Previous Next
V. I. P. pozvánka na Popelčin ples   MARTIN TOMÁŠEK Hutná, bezmála čtyřsetstránková kniha je výsledkem soustředěného zájmu a dlouhodobé spolupráce...
Česká literatura a kultura za protektorátu KAREL PIORECKÝ Ve dnech 24.–25. listopadu 2016 se v knihovně města Ostravy konalo mezinárodní...
Návraty k podstatnému MARTIN TOMÁŠEK Na facebookové stránce Kateřiny Piorecké z počátku listopadu...
Téma čísla: teorie verše

Hostující editor: Robert Ibrahim

Úvodník

Gens uma sumus...

Text v pdf-formátu k dispozici zde.

Studie

Květa Sgallová

Dlouhá trochejská metra v české poezii 19. století

Studie podává přehled a výklad o dlouhých trochejských verších v české poezii, zejména v 19. století. Chce tím doplnit výklad Miroslava Červenky o českém sylabotónickém verši (Kapitoly o českém verši), který už autor nemohl dokončit. Využívá se materiál zpracovaný pro mezinárodní výzkum slovanského verše, ale v mnoha ohledech byl doplněn o další soubory. Dlouhé trochejské verše jsou zkoumány z hlediska jak jejich vnitřní struktury, tak i literárněhistorického uplatnění. Pětistopý trochej byl v obrození druhým nejužívanějším rozměrem (po trocheji čtyřstopém); byl to rozměr vážných témat a vysokého stylu, od 2. poloviny 19. století ztrácí své významné postavení. Pro šestistopý trochej bylo zásadní, zda je dodržováno (či porušováno) členění na dva symetrické půlverše. V obrození byl hojně využíván zejména v oslavných a reflexivních básních a také v překladech. Později ho najdeme ve většině epických a lyrickoepických skladbách, mnohdy polymetrických. Sedmistopý trochej se v české poezii objevuje nejméně, spíše v kombinaci s jinými rozměry (pětistopý trochej, šestistopý trochej). Osmistopý trochej se od Polákovy Vznešenosti přírody používal pro popisy či líčení přírodních jevů nebo v patetické reflexi. Pro autory 20. století nebylo toto metrum již zajímavé, protože jistou alternativou dlouhého verše se pro ně stal volný verš.

Zdena Palková

Rytmus řeči a verše v češtině

Vycházíme ze stanoviska, že verš jako specifický řečový útvar je vnímán na pozadí běžného užívání jazyka. Bližší pohled na suprasegmentální jazykovou stavbu a sledování percepčního účinku jednotlivých zvukových kvalit může přispět k transparentnosti diskusí o uplatnění či modifikaci versifikačního systému v konkrétním jazyce. Studie připomíná několik rysů zvukové stavby jazyků, jejichž přítomnost nutně ovlivní možnosti rytmického uspořádání textu. Sledovány jsou především vlastnosti slabiky a jejich důsledky pro vznik a percepci lineárních zvukových jednotek v doméně slova. Konkretizace na vlastnostech češtiny se váže k úvahám M. Červenky o povaze českého sylabotónického verše. Ve výsledku potvrzuje, že nesporná převaha sylabicity je podložena vlastnostmi jazyka. Vliv má především stabilní podoba slabiky, potencialita slovního přízvuku a těsná vazba mluvního taktu ke slovu.

Dalibor Dobiáš

Palackého a Šafaříkovy Počátky novočeského básnictví v nadnárodním kontextu

Počátkové českého básnictví, obzvláště prozódie P. J. Šafaříka a F. Palackého (1818) a jejich působení na diskusi o charakteru českého verše na počátku 19. století byly dosud studovány zpravidla v kontextu národní české, resp. slovenské literatury. Studie se po úvodní charakteristice díla zabývá naproti tomu jeho vztahem k soudobým německým konceptům prozódie a metriky (F. G. Klopstock, G. Hermann, J. A. Apel ad.), sekundárně i k nedochovanému Nepředsudnému mínění o prozódii české J. Jungmannna (1804), o jehož vztahu k Počátkům byla řeč už v minulosti, a zkoumá jejich uchopení P. J. Šafaříkem a F. Palackým. Zvláště Hermannovo dílo se přitom jeví, jakkoli se k němu autoři Počátků obraceli selektivně, jako významný ideová fundament pro snahu P. J. Šafaříka a F. Palackého o výrazově komplexnější, hudebním principům bližší moderní český verš. Studie takto v svých závěrech navazuje na úvahy pozdního M. Červenky, že dějiny českého verše je přínosné a potřebné studovat také v evropském kontextu, aniž je takto dotčena jejich specificita.

Texty

Igor Pilščikov

O filologickém odkazu Maksima Šapira a jeho stati „Přiblížení k obecné teorii verše“

Úvod a komentář k překladu stati předního ruského versologa ke stažení zde.

Maksim Šapir

Přiblížení k obecné teorii verše


Rozhovor

„Trápí mě, jak málo se literární historici zajímají o verš…“

S Květou Sgallovou rozmlouval Robert Ibrahim.

Rozhledy

Petr Plecháč

Miroslav Červenka a generativní model metrické normy českého sylabotónického verše

Práce se zabývá generativním popisem metrické normy českého sylabotónického verše vyloženým v monografii Kapitoly o českém verši (2006) Miroslava Červenky. Na základě jazykových předpokladů výskytu určitých rytmických konfigurací polemizuje s některými body této koncepce a pokouší se daný model zjednodušit pro potřeby automatické analýzy verše.

Jakub Říha

Rytmická stránka Nerudova rýmu

Článek je věnován rytmické stránce rýmu v knižně publikovaných sbírkách Jana Nerudy (Hřbitovní kvítí, Knihy veršů, Písně kosmické, Balady a romance, Zpěvy páteční). Metodologicky vychází z prací J. Mukařovského (rytmická stránka rýmu) a M. Červenky (struktura klauzule českého sylabotónického verše). V popisu Nerudových sbírek je sledována četnost jednotlivých zakončení a jejich kombinací v rýmovaných verších. Výklad je založen na porovnání reálných četností zakončení s jejich četností teoretickou (danou jazykovými faktory). Proměny četnosti zakončení od sbírky ke sbírce je usouvztažňována s proměnami metrického a strofického repertoáru, proměnou sémantiky rýmu apod. Zvláštní pozornost je věnována problematice daktylského rýmu, který se podstatně uplatnil ve sbírkách Písně kosmické a Prosté motivy, a problematice anizometrických rýmů.

Igor Pilščikov – Sergej Ljapin

O prvním ruském vydání prací Miroslava Červenky

Recenzní stať se zabývá prvním ruským výborem z díla Miroslava Červenky Smysl i stich (Moskva 2011, edd. T. Glanc, K. Postoutěnko), pozornost autorů se soustředí na Červenkovy příspěvky k teorii a historii verše, jež jsou konfrontovány zejména s kontextem ruské versologie.

Recenze

Mihhail Lotman, Maria-Kristiina Lotman (edd.), Frontiers in Comparative Prosody (Petr Plecháč)

Mihhail Lotman a Lucylla Pszczołowska (edd.): Słowiańska metryka porównawcza IX (Robert Ibrahim)

Petr Steiner: Ruský formalismus. Metapoetika (Jakub Češka)

Michal Kosák – Jiří Flaišman: Podoby textologie (Robert Adam)

Kronika a glosy

Jevgenija Tumanová Nový český rýmovník

Robert Ibrahim Hrabákův Úvod do teorie verše a jeho místo v dějinách české versologie

Informatorium

Autoři čísla

Informace pro autory