Previous Next
Neznámá slovanská avantgarda MARKÉTA KITTLOVÁ Ruský sborník Sraženija i svjazi v programmach i praktike slavjanskogo litěraturnogo avangarda si vytkl...
Far away, so close: estetická funkce a estetická zkušenost JOSEF ŠEBEK Kniha Davida Skalického Ozvláštnění — fikce — estetická zkušenost je zajímavým pokusem o promyšlení konceptů,...
Marxismus jako metoda a projekt MARTA EDITH HOLEČKOVÁ Ve dnech 16. a 17. října 2018 se v Ústavu pro českou literaturu AV ČR uskutečnila mezinárodní...

Studie

Tomáš Kubíček: Sémiotika žánru historické fikce

Studie se zaměřuje na aktuální definice žánru historické fikce a ukazuje na jejich nedostatečnost, která spočívá v nutnosti ověřovat příslušnost textu (a fikčního světa) k historickému žánru prostřednictvím údajů jiného ontologického režimu (světa aktuálního). Pokusí se proto navrhnout sémioticky založenou definici, která by vycházela pouze z oblasti textu a fikčního světa textu.

Brigitte Schultzová:  Přijetí dramat Heinricha von Kleista v Čechách a na Moravě (1814–1990)

Studie se zabývá českojazyčnou i německojazyčnou recepcí dramat Heinricha von Kleista v Čechách a na Moravě v letech 1814 až 1990. V úvodní části autorka připomíná některé okolnosti z Kleistova života a díla, následně formou historického přehledu zachycuje proces recepce – od prvního německojazyčného představení v Brně roku 1814, respektive od první českojazyčné inscenace v roce 1838 až k českým inscenacím v době druhé světové války. Zvýšená pozornost je věnována překladu Katinka Heilbronská (1857) od Františka Douchy, který oproti dobovým zvyklostem nepřizpůsoboval Kleistův původní text komerčnímu divadlu, ale vytvořil překlad velmi blízký výchozímu textu. V další částu studie je oceněn překladatelský výkon Otokara Fischera a podrobněji představena slavná inscenace Kleistovy hry Penthesilea, kterou nastudoval v roce 1914 Hugo Karel Hilar a jež byla jedním z prvních projevů divadelního expresionismu v českém prostředí. V další části jsou přiblíženy dvě Kleistovy inscenace v Národním divadle v letech 1942 a 1944 a vysoce oceněna kniha Záhadný nesmrtelný, již uspořádal Jindřich Pokorný.

Prameny

Daniel Soukup Kterak Židé mučili Boží tělo – edice a komentář

Komentář k edici ke stažení zde.

Rozhledy

Petr Hrtánek Apokryfní přepisy fikčních světů: trojí zpracování příběhu o babylonské věži v současné české próze

Tato studie se zabývá specifickými podobami a modifikacemi intertextových vztahů, na nichž se v novodobé literatuře zakládají prozaická díla, která bývají žánrově charakterizována v různých sekundárních textech pomocí dosti nejednoznačně chápaného pojmu „apokryf“. Studie se přitom zaměřuje zvláště na tři české prózy, které „apokryfně“ navazují na známý starozákonní mýtus o stavbě babylonské věže: na povídku Milana Uhdeho Záhadná věž v B. ze stejnojmenného souboru z roku 1967, dále román Jana Jandourka V jámě lvové (1997) a konečně na povídku Viktora Fischla Babylonská věž ze sbírky Apokryfy (2004). Studie na základě analýz a vzájemného srovnávání jmenovaných próz (a případně i jiných textů vztahujících se ke stejné předloze) hledá a konfrontuje příznačné vlastnosti jejich intertextových dimenzí. S využitím Doleželovy typologie transdukcí fikčních světů zkoumá, jak se tyto vlastnosti projevují ve strukturaci a sémantických proměnách fikčních světů, které vznikají přepisem fikčního světa pretextu: studie průběžně odhaluje, jakými variantními způsoby se předloha zpřítomňuje v navazujících textech, jak a do jaké míry je v nich motivicky amplifikována nebo naopak redukována a zároveň demytizována, případně ironizována. Studie si rovněž všímá tematických aktualizací předlohy v navazujících textech, její alegorizace, tj. intertextové proměny, v níž je mytologický příběh obohacován o nepůvodní skryté významové roviny (příběh o babylonské věži se tak například stává východiskem pro jinotajnou společenskou hyperbolu, uměleckou reflexi krize komunikace nebo pro beletrizované vyjádření epistemické skepse). Tato studie nakonec také odhaluje, jak „apokryfnost“ coby svébytná intertextová kvalita zkoumaných próz koresponduje se sémantickými transformacemi dvojdomého fikčního světa mýtu, jimiž L. Doležel vymezuje své pojetí mýtu „moderního“.

Jan Malura Studium raněnovověké zbožnosti a dějin literatury

Tato stať je pohledem literárního historika na několik témat a konceptů historických, kulturněhistorických a historicko-antropologických prací z poslední doby, které reflektují spiritualitu raného novověku. Snaží se ukázat, jak mohou být tyto mezioborové podněty užitečné pro výzkum literárních děl v jejich sociálních a kulturních souvislostech. Článek hovoří o výzkumu konfesijní identity, distribuce literatury a institucích, které se na ní podílely, o možnostech poznání soukromé četby (včetně četby žen a četby tajných nekatolíků) a sociální stratifikace literární produkce 16.–18. století.

Recenze

Lars Elleström (ed.): Media borders, multimodality and intermediality // Marina Grishakova – Marie-Laure Ryan (edd.): Intermediality and Storytelling (Alice Jedličková)

Michal Charypar: Máchovské interpretace (Martin Hrdina) Dušan Prokop: Kniha o Máchově Máji (Dalibor Dobiáš)

Dušan Prokop: Kniha o Máji (Dalibor Dobiáš)

Vladimír Křivánek: Vladimír Holan básník (Xavier Galmiche) Vladimír Just: Divadlo v totalitním systému (Pavel Janoušek)

Vladimír Just: Divadlo v totalitním systému (Pavel Janoušek)

Robert Ibrahim a kol.: Interpretace textů (nejen) ke státní maturitě (Michal Charypar – Michal Homolka)

Jan Mervart: Naděje a iluze. Čeští a slovenští spisovatelé v reformním hnutí šedesátých let (Kateřina Piorecká)

Jan Mervart: Naděje a iluze. Čeští a slovenští spisovatelé v reformním hnutí šedesátých let (Vladimír Barborík)

Kronika a glosy

Ondřej Sládek Konference o divadelním strukturalismu v Brně

Lucie Peisertová, Pavel Kořínek Bude ako nebolo. Podoby utopického žánru (zpráva z konference)

Jaroslav Med Za Mojmírem Trávníčkem

Informatorium