Previous Next
Ad maiorem Iosephi Vintr gloriam aneb Jesuitica k narozeninám významného bohemisty ONDŘEJ PODAVKA Josef Vintr je významný bohemista, žijící od roku 1968 ve Vídni, kde po mnoho let působil jako profesor...
Ta Věra vůbec nemluví MIROSLAV KOTÁSEK Veronika Košnarová otevírá svou knihu o tvorbě Věry Linhartové poukazem na rozporné přijímání jejích...
Život je krátký, i když někdy trvá dlouho. Rozhovor s literárním kritikem a historikem prof. Milanem Suchomelem Právě dnes, 13. července 2020, slaví literární historik a kritik Milan Suchomel své 92. narozeniny. Při této přiležitosti...

Česká literatura 53, 2005/6

Studie

Dušan Prokop: Rýmové útvary a konfigurace Máchova Máje
(769-797)
Studie se zabývá rýmovou výstavbou Máchova Máje. Popisuje nejprve rýmové útvary jako dílčí úseky, z nichž se pak skládá celková rýmová konfigurace odstavců. Analyzuje dále tvarové podoby a typy těchto útvarů a konfigurací a zjišťuje jejich neobyčejnou rozmanitost. Mácha používá v Máji rýmové útvary dvouveršové až sedmiveršové (výjimečně i delší), z nichž zejména čtyřveršové až sedmiveršové mají vždy několik typů a variací, zčásti pravidelných, zčásti nepravidelných. Rýmové konfigurace jsou až na kratší (do 10veršů) zcela individuální, tj. mají vždy jiný rýmový sled a kombinaci rýmových útvarů. Kromě délky lze rozlišovat ještě konfigurace sudé a liché (se sudým či lichým počtem veršů) a zejména pravidelné a nepravidelné. Hranice konfigurace se syntakticky i motivicky kryjí s hranicemi odstavce; hranice rýmového útvaru střídají bez zjevné pravidelnosti shody i neshody s příslušnými syntaktickými či motivickými jednotkami. V další části autor ukazuje na vybraných příkladech případnou významovou relevanci rýmových útvarů a zejména konfigurací. Ta je v součinnosti s ostatními složkami, zejména eufonikou a metrikou a její pozitivní pravděpodobnost roste u nepravidených konfigurací. V závěru autor mimo jiné shrnuje předběžný závěr o o originalitě řešení rýmové skladby v Máchově Máji.

Jan Lukavec: Vliv G.K. Chestertona na myšlení Ferdinanda Peroutky
(s. 798-819)
G. K. Chesterton patřil v Čechách v období první republiky k nejpřekládanějším anglickým autorům. Navzdory svému katolickému vyznání, konzervativní politické orientaci (která jej přivedla až k sympatiím s Mussolinim) a odmítání modernistické kultury byl v našem prostředí většinou pokládán za moderního spisovatele, který oslovoval široké spektrum čtenářů i autorů: autory řadící se k pragmatismu a liberalismu (K. Čapek, F. Peroutka, M. Rutte); příslušníky avantgardní generace (K. Teige, B. Václavek, J. Werich); katolíky jen některé (A. Fuchs, D. Pecka, V. Vodička), z nichž poslední Chestertonovi věnoval monografii, jednostranně zdůrazňující Chestertonovu novotomistickou ispiraci. I když W. James souhlasně citoval Chestertona ve své knize o pragmatismu a na vazby mezi Chestertonem a pragmatismem upozornil ve 20. letech 20. století Polák Borowy, takováto interpretace Chestertonova díla je v zahraničním kontextu vzácností. Oproti tomu v našem prostředí převládla a Chestertona za pragmatistu pokládali i autoři, kteří jej právě z tohoto důvodu odmítali, většinou v rámci jejich polemik s Karlem Čapkem, ať už to byl katolík J. Durych, marxista Z. Nejedlý, nebo F. X. Šalda. Tito autoři odmítali Chestertonovo „maloměšťáctví“, paradoxně však právě Chestertonův odpor k liberální demokracii (vedle fantastičnosti jeho próz) k němu přitahoval B. Václavka. Ferdinand Peroutka (označovat jej jako „liberála“ je v tomto ohledu velmi problematické) s Chestertonem sdílel nedůvěru k tržnímu hospodářství; zatímco Chesterton navrhoval přerozdělení majetku drobným vlastníkům („distributivismus“), Peroutka viděl v socialismu nutný krok směrem k uskutečnění spravedlivější společnosti (socialismus a konzervatismus se ve svém odporu k liberalismu shodovaly). Inspirativní byl pro Peroutku Chestertonův v křesťanství zakotvený důraz na obyčejného člověka a základní rovnost všech lidí. Českému liberalismu období první republiky bývá, částečně oprávněně, vytýkána „nezakotvenost“, Peroutkův zájem o Chestertonovy názory mohl představovat pokus o hlubší metafyzické zakotvení Peroutkových politických názorů. Tento pokus však byl paradoxní v tom, že Peroutka neuznal Chestertonova náboženská východiska.

Texty

John Pier: Druhy ikonicity
(s. 820-838)

Rozhledy

Marcin Filipowicz: Verismus románu Terézy Novákové Děti čistého živého jako ženská realizace žánru vesnického románu období realismu
(s. 839-851)

Alice Jedličková: Naratologické marginálie české teorie literatury
(s. 852-661)

Recenze

Michaela Bečková: Hledání domova
(Richterová, Sylvie: Místo domova. Brno, Host 2004. 230 stran.)

(s. 862-866)

Jakub Češka: Artificiálnost znaků
(Barthes, Roland: Mytologie. Přeložil Josef Fulka. Praha, Dokořán 2004. 170 stran.)

(s. 866-869)

Jiří Rambousek: Paměti Alberta Pražáka
(Pražák, Albert: Politika a revoluce (Paměti), edd. Miloš Zelenka a Stanislav Kokoška. Praha, Academia 2004. 254 strany.

(s. 869-876)

Josef Fulka: Román jako mimesis a mathesis
(Malinovská-Šalamonová, Zuzana: Román ako mimesis a mathesis (na príklade románovej tvorby Hervého Bazina). Prešov, Filozofická fakulta 2001.)

(s. 876-881)

Zdeněk Smolka: Noch einmal
(Vojvodík, Josef: Od estetismu k eschatonu. Modely světa a existence v lyrickém díle Otokara Březiny. Rekonstrukce symbolických paradigmat. Praha, Academia 2004. 384 strany; Vojvodík, Josef: Symbolismus im Spannungsfeld zwischen ästhetischer und eschatologischer Existenz. Motivische Semantik im lyrischen Werk von Otokar Březina. München, Verlag Otto Sagner 1998. 357 stran. )

(s. 881-886)

Kronika a glosy

Aleš Haman, Zuzana Stolz-Hladká, Irine Wutsdorfová Třetí kongres literárněvědné bohemistiky
(s.887-895)

-vlk-: O literárním životě a jeho institucích
(s. 895-898)

Jiří Flaišman Korespondence Františka Hrubína s Václavem Černým
(s. 898-899)

Petr Pavlovský Kritika za každou cenu. Ale za jakou?
(s. 899-903)

Informatorium
(s. 903-908)