Previous Next
Liber viaticus LUKÁŠ PRŮŠALiber viaticus, cestovní breviář Jana ze Středy, je unikátní památkou české středověké knižní kultury. Rukopis,...
Konáč v protipikartské polemice JAN PIŠNA Český intelektuální svět přelomu 15. a 16. století byl vázán a téměř výhradně soustředěn na náboženské...
Hrabal v množném čísle JIŘÍ PELÁN Jakub Češka se věnuje Hrabalovi už delší čas; nyní vydal knižní monografii Bohumil Hrabal, autor v množném...

 

V redakčním blogu časopisu Česká literatura jsou v týdenním intervalu zveřejňovány zejména recenze, zprávy, poznámky či komentáře, které sledují aktuální dění a jež zpravidla vyšly na stránkách časopisu nebo souvisejí s jeho obsahem, doplňují ho a komentují.

GERTRAUDE ZANDOVÁ

Svazek představuje řadu prozaických textů, které spojuje společná výchozí otázka: Jak sníte o Praze? Celkem devatenáct autorů narozených v bývalém Československu a dnes žijících v německojazyčných zemích vyhovělo žádosti vydavatelů a poslalo literární texty odpovídající na tuto otázku — v abecedním pořadí to jsou Peter Ambros, Zdenka Beckerová, Maxim Biller, Eugen Brikcius, Jan Faktor, Ota Filip, Katja Fuseková, Jiří Gruša, Katarina Holländerová, Tomáš Kafka, Jaromir Konecny, Jindřich Mann, Milena Oda, Eva Profousová, Milan Ráček, Helena Reichová, Michael Stavarič, Stanislav Struhar a Tereza Vaneková (diakritická znaménka se v německojazyčném jazykovém prostoru dodržují různě). Ačkoli splňují biografické zadání a sami také píší, vydavatelé Andrea Fischerová a Marek Nekula, vědecky činní v Bohemicum na řezenské univerzitě, vlastní texty do antologie nezařadili.

LUCIE MARŠÍKOVÁ

Práce nordisty a překladatele Ondřeje Vimra, jenž se dlouhodobě zabývá sociologií překladu a postavením překladatele v procesu překladu, je založena na autorově dizertační práci obhájené v roce 2012 a nyní vyšla pod hlavičkou ediční řady Scholares, zaštítěnou Ústavem pro českou literaturu a komparatistiku FF UK. Ačkoli nenabízí klasický úvod do problematiky ani shrnující závěr, jde o práci, za níž stojí značné vědecké úsilí a ambice systematizovat prostudované materiály. Tyto „dějiny překladu“, jak knihu nazývá sám autor, si kladou za cíl zaznamenat proměnu postavení překladatele, skutečné pole jeho působnosti, jež demonstruje na překladatelích ze skandinávských jazyků do češtiny v letech 1890–1950.

OLGA ZITOVÁ

Kniha Von der Stunde der Hoffnung zur Stunde des Nichts (Od hodiny naděje k hodině nicoty, Arco 2009) přináší rozhovory s Eduardem Goldstückerem, významným germanistou, diplomatem a levicovým intelektuálem 20. století. Rozhovory s ním vedl od roku 1998 Eduard Schreiber, filmový režisér, překladatel z češtiny a vydavatel. Témata, která stihli do Godlstückerovy smrti v roce 2000 společně probrat, jsou v knize seskupena do šesti kapitol. Nejdříve je Goldstücker dotazován na vztah k židovství („Herkunft und jüdische Wurzeln“, Původ a židovské kořeny), dále jsou na řadě vzpomínky na studentská léta („Prager Jahre“, Pražská léta) a kapitola o německé i české literatuře („Deutsche und tschechische Literatur“, Německá a česká literatura). Následuje kafkovsky nazvaná kapitola „Proceß“ (Proces), v níž Goldstücker hovoří o letech strávených ve vězení. Na ni navazuje životní zklamání koncentrované v kapitole „Prager Frühling“ (Pražské jaro). Obecnějším úvahám o vlivu historie, počínaje Bílou horou, na utváření české mentality je věnována závěrečná kapitola „Bann der Geschichte“ (Klatba dějin).

PETR ČORNEJ

Název rozměrné knihy poněkud klame. Česká (a speciálně husitská) problematika totiž vyplňuje necelou polovinu publikace, jež se ve skutečnosti věnuje analýze apokalyptických představ v širokém časovém záběru od zrodu křesťanství až do sklonku středověku. K imponujícímu badatelskému rozkročení vedly Pavlínu Cermanovou pravděpodobně dva hlavní důvody. Předně to byla snaha zmapovat myšlenkové podloží, z nějž husitské představy o skonání věků vyrůstaly, a dále pak úsilí překonat tradiční českou optiku a zasadit sledované téma do vpravdě evropských souvislostí. Zvolený přístup zároveň prozrazuje autorčinu generační příslušnost ke skupině medievistů (Pavel Soukup, Dušan Coufal, Pavlína Rychterová), kteří soustavně zkoumají reformní proudy 14. a 15. století s cílem postihnout duchovní rozměr husitské epochy. Navazují tak na někdejší podněty Jaroslava Golla, Vlastimila Kybala, Kamila Krofty, Karla Chytila, ale i Amedea Molnára, Bohuslava Součka a Jany Nechutové, vědomých si, že bez objasnění teologické a náboženské komponenty nelze husitství pochopit. Pramenným záběrem a bez nadsázky světovým rozhledem po vědecké produkci však Cermanová všechny své domácí předchůdce předčí. To by ji ale nemělo vést k určité přehlíživosti vůči česky píšícím odborníkům, jejichž jména překvapivě chybějí v seznamu literatury (jen namátkou uvádím Emanuela Michálka, s jehož postřehy se autorka v zásadě shoduje, Eduarda Petrů či Petra Nejedlého).

MAREK FAPŠO

Uchopit recenzi sborníku jako jeho reprodukci a polemiku s jednotlivými příspěvky nemá valného významu. Je třeba uchopit jejich soubor v totalitě položené otázky. Ale není příliš troufalé a metodologicky pochybné pokládat nějakému sborníku apriorní otázku, kterou si sám třeba ani nekladl? Odpovědí nechť je následující text.