Previous Next
Ad maiorem Iosephi Vintr gloriam aneb Jesuitica k narozeninám významného bohemisty ONDŘEJ PODAVKA Josef Vintr je významný bohemista, žijící od roku 1968 ve Vídni, kde po mnoho let působil jako profesor...
Ta Věra vůbec nemluví MIROSLAV KOTÁSEK Veronika Košnarová otevírá svou knihu o tvorbě Věry Linhartové poukazem na rozporné přijímání jejích...
Život je krátký, i když někdy trvá dlouho. Rozhovor s literárním kritikem a historikem prof. Milanem Suchomelem Právě dnes, 13. července 2020, slaví literární historik a kritik Milan Suchomel své 92. narozeniny. Při této přiležitosti...

Studie

Veronika Košnarová: Jinde. Francouzská tvorba Věry Linhartové (s. 651-662)

Studie se zabývá francouzsky psanými prózami Věry Linhartové, vzniklými v sedmdesátých a osmdesátých letech dvacátého století Na prvním francouzsky psaném textu Twor ukazuje autorka studie posun poetiky, spisovatelčino hledání výrazu v novém jazyce. Příznačným rysem je zde heterogenita, nejednotnost a permanentní proměnlivost hovořícího subjektu i textu. V další části se autorka zabývá lyrickými texty, shrnutými později do souboru Mes oubliettes. Pozornost je soustředěna především na podoby mluvčího těchto textů a na některé vybrané motivy a obrazy (krajina, obydlí, řeč). Autorka ukazuje, jak se Věra Linhartová čím dál tím více přibližovala východnímu myšlení a umění (neosobnost, minimalistické vyjadřování, vyprazdňování řeči i subjektu). Tato orientace se potvrzuje v následujícím souboru Portraits carnivores, tvořeného třemi narativními texty, jež autorka studie označuje jako „čisté vyprávění“; poukazuje zde mj. na proměnu narativu Linhartové vzhledem k jejím prvním prózám, psaným ještě česky. Předposlední část studie se věnuje inspiraci Japonskem a souboru tří pseudocestopisů shrnutých pod název Kaskády. Potvrzuje se, že cesta má v psaní Linhartové především metaforický, duchovní význam, je vyjádřením duchovního růstu a vzestupu. Cestování je tedy určitou ontologickou pozicí subjektu, modem bytí.

Robert Ibrahim Srovnání Vznešenosti přirozenosti a Vznešenosti přírody M. Z. Poláka(s. 651-662)

Mezi Polákovou Vznešeností přirozenosti publikovanou v prvním ročníku Hromádkových Prvotin pěkných umění (1813) a Vznešeností přírody (knižně 1819) je řada rozdílů. Porovnání obou textů ukázalo nejen to, kolik veršů bylo z Vznešenosti přirozenosti do Vznešenosti přírody přejato a jak se v tomto ohledu od sebe jednotlivé zpěvy liší, ale také podstatný ideový rozdíl obou skladeb. Podrobný rozbor potvrdil, že systematické nahrazování (resp. vyškrtávání) výrazů označujících nebo konotujících Boha/Tvůrce výrazem příroda je možné sledovat nejen v podtitulech obou skladeb (V slávozpěvích na tvorce x Lyrická báseň v šesti zpěvích), ale v celém textu Vznešenosti přírody. Jedná se o záměrné oslabení religióznosti básně. Vzhledem k Jungmannově obdobné metodě při překládání Chateubriandovy Ataly rovněž vyvstává otázka po míře Jungmannova vlivu na konečném znění Vznešenosti přírody.

Prameny

Iva Málková (ed.): Nerealizovaný výbor z poezie Jana Zahradníčka  (s. 663-694)

Rozhledy

 

Pavel Šenkapoun: Písňový text v kontextu literatury (s. 695-710)

Cílem článku je jednak seznámit českou odbornou veřejnost s literárněvědným diskursem převážně angloamerické provenience, který od konce šedesátých let minulého století tematizuje rockové písňové texty jako svébytný poetický žánr. U většiny autorů zabývajících se rockovou poezií, jak sami předmět svého zájmu nazývají, hraje důležitou roli představa o jakémsi hiátu mezi akademickým světem a rockovou kulturou. Ústředním tématem studie jsou právě takové ostré řezy, a to nejen mezi literaturou a rockem, ale také mezi poezií určenou ke čtení a poezií úzce spojenou s hudební realizací a mezi kulturními fenomény vůbec. Záměrem přitom rozhodně není tvrdit, že ve světě kultury neexistují hranice. Chceme jen připomenout, že tyto hranice leží mnohem větší měrou na straně vnímajících a hodnotících subjektů než na straně objektivní reality.

 

Karel Piorecký: Remediace literární lexikografie (s. 711-722)

Literární lexikografie od sklonku devadesátých let prochází proměnou, kterou s sebou přináší nástup nových digitálních médií, zejména internetu. Autor vyslovuje tezi, podle níž zásadní posun nastal především v úloze hesláře při konstrukci lexikografického díla: digitální slovník nevzniká odshora naplňováním předem vymezeného rámce, ale je otevřenou a postupně rostoucí strukturou, jejíž souřadnice autoři slovníku předem neznají. Naprosto nová je také pozice uživatele digitálního slovníku, který je postaven před řadu voleb, jež skýtá interaktivní rozhraní a jež knižní slovník neumožňoval. Z uživatele slovníku se tak stává spoluautor jeho finálního uspořádání. Proměna literární lexikografie je součástí kulturního procesu remediace, který s sebou nese změnu symbolických forem výrazu kultury – základní formou už není narativ, ale databáze. Internetový slovník tak může být vnímána i jako alternativa k tradičnímu literárněhistorickému narativu.

Milan Jankovič: Pražská škola a teorie vyprávění (s. 722-734)

Úvaha nad knihou Bohumila Fořta Teorie vyprávění v kontextu Pražské školy, autor charakterizuje recenzovanou knihu a rozsáhle komentuje vybrané pasáže.

Diskuse

Jan Linka: Kochem jako rozcestník výzkumu české raněnovověké literatury  (s. 735-743)

Recenze

Petr Chelčický: Spisy z Pařížského sborníku. Ed. Jaroslav Boubín. Praha, Historický ústav AV ČR, v. v. i., 2008.
(Petr Čornej)

Rajendra A. Chitnis: Vladislav Vančura − The Heart of the Czech Avant-garde. Prague, Karolinum Press 2007.
(Martin Pilař)

Josef Hrdlička: Obrazy světa v české literatuře. Praha, Malvern 2008.
(Lukáš Borovička)

Kronika a glosy

Jakub Sichálek: Pok(o)ušení Jaroslava Kolára

Petr Čornej: Osudy jednoho nakladatelství a jedné ediční řady

Michal Topor: „Vášnivě jsem vás stopoval“

Pavel Kořínek: Osmá studentská literárněvědná konference

Informatorium

Autoři čísla