Previous Next
Marshallův plán pro literaturu DAGMAR VOBECKÁ „Intelektuálové na Východě rozuměli intelektuálům na Západě, protože četli stejné knihy,“ napsal ve svém...
Mezi folkloristikou a dějinami literatury DALIBOR TUREČEK Monografie Pavla Šidáka je založena tematologicky a pohybuje se na rozhraní literární historie a slovesné...
Slovníky modernistů a paradigmata moderny (zpráva z konference) BARBORA DOLEŽALOVÁ Ve dnech 19. a 20. září 2018 proběhla v Moravské zemské knihovně konference s názvem Slovníky...

 

V redakčním blogu časopisu Česká literatura jsou v týdenním intervalu zveřejňovány zejména recenze, zprávy, poznámky či komentáře, které sledují aktuální dění a jež zpravidla vyšly na stránkách časopisu nebo souvisejí s jeho obsahem, doplňují ho a komentují.

PETR HRTÁNEK — ROMAN POLÁCH

Obsáhlá kolektivní práce V souřadnicích mnohosti navazuje na publikaci V souřadnicích volnosti nejen svým titulem, ale též časovou následností svého záběru: zatímco první Souřadnice usilovaly zmapovat nestabilní a těžko přehledný literární terén polistopadové dekády, recenzovaná kniha se o totéž snaží v případě tuzemské beletrie prvního desetiletí tohoto milénia. Obě knihy se také vyznačují prakticky stejným rozvržením: po vstupní části, rekapitulující institucionální kontext literární, resp. divadelní kultury sledovaného období (stručně jsou představována nejdůležitější nakladatelství, literární periodika, literární ceny apod.), následují oddíly pokrývající obvyklou triádu literárních druhů — postupně poezii, prózu a drama. Každý oddíl je uveden samostatným pojednáním o dobových charakteristikách a tendencích daného literárního druhu, ovšem zdaleka největší prostor zaujímají hesla věnovaná vybraným dílům; celkem je tak prezentováno pětaosmdesát děl. Také struktura jednotlivých hesel je v obou Souřadnicích stejná. Heslům opět dominují interpretační pasáže, vybrané dílo je také stručně usazováno do rámce autorovy tvorby a poetiky a příležitostně i do širších uměleckých souvislostí. Následuje krátká ukázka (je ovšem otázkou, nakolik jsou tyto ukázky účelné) a poté údaje o jednotlivých vydáních, eventuálních překladech, adaptacích nebo oceněních. Prostřednictvím výňatků z recenzí je zvolené dílo představeno také literárněkritickou perspektivou, prostor dostávají též komentáře samotných spisovatelů. Každé heslo je uzavřeno bibliografií ohlasů; dodejme ale, že seznam studií je uživatelsky nepříliš komfortní, protože se z něj nedozvíme, jakým specifickým problémem se studie zabývají — bibliografie totiž neuvádí jejich názvy (stejně jako v předchozích Souřadnicích).

JAN MALURA

Paměťová kulturní studia dnes zažívají svůj zjevný rozvoj, a to i v českých zemích. Svědčí o tom například program letošního kongresu světové literárněvědné bohemistiky, jehož podstatnou součástí se stala reflexe kultury vzpomínání na válečné události. Domácí společenskovědní badatelé, spíš mladších generací, začínají stále častěji využívat této perspektivy jako metodologického východiska svých prací. Postupně se k nám v překladech dostávají i klíčové teoretické práce. Celý koncept má nejrůznější výhody i nebezpečí. Dává možnosti pro interdisciplinární výzkum, zároveň může odrazovat složitým pojmovým aparátem. Z řady výzkumných oblastí se rýsují především tři výrazně produktivní okruhy — tedy studium paměťových reprezentací historických události, míst a v neposlední řadě významných osobností. Při husovském výročí se v tomto roce objevilo několik počinů (konferenčních přednášek, mediálních pořadů), které se inspirativně zabývaly druhým životem českého reformátora. Právě ten se jeví dnes jako velmi atraktivní téma, a to i proto, že vlastní život a dílo Husa jsou dnes již slušně zmapovány a nabízejí spíš jen upřesnění.

JAKUB JARINA

České bádání o fantastice je dosud poznamenáno jistým vnějším rozpolcením. Pozornost literárních vědců se zpravidla upíná k literatuře fantaskní, zatímco žánry jako sci-fi a fantasy bývají přehlíženy jako cosi triviálního, efemérního a nepodstatného. Jejich reflexe tak zůstává v rukou fanoušků sdružených pod hlavičkou fandomu, kterým ovšem schází hlubší odborné zázemí a mnohdy i dostatek kritičnosti a literárního rozhledu. Důsledkem je, že fantastická literatura bývá málokdy pojednána v celém svém rozsahu a její nemalá část není soustavně reflektována.

VÁCLAV SMYČKA

Vše začíná již na obalu knihy. Uprostřed prázdné bílé plochy je umístěn malý výřez rytiny. Ve spleti hustých čar rozeznáváme jen bohatě řasenou látku, snad jakýsi plášť, a náznaky prošedivělého plnovousu. Nelze spatřit ani tvář, ani žádnou jinou podstatnou část postavy, která by ji identifikovala. A přesto si je čtenář takřka jistý — shluk čar, ony matné kontury plnovousu a těžký plášť s kožešinovým lemováním jsou Jan Amos Komenský. Kde se bere ta jistota? Na základě čeho v labyrintu čar, několika pouze naznačených atributů raněnovověkého vzdělance, rozpoznáváme právě Komenského? A kdo je vlastně tím, koho zde označujeme „Komenským“? Nepředstavuje pro nás „Komenský“ spíše než skutečnou osobu právě tento soubor tradičních atributů raněnovověkého vzdělance, prošedivělý vous s těžkým, kožešinou lemovaným pláštěm, ony charakteristické tahy starých rytců?

JIŘÍ POLÁČEK

Pražské nakladatelství Akropolis zdárně pokračuje ve vydávání edice nazvané Skrytá moderna, jejímiž patrony jsou Petr A. Bílek, Vladimír Papoušek a Filip Tomáš. Dosud vyšlo sedm svazků (například antologie Veroniky Broučkové Srdce a smrt, představující osobnosti a tvorbu brněnské Literární skupiny, reprint Revolučního sborníku Devětsil, monografie Dany Nývltové o Marii Majerové s názvem Femme fatale české avantgardy nebo antologie Michala Bauera Automatická madona, přibližující Skupinu Ra), přičemž o některých z nich referovala i Česká literatura. Osmý svazek řečené edice tvoří Almanach na rok 1914, vydaný — s vročením 2014 — ve spolupráci nakladatelství Akropolis a Univerzity Palackého v Olomouci, kde působí Erik Gilk, editor této publikace a autor obsáhlé doplňující studie.