Previous Next
Poutavý bedekr po světech československých přepisovatelů PETR ŠÁMAL Na název samizdatové edice Československý přepisovatel, již v letech 1982 až 1989 vytvářel a mezi přáteli v...
Mlhoviny strukturalismů PIOTR GIEROWSKI Literárněvědný strukturalismus je příkladem jednoho z nejdůležitějších směrů 20. století, který zanechal...
Průvodce po cestách literárněvědného strukturalismu HERTA SCHMID Ondřej Sládek s kolektivem spoluautorů vypracoval rozsáhlý terminologický Slovník literárněvědného...

 

V redakčním blogu časopisu Česká literatura jsou v týdenním intervalu zveřejňovány zejména recenze, zprávy, poznámky či komentáře, které sledují aktuální dění a jež zpravidla vyšly na stránkách časopisu nebo souvisejí s jeho obsahem, doplňují ho a komentují.

LENKA ŘEZNÍKOVÁ
Když ve svém utopickém románu z roku 1771 představoval radikální osvícenec Louis-Sébastian Mercier svou vizi rozumné, svobodné a šťastné budoucnosti, rozestřel před svými čtenáři obraz Francie, jež se zbavila nejen šlechtických výsad a absolutistických principů výkonu moci, nýbrž — symptomaticky — i cenzurních institucí. Přesto se jeho Paříž roku 2440 nalézá pod „totální komunikační kontrolou“ (Wilhelm Haefs: „Zensur im Alten Reich des 18. Jahrhunderts. Konzepte, Perspektiven und Desiderate der Forschung“, in Wilhelm Haefs, York-Gothart Mix [edd.]: Zensur im Jahrhundert der Aufklärung. Geschichte, Theorie, Praxis, Göttingen, Wallstein-Verlag 2007, s. 389), z níž místy až mrazí. Společnost vykonává dozor s naprostou samozřejmostí sama, dobrovolně a důsledně, s vědomím zodpovědnosti a nulovou tolerancí. Optimistická iluze, že cenzura už není, zastírá skutečnost, že cenzura je, tužší než kdy dřív, neprostupná, jen ji vykonává někdo jiný.

MICHAL ŠKRABAL

O chystaném autorském slovníku Jana Čepa jsme se mohli dočíst v diptychu statí publikovaných předloni v časopise Naše řeč (2014/2, s. 68–77; 2014/3, s. 113–131); šlo o předobraz prvních dvou kapitol recenzované monografie. Obě studie působily slibným dojmem už svou orientací na téma v lexikografii (jak literárněvědné, tak lingvistické) okrajové a málo prozkoumané. Sympatie budila snaha o mezioborový přesah: pokusit se literárním vědcům představit možnosti kvantitativně-korpusových metod, ale též naopak — pootevřít korpusovým a kvantitativním lingvistům hájemství literatury. Stejně potěšující je fakt, že se tyto metody pěstují a rozvíjejí i mimo pražskou „centrálu“ (Ústav Českého národního korpusu) a nově vznikají regionální centra (vedle olomoucké univerzity, jež je Změlíkovou almou mater, je v posledních letech slyšet např. o Ostravě, zejména díky Radku Čechovi).

GABRIELA ROMANOVÁ

Žánr korespondence představuje texty v porovnání s jinými poněkud specifické. Mnohem více totiž nechávají nahlédnout přímo do intimity pisatele. A mohou osobnost autora představit v jiné perspektivě či odlišné stylizaci, než jaká vystupuje z jeho uměleckých či vědeckých textů.

ONDŘEJ KOUPIL
Před časem jsem na stránkách České literatury upozornil, že ediční stroj vydávání spisů J. A. Komenského se dal opět do pohybu (ČL 2013/5, s. 806–808). Navážu teď zprávou o svazku 9/II, který vyšel v roce 2013. Jde o pokračování edice církevněhistorických pramenů, předcházející svazek 9/I byl publikován roku 1989. Překlenutí pozoruhodného časového oblouku je samo o sobě důvodem k radosti. Dalším je, že i tento svazek projevuje plynulou kontinuitu s předchozím jak uplatněnými edičními technikami, tak způsobem knižní prezentace a výtvarnou úpravou podle Oldřicha Hlavsy. V edičním týmu se objevují jak jména zaručující návaznost na předchozí svazky, tak jména nová, jejichž nositelé by možná byli bývali v době vydání svazku 9/I překvapeni, kdyby se byli dozvěděli, že na pokračování se budou za čtvrt století podílet i oni.

JAN MALURA

V pozadí většiny současných knih o literatuře stojí projekty a projektové finance. Některé jsou grantovým pravidlům natolik podřízeny, že si je téměř nelze opatřit, tj. poctivě koupit (znamenitá publikace Jiřího Špičky Petrarca v Provence: údolí, město, hora [2014], která úzce souvisí s tématem recenze, je neprodejná, a tudíž pro smrtelníka de facto nesehnatelná). Na počátku knihy Básně a místa nebyl projekt, ale série rozhlasových pořadů pro cyklus Důvěrná sdělení na stanici Český rozhlas Vltava.