolu s životopisnými údaji a rozsáhlou studii editora svazku, která je zároveň osobně laděným komentářem jak k Rákosovu celoživotnímu dílu, tak k výběru studií do tohoto svazku.

V České literatuře 5/2014 vyšel soubor recenzních statí na sborník Jan Neruda a Židé (zde). V nynějším čísle diskuse pokračuje reakcemi Michala Frankla, Jindřicha Tomana, Kateřiny Čapkové a Marka Nekuly. Ohlas posledně jmenovaného přetiskujme na redakčnímu blogu.

MAREK NEKULA

Michal Frankl a Jindřich Toman, vydavatelé sborníku Jan Neruda a Židé (2012), vyjádřili v jeho úvodu naději, že edice Nerudovy práce Pro strach židovský přispěje k vědecky fundované diskuzi o tomto textu. Značný prostor sborníku věnovala Česká literatura, v jejímž loňském pátém čísle vyšly příspěvky Jiřího Homoláče, Jana Mareše a Jana Randáka a Aleše Hamana. Některé připomínky a otázky přitom nutí k zamyšlení nikoli jen čtenáře České literatury, ale i autory recenzovaného či komentovaného sborníku. K bezprostřední reakci vybízí především text Hamanův.

BARBORA SVOBODOVÁ

Již po třinácté se na konci dubna do Prahy sjela dvacítka zástupců z českých, slovenských a polských univerzit, aby přednesla své příspěvky na Studentské literárněvědné konferenci pořádané Ústavem pro českou literaturu AV ČR a Pedagogickou fakultou Univerzity Karlovy. Letošní ročník, poprvé organizovaný Ivetou Mindekovou a Kateřinou Pioreckou, nesl název Psaní jako (tvůrčí) proces. Jednotlivé referáty zařazené do šesti tematických sekcí se věnovaly různým aspektům této problematiky, od snahy přiblížit metody konkrétních spisovatelů či ediční historii vybraných děl až po obecněji orientované úvahy o vztahu autora a potenciálního recipienta k vznikajícímu textu.

MICHAL FRÁNEK

Rozsáhlé a různorodé dílo Karla Sabiny skrývá — navzdory mnohaleté pozornosti literárních historiků — stále ještě nejedno překvapení. Jedním z nich je i Sabinův pozdní román Ferdinand V. Dobrotivý a jeho doba. Původní román z nejnovějších časů, který autor vydal anonymně v roce 1875 u nakladatele Aloise Hynka, neboť po odhalení své konfidentské činnosti nadále nemohl publikovat pod svým jménem. Sabinovo autorství identifikoval teprve za druhé světové války Jan Thon a i poté stál román na okraji zájmu literárních historiků, pokud o jeho existenci vůbec věděli.