Previous Next
Studentská literárněvědná konference 2021 TEREZA ROHÁČOVÁ Ve dnech 27.−29. dubna 2021 se uskutečnil devatenáctý ročník Studentské literárněvědné konference (dále...
Poctivý a potřebný návrat k Hálkovi IVO ŘÍHA Poctivý, tj. po „technické stránce“ precizně vyhotovený (jak je ostatně v České knižnici zvykem), jen v některých...
Švejkem k dějinám české literatury JOANNA DERDOWSKA Kniha polského bohemisty Piotra Gierowského Superhero Josef Švejk je autorem anoncována s příznačnou...

JAN LINKA

Roku 1709 vydal jezuita Daniel Ignatius Nitsch (1651–1709) kromě sbírky kázání nazvané Berla královská také anonymně Hodinky zlaté Bohmila (viz Knihopis 3 081; Jan Kvapil, Jan Linka: Daniel Ignatius Nitsch a svatý František Xaverský v objetí Boží lásky; in Petronilla Cemus [ed.]: Bohemia jesuitica 1556–2006, Praha 2010, s. 841–853; celý text hodinek je vydán in Barokní jezuitské Klatovy 8, 2015, s. 39–77). Posledně jmenovaným tiskem Nitsch motivicky navazuje na meditační hymnus Co Bůh? Člověk? a k tomuto úvodu do ignaciánských meditací zpracovanému Fridrichem Brideliem přidává po půl století českou adaptaci anonymních latinských hodinek Diurnum parvum Divini Amo­ris, jakési básnické verze závěru Duchovních cvičení sv. Ignáce z Loyoly. Nitsch ve své době experimentální protopolymetrickou výstavbou textu hymnu hodinek mohl ovlivnit další vývoj české prozódie, neboť některé jeho rytmické experimenty nacházejí echo u Miloty Zdirada Poláka a jeho Vznešenosti přírody.

Pokud jsme dosud spekulovali, zda duchovní žánr literárně náročnějších meditačních hymnů mohl být kromě elitního prostředí jezuitského řádu určen rovněž různým kongregacím, sodalitám, náboženským bratrstvům organizovaným především na základě recepce nové katolické spirituality (viz především Jiří Mikulec: Barokní náboženská bratrstva v Čechách, Praha 2000; tématu raně novověkých sodalit se dnes už věnuje početná skupina badatelů, např. Vladimír Maňas, Zdeněk Orlita, Michaela Kokojanová a mnozí další), pak díky novým možnostem výzkumu pramenů — vyhledávání vybraných slovních řetězců vyhledávačem Google a naskenovaných bohemikálních tisků na Google Books — se podařilo tento předpoklad potvrdit zjištěním existence druhého vydání hodinek. Najdeme je jako „Hodinky zlaté Bohmilá“ (takto i v rejstříku) na s. 202–228 tisku Pomoc mariánská od pomocnice nebeský nejsvětější Rodičky Boží přeblahoslavené Panny Marie v chrámě Páně pod Košmberkem nad městys Lůži […], který roku 1711 vydalo tamní jezuity vedené bratrstvo Narození Panny Marie a nechalo vytisknout v Hradci Králové u Václava Tybélyho (Knihopis 14 163). Přetisk poměrně čerstvého díla (po dvou letech!) svědčí o tom, že mezi jezuity získal velmi záhy popularitu, a tak ho jeden z nich — nejspíš Alexander Zavadil (1662–1713), mezi lety 1710–1713 pověřený v Košumberku vedením mariánské kongregace (viz opět skvělá internetová pomůcka kolegů z Historického ústavu AV ČR http://reholnici.hiu.cas.cz/ katalog/) — zařadil do kompilační modlitební příručky pro elitu východočeského maloměsta a jeho okolí. Pokud se potvrdí informace z dosud nepublikovaného Nitschova elogia, za niž děkujeme Kateřině Bobkové-Valentové, že na konci 30. let 18. století vyšla dokonce trojjazyčná latinsko-česko-německá verze těchto hodinek, budeme mít k dispozici další stopu recepce tohoto pozoruhodného textu, který kromě Nitsche roku 1734 z latinského originálu do němčiny přeložil a v Praze samostatně vydal jezuita slezského původu Andreas Freyberger (1670–1738).

Kromě drobných ortografických změn se ve druhém vydání objevují chyby, které naznačují, že tiskař či editor nerozuměli hornické terminologii užité v metaforice hymnu. Verš z nešpor „sirka, pícka, truska [= struska], tříska“ otiskuje vydání z roku 1711 ve smyslu „sírka, pícka truská, tříská“ a nedaleké „kluftám“ [= žilám ušlechtilého kovu] komolí na „klutfám“, kterýžto tvar opět připomíná spíše sloveso než podstatné jméno. Klíčové hypokoristkon Mílek (utvořené od titulního alegorického jména Bohmil, které pak v travestované podobě užil roku 1785 Václav Thám a po něm mj. i Richard Weiner) tiskne druhé vydání s malým písmenem. Z Nitschových přídavků k hodinkám ponechává pouze kratičkou variaci na pseudobernardinský hymnus zvaný Iubilum S. Bernardi. Modlitbu sv. Ignáce a modlitbu sv. Františka Xaveria, pro barokní spiritualitu charakteristické a znovu a znovu do češtiny překládané texty, otiskuje editor v odlišných úpravách známých až z pozdějších tisků na jiných místech sodalitní příručky (s. 150–151 a 160–163).

Každopádně díky lopotné práci mnoha odborníků, kteří přenesli do virtuálního prostředí obrovské množství informací, lze i v nepříznivém čase uzavření kulturních a vzdělávacích institucí narazit na překvapivý a cenný objev.

 

Vychází v České literatuře 1/2021.

Tento článek podléhá licenci CC BY-NC-ND 4.0 Mezinárodní. Plný text licenčních podmínek