Previous Next
Obhájené disertace 2018 TEREZA PULCOVÁ Soupis zahrnuje bohemistické dizertační práce s literárněvědným zaměřením, které se dotýkají literární...
Hory — literatura — kultura v interdisciplinárním pojetí VERONIKA FAKTOROVÁ Interdisciplinární přístupy, prolamující hranice úzce specializovaných oborů, se v současnosti staly...
„Vnuk osvícenství a syn realismu“ — Arnošt Kraus jako zakladatel germanobohemistiky MICHAEL WÖGERBAUER V současné době zesilují snahy zkoumat vybrané fenomény literárních dějin českých zemí v jiném...

Ve dnech 29. 6. – 4. 7. 2015 se v Praze konal pátý ročník celosvětového setkání odborníků na českou literaturu. V dnešním příspěvku přinášíme zprávu o Bloku IV: Ktož jsú boží bojovníci. Jan Hus — husitství — husitské války a jejich dopad na českou kulturu. Husitologickou sekci kongresu zahájil ředitel ÚČL AV ČR Pavel Janáček, po němž převzal slovo vedoucí sekce Daniel Soukup, který seznámil účastníky s programem a upozornil na doprovodnou výstavu „Tyto kniežky sem napsal…“ s podtitulem Putování díla Jana Husa z 15. do 21. století (volně ke stažení na adrese: http:// www.ucl.cas.cz/cs/verejnosti-a-skolam/ literatura-ke-stazeni). První příspěvek Thomase A. Fudge s názvem „A Curious Absence: Jan Hus in the Hussite Crusade“ se soustředil na vysvětlení, proč v husitských kronikách, které popisují první křížové výpravy proti husitům, chybí zmínky o Husovi a jeho učení. Fudge přichází se zajímavým vysvětlením, že Husovo učení a symbol jeho osoby se začal vyskytovat již krátce po jeho mučednické smrti pouze latentně, coby podoba husy, kalicha a v samotném označení jeho přívrženců jako husitů.

Následoval příspěvek „Husův Quod- libet“ od Viktora Viktory, v němž se přednášející zamýšlel nad genologií quodlibetu v rámci univerzitního života v době středověku. Zároveň se pokusil hlouběji nahlédnout do stylu a způsobu, jakým Hus pracoval s tematizací a charakteristikou postav při představování jednotlivých účastníků slavnosti quodlibetu.

Daniel Soukup se v příspěvku „»Krev na oplatce«: profanační legendy jako polemika s husitstvím a útok proti Židům“ zabýval okruhem středověkých textů, které byly spojeny s kauzami znesvěcení hostie Židy v středoevropském prostoru. Právě tyto texty o krvácející hostii vstoupily do polemiky mezi stoupenci přijímání krve Páně z kalicha a zastánci katolického přístupu k eucharistii.

Po krátké přestávce následoval blok dvou lingvisticky orientovaných příspěvků. Milada Homolková se zaměřila na analýzu Husových názorů na morální imperativ „nezabiješ“ v Husově velkém Výkladu na Desatero (zvláště kapitoly 44 až 50). Autorka nejdříve podrobně shrnula a zhodnotila informace z rejstříku „Zpravidla neb Ukazovalda k Výkladům“, na jehož základě sledovala, jak Hus samotné téma vymezuje a strukturuje, jaké teologické autority cituje, co naopak v textu chybí a není zohledněno apod. V navazujícím referátu „Slovesa války“ (na materiálu Starých letopisů českých) Alena M. Černá komentovala a dokladovala širokou paletu a především způsoby užitích sloves významově spojených s válkou a násilím v textu jedinečného souboru analistických a kronikářských zápisů z druhé poloviny 15. a počátku 16. století. Blok zakončila Marta Hradilová v knihovědně a kodikologicky zaměřeným příspěvkem o zániku a přesunu knižních fondů především jihočeských minoritských konventních knihoven v období husitských válek. Autorka poukázala na identifikovanou skupinu původně bechyňských rukopisů dnes dochovaných v českokrumlovském konventu minoritů.

Poslední blok prvního dne byl věnován především druhému životu Jana Husa v 16. až 19. století v českém a slovenském literárním prostředí. Erika Brtáňová upozornila příspěvkem „Ohlas Husovho učenia v staršej slovenskej literatúre“ na dílo nitranského kanovníka a Husova současníka Jána Lauriniho z Račíc, který navazoval na Husův názor v chápání církve jakožto společenství předurčených k spasení a byl jeho horlivým zastáncem. Druhou linií příspěvku bylo sledování recepce Husova díla a jeho hnutí v raném novověku. Nejprve autorka popsala osudy dochovaných rukopisů z 15. století slovenské provenience v knižních sbírkách na území dnešního Slovenska, následně se věnovala stopování husitského učení v rámci vlastní reformace v Horních Uhrách v 16. až 18. století v homiletické a historiografické tvorbě, především v díle osvícenského historika a filozofa Ladislava Bartolomedia. Příspěvek Hany Bočkové se zaměřil především na díla dvou autorů sklonku předbělohorské epochy, Havla Phaëthona Žalanského, který se opakovaně věnoval kostnickým mučedníkům Janu Husovi a Jeronýmovi Pražskému, a zajímavému dílu Paralelismus od Kašpara Artopoei Pardubského, v němž autor vytvořil paralelní životy starozákonního Eliáše a Jana Husa.

Druhý den Jan Malura zahájil blok věnovaný především problematice obrazu husitství v 19. století. Ve svém příspěvku se zaměřil na konstituování a proměny nazírání na osobnost a literární odkaz Jana Husa v literárněhistorických kompendiích až k jubilejnímu roku 1915. Malura tak definoval chronologicky po sobě jdoucí nazírání na Husa jakožto národního spisovatele, zároveň také jazykovou a národní morální autoritu z českého pohledu u Flajšhanse, Vlčka či Masaryka, peripetiemi s vydáváním Husových spisů Erbenem a Flajšhansem, vtělení husovské tematiky do české beletrie 19. století. Závěrem příspěvku položil Malura sérii důležitých otevřených otázek k tomu, jak přistupovat k Husovu dílu na prahu 21. století. Tedy co z Husova díla vydávat, co číst, která Husova díla jsou podstatná pro tzv. kánon české literatury a jak o Husovu dílu koncipovat literárněhistorický výklad? Právě tato poslední část příspěvku pak vyvolala velmi zajímavou diskuzi.

Dalibor Dobiáš svým příspěvkem „Záboj a Slavoj, Jaroslav ze Šternberka a husité“ otevřel dosud opomíjené téma zkoumání problematiky vztahu tzv. Rukopisů a beletrizace námětů z doby husitství. Právě motiv vítězství nad nepřáteli bájných hrdinů Rukopisu královédvorského a jejich všeobecná znalost v české společnosti v 19. století vytvářela důležité předpoklady k využití této studnice motivických přirovnání i v krásné literatuře věnované husitům, jak na materiálových rešerších dokumentoval Dobiáš. V tématu rozboru hrdinských básní Rukopisu královédvorského pokračoval David L. Cooper, který se soustředil na kontrast mezi zvířecími alegoriemi užitými pro ne přátelské a české bojovníky v básni Jaroslav.

Druhý dopolední blok byl zasvěcen problematice cenzurních omezení v dílech, která v dlouhém 19. století nějakým způsobem pojednávala o Husovi či husitech. Petr Píša sledoval, jak se habsburská cenzura projevovala v přístupu k publikacím s husitskou tematikou. Seznam domácích i zahraničních textů, jimž bylo znemožněno publikování, obsahoval na tři desítky titulů. Píša se posléze zaměřil na dvě sféry problematiky. V první analyzoval, co nám prameny samy o sobě řeknou o dobovém vnímání husitské minulosti a o tom, jak husitství interpretují, v druhém přiblížil konkrétní příklady fungování takového cenzurního zásahu v předbřeznovém období. Z podobného hlediska se věnoval Michal Charypar v příspěvku „K zásahům cenzury do tisků chystaných k 500. výročí upálení M. Jana Husa roku 1915“ průběhu příprav publikací k velkému výročí před sto lety. Charypar seznámil publikum nejprve s dějinnými okolnostmi obnovení předběžné cenzury za první světové války, dále sledoval osudy monografií a sborníků.

Společný příspěvek na versologické téma „Hus v české poezii 19. století“ přednesli Petr Plecháč a Robert Kolár. Výklad byl opřen o Korpus českého verše, především o aplikaci Hex, která umožňuje vyhledávat vybraná klíčová slova ve všech textech korpusu. Na základě rešerší přednášející uvedli tři druhy reflexe Husova jména, tedy mezi adorací, zatracením či satirickou aktualizací.

Iva Krejčová se v úvodu svého příspěvku „»Konflikt ducha a meče.« Tematizace husitských válek v básnických skladbách Jana Erazima Vocela“ částečně vrátila k problematice cenzurních zásahů ve Vocelových skladbách Meč a kalich a Labyrint slávy. Krejčová zasadila Vocelovu tvorbu do kontextu české a německé tvorby na téma husitství, aby se hlouběji mohla věnovat tomu, jakým způsobem Vocel nakládal s husitstvím v žebříčku hodnot v rámci zmíněných dvou básnických sbírek. Krejčová dospěla k závěru, že Vocel motiv husitství transformoval z pozice fanatického bojovného ducha do podoby národu prospěšného vlastenectví.

Závěrečný příspěvek „The Hussite Trilogy from the Polish Perspective“ Radoslawa Lazarze analyzoval čím Jiráskovo dílo o husitech a Vávrova filmová husitská trilogie ovlivnily v devadesátých letech minulého století polského spisovatele fantasy románů Andrzeje Sapkowského při tvorbě románové Husitské trilogie. Referující se zaměřil na ideologický rozměr husitství a snahy Sapkowského zpřístupnit husitskou dobu a české dějiny polskému čtenáři.

Proslovené referáty především zrcadlí i tematické směřování literárněhistorické bohemistiky a zkoumání v oboru starší české literatury. Především je zřetelný příklon ke zkoumání tzv. druhého života literárního odkazu Jana Husa a následující husitské epochy. Otázkou je, zdali je to dostačující — zda právě pro zkoumání recepce a druhého života není třeba i nově přečíst původní prameny a zároveň udělat obezřetnou revizi starších postojů či tvrzení, což je ovšem podnět pro delší a hlubší diskuzi uvnitř oboru samého.

Vyšlo v České literatuře 5/21015; autory čtyřdílné zprávy jsou Markéta Holanová, Michal Jareš, Jan Pišna, Stefan Segi a Klára Soukupová.