Previous Next
Desátá léta v podobách kritiky podruhé RADEK TOUŠ Když autorský kolektiv pedagogů a studentů ze Slezské univerzity v Opavě představil roku 2013 publikaci Desátá...
Ad maiorem Iosephi Vintr gloriam aneb Jesuitica k narozeninám významného bohemisty ONDŘEJ PODAVKA Josef Vintr je významný bohemista, žijící od roku 1968 ve Vídni, kde po mnoho let působil jako profesor...
Ta Věra vůbec nemluví MIROSLAV KOTÁSEK Veronika Košnarová otevírá svou knihu o tvorbě Věry Linhartové poukazem na rozporné přijímání jejích...

Česká literatura 52, 2004/5

Studie

Jakub Sichálek: K interpretaci Ostrovské písně
(599-622)
Studie podává rekapitulaci a kritickou revizi výsledků dosavadního bádání o staročeské básnické skladbě z třetí třetiny 13. století, tzv. Ostrovské písni. Pozornost je nejprve upřena na unikátní zápis Ostrovské písně – nově se zde upozorňuje na obsahovou (tematickou i motivickou) souvislost mezi Ostrovskou písní a souborem tří celostranných iluminací dominujících kodexu, v němž je Ostrovská píseň zaznamenána. Podaná analýza výrazových prostředků a stylizačních postupů Ostrovské písně dokládá virtuózní prokomponovanost tohoto díla, která se projevuje ve všech rovinách jeho textové výstavby, a umocňuje tak i jeho duchovní obsah: autor Ostrovské písně záměrně odhaluje a konfrontuje rovinu jazykově-stylizační s rovinou ideově-obsahovou. Hledisko možných intertextových vazeb opětovně otevírá otázku funkce Ostrovské písně. Po zhodnocení náboženské stránky Ostrovské písně autor studie konstatuje, že ani zápis, ani text skladby neposkytují dostatečnou oporu pro v poslední době obecně přijímanou hypotézu, že jde o píseň složenou k svátku Božího těla. Naopak: Tematiku, obsah či ideovou koncepci Ostrovské písně není zatím možné důvodně vykládat z pozice jediné prakticky náboženské funkce.

Alexander Wöll: Kosmos Jakuba Demla se jiskří ženskostí
(s. 623-654)
Studie je interpretací textu Jakuba Demla Nebe se jiskří mlékem. V této básni v próze dominuje „umění slova“ (tudíž lyrický princip), jemuž se „umění vyprávění“ (tj. vlastní prozaický princip s fabulí, sujetem a postavami) podřizuje. Demlovu ornamentální prózu, která vykazuje jen málo dějových struktur, určují průběžně lyrické prvky. Text Nebe se jistří mlékem naznačuje, že se prakticky všechny Demlovy texty nalézají v okruhu dekadence, novoromantismu, oživených tendencí barokní literatury, symbolismu, avantgardy a zejména – podle té které definice pojmu – také „pozdní moderny“. Texty mají rozličné strategie, jimiž vytvářejí hranice a prostory, podle nichž je můžeme většinou relativně snadno přiřadit k různým epochám. Deklarativní antropomorfismy, jež zprostředkovávají jistotu a odpověď a které objevil Paul de Man u Baudelaira, utvářejí také rétorickou podobu Demlových textů. Neobvyklým používáním tropů a stylistických figur, jež přemisťují kosmické síly do všedního lidského světa, překvapuje své čtenáře a vytváří originální poetickou sílu. Autor nejdříve rekonstruuje tradici jednotlivých obrazů, aby z Demla vřazením do této tradice učinil „fenomén obecnější“. V druhé rovině se autor pokouší Demlův text analyzovat ve světle pozdní moderny (přičemž se pohled soustřeďuje na Demlovy zvláštnosti a jazykové utváření jeho nového vnímání skutečnosti, které tuto tradici zajímavým způsobem narušuje). Nejedná se však o přesnou a zobecňující definici pojmu „pozdní moderna“ jako spíše o zevrubnou četbu vlastního textu na tomto pozadí.

Texty

Karlheinz Stierle: Studium: perspektivy a institucionální způsoby čtení
(655-679)

Rozhledy

Alice Jedličková: 7 hodin 35 minut. Výstavba Langerovy povídky a transformační model narativu
(s. 670-679)

Jan Tlustý: Patočkova filozofie umění
(s. 680-685)

Josef Vojvodík: Otokar Březina v zrcadle svých dopisů
(s. 686-697)

Robert Adam: Vydání Březinovy korespondence jako ediční počin
(s. 697-701)

Recenze

Alice Jedličková: Základní pojmy literární historie
(Grundbegriffe der Literaturtheorie. Nuenning, Ansgar (Hrsg), Verlag J.B. Metzler, Stuttgart – Weimar, 2004, 316 stran)

(s. 702-708)

Jitka Cholastová: Tvůrčí psaní třikrát jinak
(Zbyněk Fišer: Tvůrčí psaní. Malá učebnice technik tvůrčího psaní. Brno, Paido 2001. 166 stran; Jiří Studený: Drama jazyka. Teorie a praxe tvůrčího psaní. Pardubice, Univerzita Pardubice. 116 stran; František Hrdlička: Průvodce po literárním řemesle. Základy tvůrčího psaní. Praha, Votobia Praha 2004. 192 stran.)

(s. 708-718)

Robert Ibrahim: Vznešenost jako výzva
(Milota Zdirad Polák: Vznešenost přírody. Lyrická báseň v šesti zpěvích. Ed. a doslov M. Pohorský. Ad fontes, Bohumil Hanák, 2002, 122 stran.)

(s. 718-725)

Jaroslav Med: Pozoruhodná rukověť
(Jiří Rambousek: Nesoustavná rukověť české literatury. Praha, Torst 2003, 697 stran.)

(s. 571-574)

Milan Jankovič: Průvodce Hrabalovým životem a dílem
(Tomáš Mazal: Spisovatel Bohumil Hrabal, Praha, Torst 2004, 452 stran.)

(s. 728-736)

Kronika a glosy

Jan Linka: Omne nimium nocet
(s.737-738)

Alena Ziebikerová: Studenti o prostoru v literatuře
(s. 738-739)

Kamila Karhanová: Karel Poláček popáté
(s. 739-742)

Jan Kvapil: Nálezová zpráva o přímé předloze Michnovy Loutny české Informatorium
(s. 742-743)

Informatorium
(s. 591-596)