Previous Next
Liber viaticus LUKÁŠ PRŮŠALiber viaticus, cestovní breviář Jana ze Středy, je unikátní památkou české středověké knižní kultury. Rukopis,...
Konáč v protipikartské polemice JAN PIŠNA Český intelektuální svět přelomu 15. a 16. století byl vázán a téměř výhradně soustředěn na náboženské...
Hrabal v množném čísle JIŘÍ PELÁN Jakub Češka se věnuje Hrabalovi už delší čas; nyní vydal knižní monografii Bohumil Hrabal, autor v množném...

STEFAN SEGI

Literárněvědné monografie o písňovém textu nejsou v českém ani zahraničním kontextu běžnou záležitostí. Smysl populární písně v nejširším slova smyslu totiž vzniká součinností několika mediálních rovin (text, kompozice, interpretace, sonická složka, vizuální prezentace — ať už zafixovaná v podobě videoklipu, či jako pódiová prezentace, móda, místo v dobové popkultuře atd.), které nelze při interpretaci artefaktu jednoduše oddělit, a tak pouhý literární rozbor nutně působí jako značná redukce. Z tohoto důvodu se zatím největší pozornosti literárních vědců těší texty folkových autorů-písničkářů, u kterých je textová složka alespoň zdánlivě dominantní částí sdělení (viz např. Přemysl Houda: Intelektuální protest, nebo masová zábava?; Zdeněk R. Nešpor: Děkuji za bolest…; či kapitola o folkových textech od Jiřího Trávníčka v knize Na tvrdém loži z psího vína).
Je proto třeba ocenit, že se mladá bohemistka Zuzana Zemanová pustila do interpretace textů popových, rockových, muzikálových a šansonových písní z šedesátých let. Kniha Písničky pro (ne)všední den je koncipována jako série krátkých rozborů klíčových děl významných autorů jednotlivých žánrů s důrazem na dobové kulturní a dějinné souvislosti i na vývojové tendence písňového textu. Hlavním cílem knihy pak bylo ocenění jejich „estetické a nezřídka i etické kvality“ (s. 9).
Výchozí situaci konce padesátých let podle autorky představuje téměř dokonale komodifikovaná tvorba profesionálních autorů, kteří vytvářejí bezkonfliktní texty pro dobové šlágry (jako příklad je uvedena skladba Ananas z Caracasu z repertoáru Karla Dudy) a počínaje texty Jiřího Suchého dochází k určité emancipaci písňových textů od funkce pouhé slovní výplně, která vrcholí uměleckými koncepčními rockovými alby s texty Josefa Kainara Město ER a Kuře v hodinkách.
Mezi těmito dvěma póly je pojednáno o textech Vratislava Blažka, Jana Schneidera, Zdeňka Rytíře, Jiřího Štaidla, Pavla Chrastiny a méně podrobně i některých dalších. Zemanová přitom postupuje nejčastěji dostředivě, tedy nejprve představí obecnější poetiku určitého (sub) žánru, například muzikálu či šansonu, poté se zaměří na charakteristickou poetiku některého z autorů a nakonec rozebere vybrané klíčové texty. Samotné analýzy pak představují syntézu dobového kulturního kontextu (například perzekuce rock’n’rollu či okupace vojsky Varšavské smlouvy) a klasického literárního rozboru, který si všímá lexikálních a versologických charakteristik. Ačkoli jsou výsledky těchto rozborů místy poněkud povšechné a autorka v nich nadužívá žurnalistické obraty, často vyjde na povrch zajímavý detail či překvapivý kontext.
Nejcharakterističtějším znakem knihy je její závislost na dobové literatuře a dobovém hudebním diskurzu. Nebýt několika odkazů na novější statě Aleše Opekara, mohl by si čtenář živě představit, že text vznikal na počátku sedmdesátých let. V knize tak například není jediný (!) odkaz na angloamerickou či německou odbornou literaturu a chybí také odkazy na některé klíčové domácí odborné tituly, především je třeba zmínit knihu Byl to jenom rock’n’roll? Miroslava Vaňka. Podobně terminologicky autorka (tentokrát však reflektovaně) zůstává u dobových pojmů beat a taneční hudba, které preferuje před synonymní opozicí rocku a popu. Absenci novějšího teoretického materiálu pak do jisté míry kompenzuje zařazení dosud málo známých textů z dobového tisku.
Kvůli výše zmíněným nedostatkům se místy může zdát, že je kniha Zuzany Zemanové napsaná spíše s láskou k hudbě a k textům šedesátých let než s opravdovým vědeckým zápalem. Písničky pro (ne)všední den tak lze číst jako příjemnou nostalgickou procházku po významných místech jednoho důležitého období českého písňového textu. Do budoucna by bylo jistě přínosné podívat se na textařskou tvorbu srovnávací optikou (tak jak to činí Houda, když srovnává texty českých a angloamerických protestsongů) anebo se zaměřit na kontext dobové české poezie (zde by se nabízelo například srovnání Kainarových textů s básnickou tvorbou).

Zuzana Zemanová: Písničky pro (ne) všední den. Písňové texty v české populární hudbě 60. let. Olomouc, Univerzita Palackého 2015. 234 strany.

Vyšlo v České literatuře 2017/1.