Previous Next
Liber viaticus LUKÁŠ PRŮŠALiber viaticus, cestovní breviář Jana ze Středy, je unikátní památkou české středověké knižní kultury. Rukopis,...
Konáč v protipikartské polemice JAN PIŠNA Český intelektuální svět přelomu 15. a 16. století byl vázán a téměř výhradně soustředěn na náboženské...
Hrabal v množném čísle JIŘÍ PELÁN Jakub Češka se věnuje Hrabalovi už delší čas; nyní vydal knižní monografii Bohumil Hrabal, autor v množném...

PAVEL KOSEK

Na přelomu let 2015 a 2016 se v Národním muzeu uskutečnila výstava k dějinám české gramatografie, která byla organizována pracovníky oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR. K této výstavě byl připraven knižní katalog, který v přehledové formě představuje dějiny českých jazykověreflexivních prací od jejích počátků do prvního vydání Gebauerovy Příruční mluvnice jazyka českého pro učitele a studium soukromé (1900). Nadto autoři výstavy a katalogu natočili krátký film představující v kostce výstavu i katalog (dostupné na <https://www.youtube.com/watch?v=_3d65oYOQTc>). Jak vidět, pracovníkům Ústavu pro jazyk český se podařilo připravit v českém prostředí jedinečný gramatický gesamtkunstwerk.

Celý projekt podpořilo v rámci programu NAKI české ministerstvo kultury (zde je nutno zdůraznit, že jde o program podporující vědecké obory zabývající se výzkumem národní a kulturní identity). Jelikož se mi bohužel nepodařilo výstavu zhlédnout, věnuji se na tomto místě jen knižně vydanému katalogu, tj. zabývám se pouze polovinou připraveného celku.
Autorem knižního katalogu je zkušený znalec dějin české gramatografie Ondřej Koupil, který se českým gramatikám či jazykovým příručkám ve starší době věnuje již od studentských let. Zásadní výsledek jeho výzkumu dějin odborných zájmů o češtinu představuje kniha Gramatikáři, která mapuje gramatické reflexe češtiny od nejstarších textů až po Čechořečnost V. J. Rosy (1672). Druhé, upravené vydání této monografie vyšlo nedávno v nakladatelství Karolinum (Grammatykáři: gramatografická a kulturní reflexe češtiny 1533–1672, Praha 2015). Kromě toho O. Koupil edičně připravil několik starších textů zabývajících se gramatickou stavbou češtiny a doplnil je rozsáhlými a erudovanými komentáři (viz Jezuité Drachovius a Steyer gramatiky češtiny, Praha 2012; Matouš Benešovský: Grammatica Bohemica / Gramatika česká. Knížka slov českých vyložených, Praha 2003; „Rosa, Václav Jan. Předmluva k Čechořečnosti“, Listy fiologické CXIX, č. 1–4, s. 101–161). Budiž řečeno, že ve svých dosavadních pracích zaměřených na starší českou gramatografii mohl Koupil navázat na dílčí nebo (předčasně) syntetizující výsledky práce předchozích paleobohemistických generací (např. Jaroslav Jelínek: Nástin dějin vyučování českému jazyku v letech 1774–1918, 2. dopl. vydání, Praha 1972; Jana Nechutová — Dušan Šlosar — Radoslav Večerka: Čítanka ze slovanské jazykovědy v českých zemích, Brno 1982; František Kopečný: „K dobrým počátkům české gramatické tradice“, Wiener slawistischer Almanach 9, 1982, s. 257–283; Jaroslav Porák [ed.]: Práce z dějin slavistiky X., Praha 1985; Radoslav Večerka et al.: Vývoj odborných zájmů o češtinu, Brno 1988; Radoslav Večerka: „Mluvnictví do konce II. světové války 1945“, in Jana Pleskalová et al. [edd.]: Kapitoly z dějin české jazykovědné bohemistiky, Praha 2007, s. 11–62; Josef Vintr: Studien zur älteren tschechischen Grammatographie, München 2008; Jiří Marvan: Čeština tisíciletá. Zrod slovanského jazykového prostředí uprostřed Evropy, Ústí nad Labem/Voznice 2012).
Poznatky svých předchůdců však Koupil zcela zásadním způsobem rozvedl, zpřesnil, doplnil, zkrátka podstatně obohatil. V oblasti výzkumu a editace starších jazykových příruček češtiny si Koupil počíná systematicky, jak dokumentuje jeho současná činnost v Ústavu pro jazyk český, kde je členem týmu zveřejňujícího jazykově reflexivní díla vydaná do konce 19. století v modulu Mluvnice webového prostředí Vokabuláře webového (dostupné na <http://vokabular.ujc.cas.cz/moduly/mluvnice/uvodni-stranka>).
Knižní katalog sestává z několika oddílů: v „Úvodu“ (s. 9–12) je a) stručně představen projekt, v jehož rámci výstava vznikla, b) jsou formulovány ideové záměry projektu, c) jsou vyloženy cíle, s nimiž byl katalog nachystán, d) je popsáno jeho rozložení do jednotlivých částí. V tomto oddíle je také jednoznačně artikulováno to, co si jeho pečlivý čtenář uvědomí: katalog nevznikl jako pouhý doprovodný text k výstavě, nýbrž byl komponován jako promyšlené samostatné dílo, které má jeho uživateli dobře sloužit i po ukončení výstavy — slovy autora: „Má to být kniha, vzpomínka i bibliografická a informační příručka použitelná i po skončení výstavy. Z toho důvodu není katalog pojat jen jako seznam exponátů, ale tak, aby mohl jako kniha obstát v delším časovém obzoru a poskytoval orientaci v mluvnictví podle chronologie vzniku gramatik a jmen autorů.“ Do druhého oddílu katalogu (s. 13–29) zařadil Koupil část, kterou nazval „Syntetický pohled“. Jde o kapitolu nikoli rozsáhlou, nicméně velmi důležitou, neboť umožňuje méně poučenému čtenáři pochopit kontext gramatického uvažování o češtině starší doby. V této části identifikuje Koupil klíčové okruhy, které bývaly obvyklým objektem reflexí češtiny, a zároveň stanovuje důležité vývojové etapy české gramatografie před J. Gebauerem (včetně). Koupilovi se zde stručně, ale výstižně daří nastínit odlišný kulturní rámec, recepční prostředí a v mladších fázích i společenskou atmosféru, které ovlivňovaly výslednou podobu starších jazykovědných příruček. V této části se projevuje také Koupil-filolog, a tak se vedle jmenovaných aspektů čtenář dozví relevantní vazby (shody nebo rozdíly) jak mezi prezentovanými jazykově reflexivními příručkami, tak také (což už překračuje rámec filologické analýzy textů) jejich autory, které s jazykovou hravostí sobě vlastní nazývá „reflektory češtiny“. Tato kapitola je nesmírně zajímavá ještě v jednom ohledu: Koupil zde vymezuje periodizaci dějin odborných zájmů o češtinu v předkodifikačním období. Na rozdíl od hlavní části, kde jsou „gramatiky“ mechanicky členěny podle jednotlivých staletí od nejstarších po nejnovější, jsou v této syntetizující kapitole nabídnuty čtyři vývojové etapy odborných zájmů o češtinu. Jde o členění vycházející jen z dějin gramatografie, ve kterém se příliš nehledí na tradiční nebo alternativní koncepty periodizace češtiny (k nim viz Petr Karlík — Jana Pleskalová — Marek Nekula [edd.]: Nový encyklopedický slovník češtiny, Praha [v tisku], heslo „Periodizace vývoje češtiny“): a) od Náměště k Brusu a Žáčkovi (pro orientaci doplňuji letopočty vydání: tj. od r. 1533 do r. 1667/1668), b) od Rosy k Pohlovi (od r. 1672 do r. 1756/1783), c) učené stolice a modrý abbé (od r. 1782 do r. 1809/1819), d) žáci, následovníci, učitelé (počáteční hranice je neostrá, zdá se, že má autor na mysli třicátá léta 19. století, konečnou hranici představuje r. 1900, kdy byla vydána Gebauerova Příruční mluvnice, zahajující tradici moderních preskriptivních mluvnic 20. století).
Za syntetizující částí následuje hlavní část nazvaná příznačně „Katalog“ (s. 31–117), ve které je každé vystavované jazykovědné příručce věnován vlastní oddíl. Výběr textů byl velmi široký — defilují zde gramatiky, jeden traktát, slabikáře (učební texty), rozličné pravopisné, konverzační či frazeologické příručky a také polemicky laděné texty z 19. století. Za přínosné lze považovat to, že Koupil neomezil svou pozornost jen na texty zabývající se primárně češtinou, ale zařadil do katalogu také texty věnované latině nebo němčině, ve kterých se však objevují reflexe češtiny (např. 19/07 Melanchthonova nebo 16/11 Alvarova latinská gramatika či 19/05 Šiesslerova česko-německá gramatika). Jednotlivé texty jsou řazeny podle chronologického klíče od nejstaršího po nejmladší, přičemž každý je opatřen čtyřmístným kódem: první dvojčíslí označuje století, druhé dvojčíslí pořadí, v němž byl daný text vydán — např. první gramatika češtiny, která dala jméno výstavě i katalogu, Grammatica česká (1533), je opatřena dvojčíslím 16/04, což znamená, že byla vydána v 16. století, a to jako v pořadí čtvrtá jazykovědná příručka. Ne úplně šťastně byly na začátek oddílu 16. století umístěny texty vzniklé v 15. století (16/01 Husova Abeceda a 16/02 Ortographia Bohemica). Jednotlivé položky katalogu mají charakter jakéhosi slovníku gramatik: podle jednotícího klíče jsou podány podstatné informace o konkrétních textech. V úvodní části jsou vždy uvedeny knihopisné údaje (plný titul památky, její autor, místo vzniku, u rukopisů místo, kde je text uložen, u tisků odkaz na Knihopis dostupný na <http://aleph.nkp.cz/F/ ?func=file&file_name=find-b&local_base=KPS> atd.). Na konci daného hesla je prezentována relevantní sekundární literatura, včetně případných moderních edic. V hlavním těle hesla je popsána struktura daného díla, jeho eventuální vztah k jiným textům a jeho hlavní přínos v kontextu vývoje odborných zájmů o češtinu. Pokud si to vyžadují okolnosti, je pozornost věnována také relevantním knihovědným a literárněhistorickým aspektům jazykově reflexivních prací. Autor katalogu si také všímá, jak byly dané texty hodnoceny moderní českou paleobohemistikou. Hesla jsou doprovázena obrazovými ukázkami prezentovaných děl.
Za „Katalogem“ následuje oddíl „Galerie autorů“ (s. 118–137), ve kterém jsou uvedena základní životopisná data jednotlivých autorů. Název kapitoly je nutno brát doslova — opravdu obsahuje galerii autorů, tzn. každý medailon je opatřen namalovaným portrétem dané osobnosti (autorem portrétů je Koupilův otec Miroslav Koupil). Tuto kapitolu ocení každý milovník historiografických kulišáren, protože se v ní objevují portréty osobností, které za jejich života nikdo neportrétoval anebo jejichž autentický portrét se nedochoval (jako jsou J. Hus, P. Gzell, M. Benešovský či V. J. Rosa — nicméně fiktivní portréty jsou poctivě označeny oranžovou hvězdičkou).
Po této hlavní části pak přichází doprovodný aparát: anglické resumé (s. 138–140), zkratky a literatura (s. 141–161), rejstřík osob (s. 159–161). Na úplný konec knihy byla jako přídavek ke katalogu umístěna faksimilová edice Rozepře neboli Controversiae českých grammatiků (s. 162–174) ze začátku 18. století. Jde o přehled rozporných názorů českých jazykovědců na konkrétní pravopisné, hláskové, morfologické a syntaktické jevy. Ke katalogu bylo vydáno pexeso, ale to jsem bohužel neobdržel, takže doma musíme spoléhat na české hrady a zámky a večerníčkové postavy. Mé děti mně tak bohužel nemohou ničit pomocí portrétů J. Husa nebo J. Blahoslava, nýbrž musí volit, a tak ve své obrazové paměti upevňovat obrázky Kosti a Trosek či Křemílka s Vochomůrkou.
Po této hlavní části pak přichází doprovodný aparát: anglické resumé (s. 138–140), zkratky a literatura (s. 141–161), rejstřík osob (s. 159–161). Na úplný konec knihy byla jako přídavek ke katalogu umístěna faksimilová edice Rozepře neboli Controversiae českých grammatiků (s. 162–174) ze začátku 18. století. Jde o přehled rozporných názorů českých jazykovědců na konkrétní pravopisné, hláskové, morfologické a syntaktické jevy. Ke katalogu bylo vydáno pexeso, ale to jsem bohužel neobdržel, takže doma musíme spoléhat na české hrady a zámky a večerníčkové postavy. Mé děti mně tak bohužel nemohou ničit pomocí portrétů J. Husa nebo J. Blahoslava, nýbrž musí volit, a tak ve své obrazové paměti upevňovat obrázky Kosti a Trosek či Křemílka s Vochomůrkou. Zatím jsem se zabýval tím, co v Grammatyce cžeské obsaženo je. Měl bych ale také zmínit to, co v ní schází, popř. co by mohlo nepoučeného čtenáře při přečtení první části titulu mást. Kniha postrádá to, co deklaruje název, resp. co si moderní čtenář asociuje s žánrem gramatik. Až na výjimky v ní schází souvislý výklad konkrétní jazykové materie: neobsahuje deklinační a konjugační paradigmata, komplexní výklady o pravopisu, celkový popis zvukové stavby jazyka, úplnou syntax, poučení o stylu či o členění slovní zásoby. Absence takových výkladů je ale pochopitelná, a to nejen proto, že jde o katalog k výstavě. Tím hlavním důvodem je, že v knize reflektující na cca 180 stranách jazykové příručky češtiny vzniklé do konce 19. století je takřka nemožné v komplexní formě obsáhnout, jak se v souvislosti s konkrétními změnami češtiny a s rozvojem jazykovědy měnily jednotlivé gramatiky češtiny. Přesto musím přiznat, že název výstavy a katalogu i ve mně jako v poučeném čtenáři vyvolává nejistotu a napětí. Hned v „Úvodu“ (s. 11) je vysvětleno, proč byl tento název zvolen: „Výstava byla nazvána Grammatyka Cžeska podle titulu první mluvnice češtiny, vydané v Náměšti nad Oslavou v roce 1533. Zaměnili jsme jen texturu […] za písmo moderní, rozepsali zkratku ām pro amm a nepoužili staré dlouhé s […] Dvě slova názvu výstavy pojmenovala »žánr« mluvnic češtiny jako takový (gramatika česká) a zároveň se stala prvním exponátem ukazujícím starší podobu českého pravopisu, přijímání slov cizího původu i používání velkých písmen a písmen s diakritikou […] Byla to tedy vhodná značka, zkrátka zkratka celku.“ Je tedy zřejmé, že autor zde použil titul první gramatiky češtiny nejen jako prvního a zároveň typického reprezentanta, jako pars pro toto, ale také jako emblém, jehož jednotlivé motivy se v řadě hesel ve variující podobě opakují: např. žánr konkrétní jazykové příručky, typy zvolených písmových sad, jak správně psát nebo tisknout či jak nakládat se slovy cizího původu. Navzdory tomuto přesvědčivému vysvětlení se ve svých úvahách k titulu knihy od prvního okamžiku, kdy jsem ji otevřel, pravidelně vracím. A musím ocenit jeho mnohovrstevnost či spíše rafinovanost. Na jedné straně si s jistou dávkou poťouchlosti představuji, co hybridní způsob grafického záznamu titulu, který není ani transliterací a ani transkripcí, způsobí knihkupcům a knihovníkům, zejména při evidenci knih v jejich databázích. Ale hned mě ta škodolibost přechází, protože už vidím, jak svým studentům, kteří si ji nedovedli kvůli názvu vyhledat, vysvětluji, jak dotaz na titul správně napsat, resp. jak odhadnout způsob zápisu zvolený katalogizátorem. Na straně druhé mě (mnohem více) znepokojuje forma singuláru, která ve mně spouští řetězec spekulací. Není titul víc než synekdocha? Nedává mi tím autor najevo, že singulár ve slově gramatika postuluje existenci univerzální gramatiky (tj. jazykového systému) češtiny napříč staletími, tj. univerzálního, nadčasového souboru pravidel? Anebo autor naznačuje, že existuje ideální gramatika češtiny (tj. kniha), dosud nenapsaná, protože hledaná? Ale díky onomu hybridnímu grafickému záznamu Grammatyka Cžeska tyto spekulace odmítám. Název přece označuje první gramatiku češtiny, a tak začátek odborných zájmů o češtinu! I když jistá rafinovanost stále zůstává — Grammatyka Cžeská stojící na začátku českých gramatik vlastně gramatikou v moderním slova smyslu není (jak se o tom může laskavý čtenář poučit na s. 35–36 pod heslem 16/04).
Celkově lze posuzovaný katalog hodnotit více než pozitivně. Jde o erudovanou příručku k dějinám odborných zájmů o češtinu, ve které čtenář získá uvedení do problematiky a podstatné informace o každé příručce. Autorovi se podařilo připravit svého druhu encyklopedii odborných zájmů o češtinu, která bude plnit svou funkci nezávisle na výstavě, pro niž vznikla. V duchu se opíjím fakty nepodloženou představou, že tento katalog představuje první část dvoudílného celku a že v budoucnu můžu očekávat část druhou, která bude obsahovat katalog starších slovníků češtiny. A už zase spekuluji o názvu, který by mě mohl provokovat k hypotézám o autorově záměru: Nomenklátor (Nomenclator), Mamotrekt, Alfabetář, Bohemář, Glosář, Vokabulář, Lactifer, Dictionarium, Lexicon, Sylva, Thesaurus, Slowář nebo snad Wörterbuch? Nevím, ale nechám se překvapit!

 

Ondřej Koupil: Grammatyka cžeska. Mluvnice češtiny v 16.–19. století (katalog výstavy). Praha, Akropolis 2016. 176 stran, pexeso jako příloha.

Vyšlo v České literatuře 4/2016.