Previous Next
Kniha o Věnceslavu Metelkovi JIŘÍ POLÁČEK Je obecně známo, že součástí geneze románu Karla Václava Raise Zapadlí vlastenci (1893) jsou texty Věnceslava...
Kunsthistorické čtení autobiografií KLÁRA SOUKUPOVÁ Německý soubor studií zabývajících se autobiografickými texty, Das eigene Leben als ästetische Fiktion, by...
Za esejistikou Sylvie Richterové JAKUB ČEŠKA Petr Král měl jistě pravdu, když si ve svém polemickém textu (namířeném proti Kunderovským paradoxům Milana...
Téma čísla: teorie verše

Hostující editor: Robert Ibrahim

Úvodník

Gens uma sumus...

Text v pdf-formátu k dispozici zde.

Studie

Květa Sgallová

Dlouhá trochejská metra v české poezii 19. století

Studie podává přehled a výklad o dlouhých trochejských verších v české poezii, zejména v 19. století. Chce tím doplnit výklad Miroslava Červenky o českém sylabotónickém verši (Kapitoly o českém verši), který už autor nemohl dokončit. Využívá se materiál zpracovaný pro mezinárodní výzkum slovanského verše, ale v mnoha ohledech byl doplněn o další soubory. Dlouhé trochejské verše jsou zkoumány z hlediska jak jejich vnitřní struktury, tak i literárněhistorického uplatnění. Pětistopý trochej byl v obrození druhým nejužívanějším rozměrem (po trocheji čtyřstopém); byl to rozměr vážných témat a vysokého stylu, od 2. poloviny 19. století ztrácí své významné postavení. Pro šestistopý trochej bylo zásadní, zda je dodržováno (či porušováno) členění na dva symetrické půlverše. V obrození byl hojně využíván zejména v oslavných a reflexivních básních a také v překladech. Později ho najdeme ve většině epických a lyrickoepických skladbách, mnohdy polymetrických. Sedmistopý trochej se v české poezii objevuje nejméně, spíše v kombinaci s jinými rozměry (pětistopý trochej, šestistopý trochej). Osmistopý trochej se od Polákovy Vznešenosti přírody používal pro popisy či líčení přírodních jevů nebo v patetické reflexi. Pro autory 20. století nebylo toto metrum již zajímavé, protože jistou alternativou dlouhého verše se pro ně stal volný verš.

Zdena Palková

Rytmus řeči a verše v češtině

Vycházíme ze stanoviska, že verš jako specifický řečový útvar je vnímán na pozadí běžného užívání jazyka. Bližší pohled na suprasegmentální jazykovou stavbu a sledování percepčního účinku jednotlivých zvukových kvalit může přispět k transparentnosti diskusí o uplatnění či modifikaci versifikačního systému v konkrétním jazyce. Studie připomíná několik rysů zvukové stavby jazyků, jejichž přítomnost nutně ovlivní možnosti rytmického uspořádání textu. Sledovány jsou především vlastnosti slabiky a jejich důsledky pro vznik a percepci lineárních zvukových jednotek v doméně slova. Konkretizace na vlastnostech češtiny se váže k úvahám M. Červenky o povaze českého sylabotónického verše. Ve výsledku potvrzuje, že nesporná převaha sylabicity je podložena vlastnostmi jazyka. Vliv má především stabilní podoba slabiky, potencialita slovního přízvuku a těsná vazba mluvního taktu ke slovu.

Dalibor Dobiáš

Palackého a Šafaříkovy Počátky novočeského básnictví v nadnárodním kontextu

Počátkové českého básnictví, obzvláště prozódie P. J. Šafaříka a F. Palackého (1818) a jejich působení na diskusi o charakteru českého verše na počátku 19. století byly dosud studovány zpravidla v kontextu národní české, resp. slovenské literatury. Studie se po úvodní charakteristice díla zabývá naproti tomu jeho vztahem k soudobým německým konceptům prozódie a metriky (F. G. Klopstock, G. Hermann, J. A. Apel ad.), sekundárně i k nedochovanému Nepředsudnému mínění o prozódii české J. Jungmannna (1804), o jehož vztahu k Počátkům byla řeč už v minulosti, a zkoumá jejich uchopení P. J. Šafaříkem a F. Palackým. Zvláště Hermannovo dílo se přitom jeví, jakkoli se k němu autoři Počátků obraceli selektivně, jako významný ideová fundament pro snahu P. J. Šafaříka a F. Palackého o výrazově komplexnější, hudebním principům bližší moderní český verš. Studie takto v svých závěrech navazuje na úvahy pozdního M. Červenky, že dějiny českého verše je přínosné a potřebné studovat také v evropském kontextu, aniž je takto dotčena jejich specificita.

Texty

Igor Pilščikov

O filologickém odkazu Maksima Šapira a jeho stati „Přiblížení k obecné teorii verše“

Úvod a komentář k překladu stati předního ruského versologa ke stažení zde.

Maksim Šapir

Přiblížení k obecné teorii verše


Rozhovor

„Trápí mě, jak málo se literární historici zajímají o verš…“

S Květou Sgallovou rozmlouval Robert Ibrahim.

Rozhledy

Petr Plecháč

Miroslav Červenka a generativní model metrické normy českého sylabotónického verše

Práce se zabývá generativním popisem metrické normy českého sylabotónického verše vyloženým v monografii Kapitoly o českém verši (2006) Miroslava Červenky. Na základě jazykových předpokladů výskytu určitých rytmických konfigurací polemizuje s některými body této koncepce a pokouší se daný model zjednodušit pro potřeby automatické analýzy verše.

Jakub Říha

Rytmická stránka Nerudova rýmu

Článek je věnován rytmické stránce rýmu v knižně publikovaných sbírkách Jana Nerudy (Hřbitovní kvítí, Knihy veršů, Písně kosmické, Balady a romance, Zpěvy páteční). Metodologicky vychází z prací J. Mukařovského (rytmická stránka rýmu) a M. Červenky (struktura klauzule českého sylabotónického verše). V popisu Nerudových sbírek je sledována četnost jednotlivých zakončení a jejich kombinací v rýmovaných verších. Výklad je založen na porovnání reálných četností zakončení s jejich četností teoretickou (danou jazykovými faktory). Proměny četnosti zakončení od sbírky ke sbírce je usouvztažňována s proměnami metrického a strofického repertoáru, proměnou sémantiky rýmu apod. Zvláštní pozornost je věnována problematice daktylského rýmu, který se podstatně uplatnil ve sbírkách Písně kosmické a Prosté motivy, a problematice anizometrických rýmů.

Igor Pilščikov – Sergej Ljapin

O prvním ruském vydání prací Miroslava Červenky

Recenzní stať se zabývá prvním ruským výborem z díla Miroslava Červenky Smysl i stich (Moskva 2011, edd. T. Glanc, K. Postoutěnko), pozornost autorů se soustředí na Červenkovy příspěvky k teorii a historii verše, jež jsou konfrontovány zejména s kontextem ruské versologie.

Recenze

Mihhail Lotman, Maria-Kristiina Lotman (edd.), Frontiers in Comparative Prosody (Petr Plecháč)

Mihhail Lotman a Lucylla Pszczołowska (edd.): Słowiańska metryka porównawcza IX (Robert Ibrahim)

Petr Steiner: Ruský formalismus. Metapoetika (Jakub Češka)

Michal Kosák – Jiří Flaišman: Podoby textologie (Robert Adam)

Kronika a glosy

Jevgenija Tumanová Nový český rýmovník

Robert Ibrahim Hrabákův Úvod do teorie verše a jeho místo v dějinách české versologie

Informatorium

Autoři čísla

Informace pro autory