Previous Next
Kapitoly z korpusové versologie — cesta správným směrem JIŘÍ MILIČKA Ve středoevropském prostoru se nikdy příliš nezdůrazňovala dichotomie mezi science a humanities, jak ji chápe...
Historia literaria v kulturách vědění LENKA ŘEZNÍKOVÁ Podobně jako další oblasti společenských věd také dějiny vědění prošly v posledních desetiletích...
Vědec a kulturní politik Arnošt Kraus VÁCLAV MAIDL Ve dnech 5.–6. října 2017 se na FF UK v Praze v Hybernské ulici konalo mezinárodní symposium Der...

ONDŘEJ KOUPIL
Před časem jsem na stránkách České literatury upozornil, že ediční stroj vydávání spisů J. A. Komenského se dal opět do pohybu (ČL 2013/5, s. 806–808). Navážu teď zprávou o svazku 9/II, který vyšel v roce 2013. Jde o pokračování edice církevněhistorických pramenů, předcházející svazek 9/I byl publikován roku 1989. Překlenutí pozoruhodného časového oblouku je samo o sobě důvodem k radosti. Dalším je, že i tento svazek projevuje plynulou kontinuitu s předchozím jak uplatněnými edičními technikami, tak způsobem knižní prezentace a výtvarnou úpravou podle Oldřicha Hlavsy. V edičním týmu se objevují jak jména zaručující návaznost na předchozí svazky, tak jména nová, jejichž nositelé by možná byli bývali v době vydání svazku 9/I překvapeni, kdyby se byli dozvěděli, že na pokračování se budou za čtvrt století podílet i oni.


Svazek 9/II je svým způsobem typickou ukázkou spisů Komenského, protože se v něm nacházejí texty latinské i české, Komenským vytvořené, editované i jeho překlady. Ve svazku není žádné z Komenského děl „první řady“, ale opera omnia musejí zahrnout všechny texty. Největší část svazku zabírá tzv. Historie Lasitského v dvojím jazyce; latinský text vydali Stanislav Sousedík a Martin Steiner, český Tomáš Havelka, Jiří Just a Věra Petráčková. Jan Lasitský (Łasicki, Lasicius), „národem Polák, rodem šlachtic“ (s. 162), se v druhé polovině 16. století, v kontaktu s českými bratřími a na cestách po Evropě snažil sestavit reprezentativní a pro jednotu bratrskou přijatelnou historii této církve. Jenže opakovaně nepochodil (nejprve za Jana Blahoslava, pak v osmdesátých letech), schválení k tisku nezískal a rukopis jeho práce skončil v knihovně Karla staršího ze Žerotína. S ní doputoval do exilu a v Lešně ho našel Komenský. Těsně po konci třicetileté války pak vydal latinský text VIII. knihy spisu a pořídil a vydal jeho překlad. Komenský nevybral historické vyprávění, ale pasáž „o obyčejích a řádích“ jednoty bratrské, tedy text, který mohl mít v roce 1649 povahu výzvy, ideálu, paměťové rekonstrukce struktury bratrských komunit v českých zemích. Tomu odpovídá i titul českého překladu: zatímco latinský uchovává vzpomínku na rozsáhlejší původní dílo o více knihách (Historiae de origine et rebus gestis fratrum Bohemicorum liber octavus), v češtině je apelativní ediční myšlenka přítomna už v expresivním názvu: K navrácení se na první opuštěnou lásku […] napomenutí. Záměr je tedy opravný: těchto řádů se jednota nedržela, proto je teď rozptýlena a musí se k nim vrátit jako k dobrému počátku, první lásce (narážka na Zjevení svatého Jana 2,4n). Mimo tento záměr dostáváme zprávu o (ideálních a vnějším pozorovatelem zaznamenaných) reáliích života poměrně uzavřené jednoty. V souvislosti s Lasitského těžkostmi se schválením textu k tisku zaujme kapitola „O způsobu vydávání knih“ (s. 206n), kde je popsán způsob „kolektivní produkce“ textů, která měla být iniciována a zároveň omezena jen na nejnutnější, aby se produkce textů nestávala zbytečnou; čteme tu i známý postesk Kazatelův 12,12 o marném dělání mnohých knih bez konce. Komenský latinský text vydal, ale původní rukopis Lasitského se nedochoval, a tak nelze stanovit, jak dalece Comenius text redigoval nebo upravoval. Ze srovnání latinského textu a Komenského překladu, které nám editoři nastiňují, je ale jisté, že překlad mírně obměňuje předlohu, ale nemění ji zásadně — spíš jen opracovává v mantinelech dobových editorsko-překladatelských licencí.
Jakýsi doplněk tvoří dva krátké texty Komenského otištěné ve své době latinsky a anonymně. Komenský vylíčil v tisku Lesnae excidium (s. 341nn; vydaly Marta Bečková a Marie Kyralová) z roku 1656 mezinárodnímu západoevropskému publiku zkázu Lešna v dubnu toho roku. Stručný spis obsahuje i historii města a samozřejmě vzhledem k svému charakteru není formulován nijak osobně. Teprve v osmdesátých letech 20. století pak byl Jiřím Benešem identifikován poslední text svazku, politická Carolo Gustavo votiva acclamatio (s. 367nn; vydal Jiří Beneš), obracející se rétoricky bohatou instrumentací s mnoha biblickými i antickými narážkami a citacemi na švédského krále Karla Gustava v době dánsko-švédských sporů po třicetileté válce.
Jakýsi doplněk tvoří dva krátké texty Komenského otištěné ve své době latinsky a anonymně. Komenský vylíčil v tisku Lesnae excidium (s. 341nn; vydaly Marta Bečková a Marie Kyralová) z roku 1656 mezinárodnímu západoevropskému publiku zkázu Lešna v dubnu toho roku. Stručný spis obsahuje i historii města a samozřejmě vzhledem k svému charakteru není formulován nijak osobně. Teprve v osmdesátých letech 20. století pak byl Jiřím Benešem identifikován poslední text svazku, politická Carolo Gustavo votiva acclamatio (s. 367nn; vydal Jiří Beneš), obracející se rétoricky bohatou instrumentací s mnoha biblickými i antickými narážkami a citacemi na švédského krále Karla Gustava v době dánsko-švédských sporů po třicetileté válce. Jak je ve spisech Komenského dobrým zvykem, jsou díla opatřena nejen kritickým aparátem, ale i věcnými vysvětlivkami v komentáři a souhrny s odkazy na literaturu. V komentářích i v bibliografii je patrné, že k základům, které musely vzniknout už před časem, byly přičiněny četné doplňky, a nejde tedy v žádném případě o nějakou edici vytaženou ze šuplíku. Edice poskytuje možnost detailněji srovnat latinský a český text Historie Lasitského. Zároveň platí, co psal Komenský v předmluvě k překladu — že je spis vydán „latině, poněvadž Lasitius tím jazykem psal […] česky pak: abyšte i vy, kteříž latině nerozumíte, Lasiciovi rozuměli“ (s. 164).
Caeterum autem censeo, že by se v tempu vydávání svazků nemělo polevovat a že by podobně systematický ediční přístup zasloužili i další autoři.

 

Jan Amos Komenský et al.: Dílo Jana Amose Komenského 9/II: Historia Lasitii, Historie Lasitského, Lesnae excidium, Carolo Gustavo votiva acclamatio. Edd. Martin Steiner et al. Praha, Academia 2013. 428 stran.  

Vyšlo v České literatuře 2016/4.