Previous Next
Fenomén Zappa: badatelský oříšek, nebo kámen úrazu? STEFAN SEGI V září roku 2013, u příležitosti dvacátého výročí úmrtí kytaristy a skladatele Franka Zappy, uspořádal Ústav...
Evropská knižní kultura? Ne, kultury… JIŘÍ TRÁVNÍČEK Na poli knižní a čtenářské kultury jsme v poslední době svědky několika integračních snah: shromáždit data...
Pro studenty — a pro veřejnost? MICHAL CHARYPAR Útlá antologie Podoby Židů v literatuře doby romantismu v českých zemích editorů Jiřího Holého a Hany...

 

V redakčním blogu časopisu Česká literatura jsou v týdenním intervalu zveřejňovány zejména recenze, zprávy, poznámky či komentáře, které sledují aktuální dění a jež zpravidla vyšly na stránkách časopisu nebo souvisejí s jeho obsahem, doplňují ho a komentují.

JIŘÍ POLÁČEK

Literatura z meziválečného období a doby nacistické okupace je v posledních letech předmětem značného odborného zájmu. Jedním z titulů, jež tento zájem manifestují, je antologie Michala Bauera Automatická madona, přibližující literární a výtvarnou činnost členů Skupiny Ra. O tomto uměleckém sdružení existuje už dosti početná literatura. Jeho heslo kupodivu schází v Lexikonu české literatury, jeho genezi, historii a aktivitám jednotlivých členů jsou však věnovány speciální publikace, časopisecké studie, texty v katalozích výstav i vzpomínkové práce, jejichž autory jsou jak literární vědci a kunsthistorikové, tak sami příslušníci uvedeného seskupení.

EVA VOLDŘICHOVÁ BERÁNKOVÁ

Francouzská literární teorie a kritika sice v českém akademickém prostředí není zcela neznámým pojmem, nicméně i po sto čtyřiceti letech, které uplynuly od prvních překladů pozitivistických děl, zůstávají v našem povědomí o ní povážlivé mezery. Z obecněji zaměřených příruček vznikly za minulého režimu Fischerovy, marxismem silně poznamenané, Metodologické problémy současné francouzské kritiky, po revoluci pak stručný přehled metod pěti (nejen francouzských) kritických směrů včetně jejich aplikace na českou literaturu, nazvaný Interpretace a analýza literárního díla, a dále překlady základních strukturalistických textů Znak, struktura, vyprávění: výbor z prací francouzského strukturalismu či polemické studie Antoina Compagnona Démon teorie, shrnující historii bojů mezi literární teorií a Novou kritikou šedesátých let.

JIŘÍ TRÁVNÍČEK

Jeho život v sobě nese typické znaky dané generace, jakož i místa, kde se odehrál. Utvářelo ho ještě českoněmecké Brno, neboť pocházel z dvojjazyčných (a velmi plebejských) poměrů chudých Černovic, poté válka, totální nasazení ve Wiener Neudorfu, práce v ilegální skupině, v roce 1944 byl zatčen gestapem, vězněn v brněnských „Kouničkách“, poté ve Vratislavi. Konec války v roce 1945 mu zachránil život, neboť žaloba požadovala trest smrti. Po válce vstup do KSČ (později prohlásí, že to byl „jeden z největších omylů“ jeho života, „nebyla tehdy žádná literatura, která by nás poučila, co ten komunismus vlastně je“), studia češtiny, ruštiny a srbochorvatštiny na brněnské filozofické fakultě (za své hlavní učitele považoval F. Trávníčka a A. Kellnera), poté středoškolským profesorem v Holešově, redaktorem v nakladatelství Svoboda, aspirantem v Ústavu pro jazyk český ČSAV, asistentem, docentem a profesorem na brněnské filozofické fakultě, v šedesátých letech pobyty ve východoněmeckém Greifswaldu a na pařížské Sorbonně (uvažoval i o emigraci), v letech 1966–1970 prorektorem brněnské univerzity.

ZORNITZA KAZALARSKÁ

Monografie Jiřího Zizlera Ivan Diviš. Vystup na horu poezie vznikla z naléhavé potřeby zaplnit jedno prázdné místo v dějinách české literární vědy. S ohledem na symptomatickou absenci rozsáhlejší studie o Divišově poetice se tato monografie zdá být kompenzací alespoň ze dvou důvodů. Jednak se Zizler svou syntetizující analytickou prací snaží vyvážit dlouholetý nezájem, jímž literární kritika před rokem 1989 reagovala na tvorbu vyhnaného, oficiálně neexistujícího básníka. Komplexní popis Divišovy básnické i prozaické tvorby pak znamená pokus o uchopení pro čtenáře „obtížně přístupné faktury“ (s. 209), kdy autor hledá adekvátní způsob čtení Divišových textů.

JAN PIŠNA

Vydáním první novodobé kompletní edice Kroniky české Václava Hájka se v loňském roce podařilo splatit velký dluh, jejž česká literární historiografie měla vůči písemnictví doby střední. Na vydavatelský počin Jana Linky navázala konference uspořádaná Oddělením pro výzkum starší literatury Ústavu pro českou literaturu AV ČR s názvem Na okraj Kroniky české konaná ve dnech 14. a 15. listopadu 2013. Odborné setkání připomnělo kromě samotné kroniky i 460. výročí úmrtí jejího autora, kněze, kazatele, překladatele a spisovatele Václava Hájka z Libočan. Konferenci doprovázel bohatý program: ve čtvrtek 14. listopadu se uskutečnilo slavnostní představení nové edice v kulturním centru „Dominikánská 8“ s diskuzí vedenou Martinem Bedřichem a za účasti Jana Linky, Petra Voita a Petra Čorneje, s hudebním doprovodem Michaela Pospíšila a skupiny Ritornello a prokládané scénickým čtením úryvků z Hájkova textu studenty DAMU. Po skončení posledního pátečního bloku referátů následovala zádušní mše svatá v Hájkově působišti, v kostele sv. Tomáše na Malé Straně. Doprovodný program v sobotu uzavřela komentovaná procházka s Václavem Cílkem na Tetín a okolí. Ale vraťme se zpět k samotné konferenci.