Previous Next
Ad maiorem Iosephi Vintr gloriam aneb Jesuitica k narozeninám významného bohemisty ONDŘEJ PODAVKA Josef Vintr je významný bohemista, žijící od roku 1968 ve Vídni, kde po mnoho let působil jako profesor...
Ta Věra vůbec nemluví MIROSLAV KOTÁSEK Veronika Košnarová otevírá svou knihu o tvorbě Věry Linhartové poukazem na rozporné přijímání jejích...
Život je krátký, i když někdy trvá dlouho. Rozhovor s literárním kritikem a historikem prof. Milanem Suchomelem Právě dnes, 13. července 2020, slaví literární historik a kritik Milan Suchomel své 92. narozeniny. Při této přiležitosti...

Česká literatura 64, 2016/5

Studie / Studies

Václav Smyčka [Ústav pro českou literaturu AV ČR; Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.]

Historická imaginace a historický román pozdního osvícenství

Studie se zabývá počátky historické prózy a jejím podílem na vzniku moderního historického myšlení. Sleduje genezi historismu jako svébytného vztahu k minulosti, který zažil svůj největší rozvoj v 19. století a který zčásti ovlivňuje dosud naše historické myšlení. Zatímco v první části se výklad soustředí na zmapování produkce a transferu nových vyprávěcích technik, v druhé části se zaměřuje na vnitřní fungování těchto textů a implikace vyplývající z jejich rétoriky pro čtenáře. Výklad tak sleduje jednak otázky kulturního transferu rodící se vernakulární literatury konce 18. století, jednak s pomocí teoretiků médií, jako je Friedrich Kittler, hledá odpovědi na mediálně teoretické problémy reprezentace minulosti.

The historical imagination and the historical novel in the late Enlightenment

This study focuses on the beginnings of historical prose and its share in the emergence of modern historical thought. It surveys the origins of historicism as a distinctive approach towards the past, which experienced its heyday in the 19th century and which to this day still exercises some influence on our historical thinking. Whereas the first part of this exposition focuses on charting the output and transfer of new narrative techniques, the second part focuses on the internal operation of these texts and the implications arising out of the rhetoric involved for the reader. Hence the exposition surveys both  questions regarding the cultural transfer of the emerging vernacular literature at the end of the 18th century and with the help of media theorists such as Friedrich Kittler it seeks answers to media theory issues surrounding the representation of the past. 

 

Michal Charypar [Ústav pro českou literaturu AV ČR; Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.]

Umělecký vliv, jeho průkaznost a relevance. K typologii odkazů v beletrii 19. století

Studie se zaměřuje na problematiku uměleckého vlivu v krásné literatuře a na způsoby postižení míry a relevance tohoto vlivu. Volně se přidružuje k intertextuálnímu a komparativnímu zkoumání beletrie a v tomto kontextu se pokouší redefinovat a znovu oživit nepříliš užívaný pojem vliv. Pracuje s pojmem (literárního) odkazu a rozlišuje mezi principem proximity odkazů, který zkoumá analogie mezi pretextem a posttextem, a principem individuace odkazů, který zohledňuje inovativní podíl básníka či spisovatele při tvůrčím nakládání s pretextem. Příklady, na nichž se tyto hypotézy dokládají, jsou brány z oblasti literární recepce Rukopisů královédvorského a zelenohorského v české literatuře 19. století.

The postwar Catholic literary generation: Attempting a reconstruction

This study focuses on the issues surrounding artistic influence in high literature and the ways that the extent and relevance of this influence can be comprehended. It is loosely associated with intertextual and comparative examination of fiction and in this context it attempts to redefine and revive the little used concept of influence, working with the idea of the (literary) reference and distinguishing between the principle of the proximity of references, which examines the analogy between pretext and posttext, and the principle of the individuation of references, which reflects the innovative share of the poet or writer in the creative treatment of the pretext. The examples to which these hypotheses relate are taken from the literary reception of the Dvůr Králové and Zelená Hora manuscripts in 19th century Czech literature.

 

Jakub Češka [Fakulta humanitních studií Univerzity Karlovy; Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.]

K variantnosti Hlučné samoty

Tématem příspěvku je specifičnost variantnosti Hlučné samoty, především její druhé verze, nad níž vládnou v odborné literatuře rozpaky (bývá označována jako méně hrabalovská). Detailnější analýzou dílčích pasáží se snažím ukázat, v čem spočívá specifičnost každé z variant, jak se tyto varianty (zejména druhé od okolních) odlišují. Jako souhrnné označení specifičnosti druhé varianty volím legitimizační způsob vyprávění, který Hrabal pravděpodobně karikuje. K tomuto zjištění poukazuje důraz na sémantickou konkretizaci (pro Hrabala netypický), který je podvracen nejistotou vypravěče, dále jeho snaha po detailnější vykreslení nejenom reálné scény, ale také Haňťova nitra, důraz na podrobnější vylíčení nástupu normalizace. Haňťa druhé varianty je sentimentální, postrádá smysl pro humor a sebeironii. Bídu světa připisuje na účet nehumánních nebes. Tuto charakteristiku ilustruji na dvojím vztahu Haňti ke skatologické historce (karnevalové veselí první a třetí varianty stojí oproti metafyzice hovna varianty druhé), na odlišném pochopení strýčkovy smrti (zde vyčnívá existenciální poloha druhé varianty), v neposlední řadě na Haňťově představě obřího lisu, kterým by slisoval Německo.

The variability of Too Loud a Solitude

This study focuses on the prose work of Jiří Gruša Mimner aneb Hra o smrďocha (Atmar tin Kalpadotia) (Mimner or Play about a Stinker). It is based on an interpretation of an imaginary ''Calpadotia'' as a ''state of mind'', and attention is focused in particular on ''Calpadotian'', the fictitious language of the totalitarian society, and especially the steps whereby the gradual adoption of the rules of this language play a role in the disintegration of the protagonist's personality. The key to understanding the role of the fictitious language in the novella is found in the unusual way in which Calpadotian structures reality, both with its more subtle differentiation of individual concepts and in particular with its polysemy. This indicates how the usage of the same term for phenomena that Western readers do not consider to be associated helps to characterize Calpadotian society, which gradually assimilates the chief protagonist, as alien and incomprehensible to the point of absurdity. At the same time it works with the idea that such emphasis on the role of language opens up more general questions on its extraordinary nature. The study also compares polysemy in Calpadotian with polysemy in totalitarian Newspeaks and in natural languages, taking into account their literary usage. In  polysemy and the association of the apparently inassociable the study seeks the source of the unease which the prose evokes, as well as the source of the paradox and the alienation which makes it a manifestation of artistic resistance to a dystopian society.

 

Jiří Koten [Pedagogická fakulta Univerzity Jana Evangelisty Purkyně, Ústí nad Labem; Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.]

Diachronní naratologie a realistická objektivizace vyprávění

Příspěvek se zabývá historickou poetikou vyprávění (mj. ve shodě s programem tzv. diachronní naratologie, která se zaměřuje na popis a analýzu vývoje výpravných forem a prostředků). Pozornost je soustředěna na prostředky příznačné pro realismus, jenž je chápán jako diskursivní jev v literárních dějinách (tj. nikoliv jako nadčasový jev), resp. především na potlačování románové dialogičnosti v důsledku estetických norem realismu 19. století. Ve shodě s teoriemi Michaila M. Bachtina a Patricie Waugh je dialogičnost objasněna jako tendence typická pro románový žánr. Pro předrealistický román je zcela příznačný konflikt mezi zobrazujícím (autorským) a zobrazeným (vypravěčovým) hlasem. Požadavek po realističtějším vyprávění vyústil v potlačování tohoto dvojhlasí, tj. v tendenci k objektivizaci vyprávění, které dokáže zastírat svou literárnost a směřuje k iluzi bezprostředního zobrazení skutečnosti. Objektivizace vyprávění je doložena na materiálu české historické prózy (Linda, Klicpera, Tyl, Jirásek), v níž se směřování k neutrální perspektivě projevovalo mj. postupnou eliminací narativního komentáře, jenž původně plnil jednak interpretační, jednak formativní (vlastenecká rétorika) funkci. Podobný jev zastírání literárnosti se objevuje i v osobním vyprávění, kde fiktivní vypravěč postupně zcela potlačuje původně zjevnou autorskou instanci (mj. zřetelnou v románových předmluvách). Realistické romány se hojně maskují jako autentické řečové žánry (vyprávění písemná, příp. i ústní).

Diachronic narratology and the realist objectivization of narrative

This article deals with the historical poetics of narrative (inter alia in line with the programme of ''diachronic narratology'', which focuses on describing and analysing the development of narrative forms and devices). Attention is also focused on the techniques that are characteristic of realism, which is understood to be a discourse phenomenon in literary history (i.e. not as some timeless phenomenon) and primarily as the suppression of novel dialogicality resulting from the aesthetic norms of 19th century realism. In line with Mikhail Bakhtin and Patricia Waugh's theories, dialogicality is presented as a trend that is typical of the novel genre. Quite characteristic of the pre-realist novel is the conflict between the depicting (author's) and the depicted (narrator's) voice. The requirement for more realistic narration resulted in the suppression of this dual voice, i.e. in a trend towards the objectivization of narrative, which manages to conceal its literary nature and aim for the illusion of directly depicting reality. The objectivization of narration is based on Czech historical prose material (Linda, Klicpera, Tyl and Jirásek), in which the orientation towards a neutral perspective was made evident inter alia in the gradual elimination of narrative commentary, which had originally fulfilled both an interpretational and a formative (patriotic rhetoric) function. A similar phenomenon involving concealment of literariness also appears in personal narration, in which the fictional narrator progressively suppresses the originally evident authorial authority (obvious, for example, in the forewords to novels). Realist novels frequently mask themselves as authentic speech genres (with written or oral narration).

Recenzní blok ke Kritické hybridní edici / Review section on the Critical Hybrid Edition

Zdeněk Smolka: Nová edice využívá možnosti počítačů


Klára Soukupová: Satirik pera a štětce v kritické hybridní edici


Boris Lehečka: Elektronická vědecká edice – nedílná součást Kritické hybridní edice

Recenze / Reviews

Petr Voit: Katalog prvotisků Strahovské knihovny v Praze  – Petr Čornej

Ivona Kollárová: Slobodný vydavateľ, mysliaci čitateľ. Typografické médium v jozefínskej dobe  – Jan Pišna

Veronika Košnarová: Kouzelník s hračkami, hledač nových krás. Básnické dílo Josefa Bartušky – Žoržeta Čolakova

Karel Komárek: Čep, Durych a několik příbuzných: interpretační studie – Aleksandra Pająková

Anotace, kronika a glosy

Důležitá publikace o přelomu 19. a 20 století.  – Annalisa Cosentino

Československé spartakiády, rituál odcizený komunistickému panství  – Ina Píšová

O marxismu „revizionisticky" – Petr Šámal

Deml mezi kruhy – Marta Kordíková

Informatorium

Autoři čísla

Informace pro autory