Previous Next
Ad maiorem Iosephi Vintr gloriam aneb Jesuitica k narozeninám významného bohemisty ONDŘEJ PODAVKA Josef Vintr je významný bohemista, žijící od roku 1968 ve Vídni, kde po mnoho let působil jako profesor...
Ta Věra vůbec nemluví MIROSLAV KOTÁSEK Veronika Košnarová otevírá svou knihu o tvorbě Věry Linhartové poukazem na rozporné přijímání jejích...
Život je krátký, i když někdy trvá dlouho. Rozhovor s literárním kritikem a historikem prof. Milanem Suchomelem Právě dnes, 13. července 2020, slaví literární historik a kritik Milan Suchomel své 92. narozeniny. Při této přiležitosti...

Studie

Jiří Holý: Jak psát a nepsat dějiny české literatury (s. 775-801)

Studie je k dispozici v pdf-formátu zde.

Róbert Kiss-Szemán Historičnost a kreace neboli Dobré wlastnosti Národu Slowanského? (s. 802-816)

Studie se zabývá vědecko-historickým dílem Jána Kollára, především jeho spisem Dobré wlastnosti Národu Slowanského (1822). V úvodu autor rozlišuje mezi romantickým historismem a pozitivistickým historismem comteovského typu. Důsledkem uplatňování pozitivistického pojetí historismu byla na jedné straně marginalizace Kollárova díla s historickou tématikou, na druhé straně však významná část jeho myšlenek vplynula do národní moderní kultury a do národního povědomí. Autor v první části studie se autor zabývá širšími historickými souvislostmi spisu Dobré wlastnosti Národu Slowanského. V návaznosti na předchozí bádání ukazuje vliv J. G. Herdera, zejména však upozorňuje na uherské zdroje, z nichž se podle něj Kollár inspiroval při charakteristice „dobrých vlastností slovanského národa“. Autor podrobně porovnává studii veszprémského kanovníka Jánose Horvátha O náboženských a mravních stádiích dávných Maďarů, uveřejněnou v časopise Tudományos Gyüjtemény [Vědecký sborník] a dokládá, do jaké míry z ní Kollár čerpel a naznačuje, proč zastíral svůj původní zdroj.

Veronika Faktorová Romantická imaginace: příroda a krajina v obrozenském cestopise (s. 817-835)

Studie se zabývá fenoménem romantické imaginace v obrozenské literatuře. Úvodní část připomíná evropský kontext cestopisné literatury, jež často spojovala erudovaný vědecký výklad s působivou básnickou obrazností (zejména texty Alexandera Humboldta (1769–1859), Johanna Baptista Spixe (1781–1826), Maximiliana Wieda (1782–1867), Christiana Gottfrieda Ehrenberga (1795–1876)) a ukazuje, jakým způsobem esteticky ztvárňovali přírodu. Upozorňuje na charakteristické užití figurativního jazyka, jež lze sledovat i v českých cestopisech (např. u Josefa Myslimíra Ludvíka či Miloty Zdirada Poláka). Tendence k neotřelému, silně figurativnímu jazykovému vyjádření podle autorky směřovala k prohloubení estetického vjemu obrazu krajiny a vnášela do textu zvláštní významovou zamlženost. Příroda v dobových cestopisech důsledně referovala k situaci subjektu, stávala se symbolem jeho vnitřního dění. Cestopis se uplatněním určitých literárních prostředků proměňoval z textu nefiktivní povahy v esteticky motivované dílo, primárně určené umělecké komunikaci. Druhá část studie srovnává reprezentaci přírody v díle K. H. Máchy s uměleckými postupy a prostředky charakteristickými pro obrozenský cestopis. Studie ukazuje, že kromě shodného repertoáru poetizujících jazykových prostředků se Mácha blížil obrozenským cestopisům také v analogické konfiguraci krajiny. Autorka rozvíjí tezi F. Vodičky, podle níž je třeba vnímat Máchovu tvorbu v kontextu předchozí obrozenské literatury, avšak nejen jejích děl prestižních (jako byly Rukopisy, Kollárova poezie nebo Lindova Záře nad pohanstvem), ale i s ohledem na žánry literární historií spíše opomíjené, k nimž náleží i cestopis. Po jazykové stránce vykazuje Máchova tvorba zřejmé paralely s obrozenským cestopisem, ale zásadně se od něj liší důsledným existenciálním domýšlením. Máchův krajinný obraz se projevuje těsnou vazbu k vnitřnímu prožitku subjektu, nezpůsobuje však pouze jeho určité citové naladění, ale spíše zdůrazňuje zvláštní povahu času. Mácha prohluboval a rozvíjel možnosti romantické imaginace, respektive českého romantického jazyka, které byly v některých obrozenských – původních i překladových – dílech přítomny již začátkem dvacátých let 19. století.

Lubica Somolayová Mesianistický variant slovenského romantizmu (s. 836-854)

Texty

Jan Hon: Josef Worstbrock a problém předmoderního vyprávění  (s. 855-859)

Franz Josef Worstbrock Převyprávění a překlad (s. 860-876)

Rozhledy

 

Tomáš Glanc Orientalismus a sebeorientalizace(s. 877-891)

Úvaha nad využitelností konceptu Edwarda Saida pro oblast slovanských studií.

Recenzní blok k Dějinám české literatury 1945-1989

René Bílik: Dějiny české literatury 1945–1989. Niekoľko čitateľských poznámok k prvému zväzku (s. 892-900)

Veronika Ambrosová Pouť bílými místy? (s. 891-904)

Joanna Czaplińská: Skutečný návrat zamlčovaných  (s. 905-913)

Recenze

V souřadnicích volnosti. Česká literatura devadesátých let dvacátého století v interpretacích. Praha, Academia 2008. 738 stran. (Petr Hrtánek & Jakub Chrobák)

Kronika a glosy

Michaela Gomolová: Cithara sanctorum

Informatorium

Autoři čísla