Previous Next
Spojování neslučitelného Tereza Šnellerová Monografie Petra Andrease Vybírat a posuzovat. Literární kritika a...
Nadpozemské ovoce JOSÉ ALANIZ Během posledních 10 let se studia komiksu s pozoruhodnou jistotou usídlila na půdě...
Jiří Opelík o Karlu Čapkovi JIŘÍ HOLÝ Nová Opelíkova kniha vychází ve stejném nakladatelství...

JOSÉ ALANIZ

Během posledních 10 let se studia komiksu s pozoruhodnou jistotou usídlila na půdě evropského a severoamerického akademického světa. Grafickým vyprávěním se věnuje stále více odborníků, přibývají ať už specializované, nebo komiks alespoň částečně tematizující univerzitní kurzy a objevují se dokonce i první pokusy o ustavení samostatných oborů, například v roce 2013 na University of Oregon v Eugene. Vznikají nové časopisy, mezi jinými The Comics Grid (2011), Journal of Graphic Novels and Comics (2010), Historietas: Revista de estudios sobre la Historieta (2011), European Comic Art (2008) nebo Scandinavian Journal of Comic Art (2012), po celé Evropě, Spojených státech amerických a Asii jsou pořádány významné konference a v roce 2014 byla založena Comics Studies Society, první asociace svého druhu v Severní Americe. Ve vší té pozornosti věnované grafickým vyprávěním se odráží jak skutečnost, že se komiks od osmdesátých let 20. století dostává stále více do středu pozornosti knižního trhu, tak i např. jeho vzrůstající publicita podporovaná filmovými adaptacemi. Svůj díl ale sehrává také triumf „comic conů“ a rozmach kultury „geeků“, k němuž došlo na počátku 21. století, či všeobecný „vizuální obrat“ západního odborného provozu.
Česká republika není v tomto ohledu v ničem pozadu. Významné komiksové festivaly (jako například každoročně se konající pražský Komiksfest), bohatá líheň talentů, živá komiksová kultura a aktivní průmysl nejsou úměrné relativně malé rozloze země. Komiks: dějiny — teorie, několikaletý grantový projekt vedený Pavlem Kořínkem (z Ústavu pro českou literaturu), Tomášem Prokůpkem (editorem časopisu Aargh!) a dalšími akademiky, etabluje komiks v rámci českého národního kulturního dědictví. Tato iniciativa stála u zrodu výstavy Signály z neznáma: Český komiks 1912–2012, kterou navštívily tisíce zájemců v Brně, Praze i Pardubicích. V rámci téhož projektu byla realizována také první významná mezinárodní konference komiksových studií v České republice Studia komiksu: možnosti a perspektivy, již společně organizovaly dvě zainteresované instituce: Centrum kulturálních, mediálních a komunikačních studií Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci a Ústav pro českou literaturu AV ČR v dubnu roku 2011. Díky uvedenému projektu rovněž vznikly významné vědecké práce. První z nich, obsáhlá publikace Dějiny československého komiksu 20. století Tomáše Prokůpka, Pavla Kořínka, Martina Foreta a Michala Jareše (hlavní redaktor Pavel Kořínek) se objevila v roce 2014. Kniha V panelech a bublinách. Kapitoly z teorie komiksu je pak velkolepým završením dosavadního snažení celého týmu.
Význam a převratnost projektu Komiks: dějiny — teorie, díky němuž se česká studia komiksu etablovala v širším rámci současných comics studies, nelze dostatečně zdůraznit. Dvojdílné Dějiny československého komiksu 20. století staví na starších pracích odborníků, jako jsou Jaroslav Tichý nebo Helena Diesingová, a přinášejí komplexní zmapování vývoje, estetiky a národních témat československého komiksu v rozhodujících desetiletích jeho moderního vývoje, zaměřujíce se na významné trendy, umělce a díla. Uvedená práce tak v jeden ohromující výstup propojila badatelskou práci, archivní průzkum, detektivní pátrání i editování obrovského množství komiksových materiálů, které doposud zůstávaly skryty.
V panelech a bublinách se podle očekávání méně věnuje specifickým rysům české scény a více prostoru ponechává průzkumu různých kritických konceptů a přístupů k definicím, analýze a teorii komiksu. Kniha je rozdělena do dvanácti kapitol, doprovozených ještě kratšími oddíly věnujícími se detailněji některým naskytnuvším se otázkám či odbočkám od hlavních okruhů. Pojednání se tak postupně dočkají např. možné definice komiksu, komiks jako prostředek komunikace, komiks ve výstavním kontextu, otázky vztahu verbální a vizuální složky a další formální znaky komiksu. Vynechána však nejsou ani témata naratologie komiksu, žánru a serializace, stejně jako historie a vývoj formátů, rozmach a marketing „komiksového románu“. V závěrečných kapitolách je pak věnována pozornost i komiksovým fanouškům a jejich setkáním (conům), náležitostem komiksového trhu, problematice spolupráce a autorství či novým možnostem komiksu v digitálním prostoru. Na závěr každé kapitoly je pak umístěna sekce s anotovanou „další doporučenou literaturou“ a celou knihu doplňuje detailní slovníček souvisejících pojmů.
Stručně řečeno, posuzovaná kniha je opravdu zdařilá a podle mého názoru nabízí mimořádně širokou škálu pronikavých vhledů do „devátého umění“. Kořínek a jeho spolupracovníci (na tomto místě se sluší uvést, že mi bylo ctí pomoci uvést české bádání o komiksu do širšího povědomí anglicky mluvícího světa: Tomáš Prokůpek přispěl do sekce věnované českému komiksu v International Journal of Comic Art, kterou jsem redigoval v roce 2009; Pavel Kořínek a Tomáš Prokůpek se na mé pozvání zúčastnili International Comic Arts Forum [ICAF] ve White River Junction [USA]; v roce 2011 jsem strávil měsíc na rezidenčním pobytu v Ústavu pro českou literaturu AV ČR v Praze) více než splnili vytyčený úkol zmapovat hranice komiksu a osvobodit ho od běžných postulátů (ne-li přímo předsudků) a opovržlivých pohledů nejen ostatních druhů umění (filmu, literatury a výtvarného umění), ale i „zdravého rozumu“, jímž o komiksu tradičně smýšlíme. Autoři se snaží, dle vlastních slov, identifikovat „to komiksové“ v komiksu. „Komiks sui generis,“ píší, „je pro nás svébytným uměleckým druhem, samostatným a neodvozeným, jakkoli synkreticky konstruovaným systémem (či, libo-li, polem), který disponuje vlastním repertoárem funkčních i formálních prostředků a rozvíjí vlastní genologickou strukturaci“ (s. 64). Nutno říci, že tak činí vkusně a s nemalou porcí smyslu pro humor: kniha začíná metakriticky, úvahou nad panelem z komiksu Ice Haven (2005) Daniela Clowese (konkrétně z pasáže pojmenované „Harry Nabors, Comic Book Critic“), v němž se detektiv Ames táže: „Není to snad neuvěřitelně namyšlené, pokoušet se slovy kvantifikovat něco, co se ze samotné podstaty slovům vymyká?!“
V otázce definování média, kteréžto téma představuje jednu z nejtrnitějších houštin komiksových studií vůbec, si autoři knihy V panelech a bublinách moudře zvolili ekumenický přístup. Zatímco Jak rozumět komiksu Scotta McClouda (1993, česky BB/Art 2008) kritizují za přílišné zjednodušení a „rigidní formalismus“, Stavbu komiksu Thierryho Groensteena (1999, česky Host 2005) viní z občasné neproniknutelnosti (a celý text považují v českém prostoru za jaksi odtržený od domovského francouzsko-belgického, sémioticky orientovaného kontextu). Jejich text se proto nezabývá přímo definicí, ale s cílem dojít k nějakému kompromisu se zaměřuje na „hledání“ definice, tematizuje tedy řadu otázek kladených nejrůznějšími školami myšlení. „Nalezení jakékoli, natožpak »správné« definice komiksu nemůže být úběžníkem našich snah,“ poznamenávají hned zkraje, „nechceme-li ke stáru se smutkem pohlížet zpět na nedokončené, protože nemožné dílo“ (s. 19). Tato slova předjímají výkladový tón celé knihy a vedou autory na správnou cestu.
Publikace s tak širokým záběrem disponuje mnoha specifiky a obsahuje mnoho zajímavého. Mě samotného v knize V panelech a bublinách nejvíce zaujala diskuze o autorství komiksu a spolupráci mezi spisovateli a ilustrátory (k níž dochází zejména v mainstreamové produkci) — to, co se tu nazývá problematikou „prvních houslí“; dále pasáž porovnávající komiksové panely s filmovými záběry (která je zásadní pro uvědomění si odlišností a souvislostí mezi těmito dvěma médii); polemika s McCloudem (kterou ve svých recenzích z devadesátých let 20. století předestřeli například již Dylan Horrocks, Bart Beaty a Jonathan Frome), zejména pak se zavádějícími příklady „dokazujícími“ jeho tvrzení a s jeho reductio ad absurdum; a nakonec pak názorné vysvětlení „guided view“ na prezentačních a publikačních platformách digitálního komiksu.
Fascinuje mě především to, čím se V panelech a bublinách liší od ostatních teoretických textů o komiksu: pozornost, s níž se věnuje „místně příslušným“ otázkám, jako například jak se trh, fanoušci, a dokonce i formální náležitosti komiksu vyjevují ve specifickém českém kontextu. Autoři například mapují jazykový přenos slova comics, které je v angličtině v plurálu, do českého singuláru „komiks“ (se všemi příslušnými asociacemi) či analyzují ideologické čtení promluvových bublin v českém komiksu po komunistickém převratu roku 1948 a následném „protizápadním“ obratu (ve zkratce: bubliny byly opět považovány za podezřele „americké“). Otázky recepce komiksu jako obvykle balancují spíše na hranicích „čisté“ teorie.
Otázka hodnoty zůstává aktuální ještě dlouho po sametové revoluci a návratu k volnému trhu. Nakladatelé se na začátku 21. století snaží „legitimizovat“ grafická vyprávění v očích zdráhavých čtenářů, pro které se komiks stále ještě spojuje především s jeho důvěrně známými českými podobami. Na scénu zde vstupuje „komiksový román“ (graphic novel) a autoři v této souvislosti vtipně podotýkají, že graphic nemusí vždy znamenat „grafický“ a novel nemusí vždy znamenat „román“. V návaznosti na terminologické pojednání a popsání problematiky adekvátního převodu uvedeného pojmu do češtiny (téměř zcela opomíjejí pojem kreslený román, který je v České republice často používán pro delší formy grafického vyprávění, a dávají přednost pojmu komiksový román. Poznamenávají, že pojem grafický román je většinou spojován s marketingem, což jejich úkol značně ztěžuje: „To se však nepohybujeme ve vodách marketingu, ale na hladině definice formy“ [s. 294]) docházejí Kořínek a kolegové k vcelku ambicióznímu závěru: „Pojem komiksový román/ graphic novel tak nemusí být jen prázdnou farizejskou nálepkou, ale může představovat i skutečně formální vymezení, může znamenat prostě rozsáhlejší a propracovanější komiksová díla“ (s. 298).
Kniha takového rozsahu se pravděpodobně nemůže vyhnout určité míře opakování, přesahům mezi sekcemi či vracení se zpět — a tato skutečnost nemusí být nutně na škodu: mnoho kapitol tak začíná variací na frázi „jak již bylo řečeno výše/dříve“. V Panelech a bublinách se také více soustředí na anglofonní tradici komiksových studií než například na přístupy italské či francouzské a ještě méně pak na badatelské pojetí asijské provenience. Za vážnější nedostatek tohoto jinak pozoruhodného kompendia považuji skutečnost, že věnuje málo prostoru problematice komiksu a identity (rasové, genderové, třídní atd.) a opomíjí tedy texty akademiků, kteří v této oblasti odvedli velký kus práce, za všechny například Hillary Chuteovou a Ramziho Fawaze (naopak britská badatelka Mel Gibsonová výběrem prošla). Na druhou stranu metakritický závěr knihy, který ve zkratce mapuje historii a vývoj studií komiksu, pokládám za výstižně napsaný klenot.
Kořínek a jeho kolegové vytvořili prvotřídního průvodce těžko uchopitelným médiem komiksu, který se může směle rovnat svým uznávaným předchůdcům, jako například knihám Alternative Comics: An Emerging Literature (2005) Charlese Hatfielda nebo The Power of Comics: History, Form and Culture (první vydání 2009) Randyho Duncana a Matthewa J. Smithe. Vydání V panelech a bublinách je navíc dokonale načasováno — jak již bylo řečeno, objevuje se víceméně ve chvíli, kdy se zájem akademiků o studia komiksu vyšplhal do dříve netušených výšin a kdy uznávaná anglofonní akademická nakladatelství jako například Routledge či Cambridge University Press vydávají nebo připravují své vlastní příručky k tomuto tématu.
Jako jeden z mála domácích sekundárních zdrojů k této umělecké formě citují autoři z knihy Comics (1967) Reného Claira a Jaroslava Tichého. Jejich rozsáhlá práce teoretická, ostatně jako vůbec celý projekt Komiks: dějiny — teorie, se s velkým úspěchem snaží zacelit po desetiletí zející mezery v českém akademickém výzkumu grafických vyprávění. V panelech a bublinách představuje českým čtenářům vynikající a vyvážený úvod do studií komiksu, věnuje se klíčovým tématům z mnoha kritických úhlů pohledu, zaměřuje se na různé přístupy a školy. Ve zkratce, kniha představuje rozsáhlý přehled současného dění v tomto oboru.
Svůj úkol si Kořínek, Foret a Jareš definovali následovně: „Nesnažíme se předkládat původní, komplexní, úplnou, či dokonce takříkajíc, »totální« teorii komiksu. Naším cílem bylo »pouze« otevřít pro český akademický prostor tematiku odborného a teoretického popisu komiksu a nabídnout tomuto popisu první, pracovní a nesporně v mnohém nejistou formulaci. Chtěli bychom přispět k etablování studií komiksu coby jistěže minoritního, přesto ale životného a inspirativního směru bádání“ (s. 13). Nezbývá než konstatovat, že stanovený cíl naplnili a díky jejich neúnavné práci nyní víme, že české země poskytují pro vypěstování tak lahodného a inspirativního ovoce skutku úrodnou půdu.
Přel. Jana Hlávková

Pavel Kořínek — Martin Foret — Michal Jareš: V panelech a bublinách. Kapitoly z teorie komiksu. Praha, Akropolis 2015. 447 stran.

Vyšlo v ČL 1/2017

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit