Previous Next
Ad maiorem Iosephi Vintr gloriam aneb Jesuitica k narozeninám významného bohemisty ONDŘEJ PODAVKA Josef Vintr je významný bohemista, žijící od roku 1968 ve Vídni, kde po mnoho let působil jako profesor...
Ta Věra vůbec nemluví MIROSLAV KOTÁSEK Veronika Košnarová otevírá svou knihu o tvorbě Věry Linhartové poukazem na rozporné přijímání jejích...
Život je krátký, i když někdy trvá dlouho. Rozhovor s literárním kritikem a historikem prof. Milanem Suchomelem Právě dnes, 13. července 2020, slaví literární historik a kritik Milan Suchomel své 92. narozeniny. Při této přiležitosti...

Česká literatura 63, 2015/1

Studie

petr voit

Mikuláš Konáč z Hodíškova — inspirace k úvahám o humanismu

Stať navazuje na Českou literaturou nedávno publikované pokusy představit hlavní problémy písemnictví jagellonských Čech. Poněvadž Mikuláš Konáč z Hodíškova (zemř. 1546) byl nejen autorem původních děl a překladů, ale především tiskařem, jeví se užitečné zkoumat jeho místo v české kultuře prizmatem obou aktivit společně. Hlavním rysem Konáčovy spisovatelské a řemeslné tvorby nebyla pouze služba české společnosti, nýbrž v nemalé míře také ambice vyniknout, a to i za cenu rozporů mezi pasivně a pomalu přijímanou raně humanistickou literární a vydavatelskou tendencí a mezi pořád ještě nenaplněnou raně renesanční typografií. Konáč v roli překladatele stál široce rozkročený mezi středověk a novověk, poněvadž takto ho determinovala měšťanská společnost první třetiny 16. století, žijící většinově ještě středověkým způsobem. Jako živnostník s tvůrčími ambicemi hledal takové vzory, které by vzbudily pozornost potenciálního čtenáře a zároveň napomohly jeho kultivaci, a bylo mu asi lhostejné, z jakých kulturních oblastí a z jak vzdálené minulosti pocházejí. S ohledem na čtenáře významně posílil funkci předmluv, dedikací a jiných knižních paratextů. Také nepatrně rozšířil žánrové spektrum soudobé literatury. Jevy, které byly minulými generacemi badatelů označeny jak u Konáče, tak i v písemnictví jagellonské éry za humanistické, však pokládáme za projevy domácího irénismu. Konáčovo pojetí se s tímto evropským myšlenkovým proudem shoduje v důrazu na obecné dobré a na křesťanskou morálku, avšak rozchází se s ním v netolerantním postoji k Jednotě bratrské nebo luterství. Ze starších dob přežívající, avšak poněkud konfliktní termín „národní humanismus“ navrhujeme nahradit nově zavedeným výrazem „proto-obrození“ měšťanské části společnosti.

milan suchomel

Promimetická promluva

Literatura je konstrukce a čtenář, který o tom ví, se vědomě oddává iluzi, "efektu fikce", protože má potřebu vstupovat do jiného světa. Od Platóna a Aristotela jsme s mimetismem v nerozhodnutém stavu mezi patrným a skrytým, aktuálním a možným. "Individuum není beze světa" (Patočka), prezentní situace je realizována v situaci celkové. Zájem o vlastní bytí ve světě nás vede k překračování světa daného. Taky čtenář využívá možnosti tvořit jiné světy, chutná mezeru mezi látkou a konstrukcí, konstatací a performací, aktuálním a možným. Mezeru a tenzi vnímá jako východisko interpretace. Literatura je motivací pro hru literární a životní, není jen dílem konvence a neviditelné ruky systému.

renata makarská

Autobiografie: žánr a jeho hranice

Studie se věnuje teoretickému vymezení a definici žánru autobiografie, který tradičně stojí na pomezí mezi fikční a faktuální literaturou. Za výchozí si bere práci Philippa Lejeuna a jeho koncept tzv. autobiografického paktu, který blíže rozebírá. Postupně analyzuje jednotlivá kritéria, kterými Lejeue autobiografii vymezuje, a na příkladech z české i světové literatury ukazuje propustnost hranic mezi autobiografií a dalšími žánry. Na textu Gertrude Steinové Vlastní životopis Alice B. Toklasové jsou v závěru prezentovány možnosti experimentování s žánrovými konvencemi a důsledky, které z toho plynou pro literární teorii.a

Rozhledy

IVA MÁLKOVÁ

Nenaplněná příležitost  Několik poznámek nad Komentáři k Nezvalovým Básním I–III v edici Česká knižnice

Text ke stažení v pdf-formátu zde.

Recenze

Johannes Löwenklau: Kronika nová o národu tureckém (MILOŠ SLÁDEK)

Václav Petrbok: Stýkání nebo potýkání? Z dějin česko-rakousko-německých literárních vztahů od Bílé Hory do napoleonských válek. (JANA MAROSZOVÁ)

Jan Staněk: Diletantismus a umění života (EVA BERÁNKOVÁ VOLDŔICHOVÁ)

Daniel Soukup: „Cikáni“ a česká vesnice: Konstrukty cizosti v literatuře 19. století (RAJENDRA A. CHITNIS)

Michal Topor (ed.): Čtení o Jaroslavu Vrchlickém (MARTIN HRDINA)

Jan Malura — Martin Tomášek (edd.): Krajina. Vytváření prostoru v literatuře a výtvarném umění (JIŘÍ POLÁČEK)

Jiří Koten: Jak se dělá fikce slovy: Pragmatické aspekty vyprávění (PAVEL ŠIDÁK)

Anna Car, Czeszki. Trajektorie tożsamości w prozie czeskich modernistek (MARCIN FILIPOWICZ)

Jiří Křesťan: Zdeněk Nejedlý. Politik a vědec v osamění (MILAN DUCHÁČEK)

Anotace, kronika, glosy

Mezinárodní konference o starší populární literatuře (MATOUŠ JALUŠKA)

Kolokvium na téma „Literatura, technologie, média“ (OLGA PEKOVÁ)

Výstava a přednáška o kladenských létech Jiřího Koláře (PETR NAGY)

Informatorium

Autoři čísla

Informace pro autory