Previous Next
Future of Czech and Polish Literary Bibliography − zpráva o řešení projektu ANNA GNOT — VOJTĚCH MALÍNEK — GABRIELA ROMANOVÁ — PIOTR WCIŚLIK   Rok 2015 lze v kontextu vývoje mezinárodní...
Čemu se smál středověký člověk? JAN MALURA V minulosti se poměrně často připomínal výrok německého pozitivistického filologa Wilhelma Scherera, podle...
Fenomén cestopisu v literárněhistorickém bádání střední Evropy JANA PÁTKOVÁ Monografie Marianny Koliové je zatím posledním příspěvkem k poetice i literárněhistorickému ukotvení...

 

Studie / Studies

Martin Šorm [Centrum medivistických studií Filosofického ústavu AV ČR a UK; Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.[

Nová rada k starým sporům. Báseň Smila Flašky v zajetí historie

Báseň Nová rada Smila Flašky z 90. let 14. století má bohatou historii interpretací zejména díky tomu, že byla vždy přitažlivou nejen pro literární vědce, ale i pro historiky. V dosavadním bádání sloužila dominantně jako ilustrace politických dějin, méně již jako svědek pozdně středověké duchovní literární kultury a poetiky. Výzkum v básni hledal spíše důkazy o jejím spojení s dobou a vládou Václava IV. než smysl díla v kontextu jeho dochování, tedy v rukopisech z druhé poloviny 15. století. Studie nejprve představuje rukopisný kontext Nové rady. Následně rozebírá doklady o způsobech vnímání Nové rady v humanistické literatuře, přičemž polemizuje s dosavadními badatelskými interpretacemi intertextuálních vazeb mezi Novou radou a literárními díly 16. století. Představeny jsou zde také rozporuplné i inspirativní perspektivy výzkumů v 19. a 20. století. V nich jsou akcentovány interpretačně nosné linie, jež autor následně rozvádí: Výjimečné písařské rámování, díky němuž se opisy básně konsekventně hlásí k přesnému datu vzniku, uvádějí název skladby i jméno autora, je vnímáno v kontextu pozdně středověkých kulturních návratů do doby předhusitské. V době, kdy byla báseň prokazatelně opisována a čtena, fungovala zřejmě nikoli jako exkluzivní poučení vyšším vrstvám či jako kritika krále (rafinovaně skrytá v alegorii), nýbrž jako léty prověřený poučně zábavný text, otevřený recipientům z různých sociálních skupin. Zatímco přístup zaměřený na spojení básně s kritikou Václava IV. není plně prokazatelný a text nepřiměřeně interpretačně uzavírá, zájem o její smysl v době a materiálním kontextu dochování ji ukazuje jako součást obecněji přístupné duchovně vzdělávací a zábavné literatury. Tezí studie je vyložení Nové rady jako reprezentace polyfonního stvořeného světa. V něm zvířata nejsou člověku zdrojem ponaučení jen coby zástupné symboly, ale také sama o sobě. Tím nutí recipienta vkročit do meziprostoru mezi člověkem a zvířetem, opustit zavádějící kategorie alegorie, ironie, satiry či morálního naučení a poddat se aktuálním a subjektivním účinkům božího slova znějícího z nelidských úst. Zvířecí promluvy Nové rady mají těžiště v náboženském poučení a vedou k transformaci recipientova svědomí a vnímání.

New advice on old disputes. Smil Flaška's poem in thrall to history

The poem Nová rada (New Council) written by Smil Flaška in the 1390s has an extensive interpretative history, thanks in particular to the fact that it has always been found attractive not only by literary scholars but also historians. In previous research it has served primarily as an illustration of political history, and to a lesser extent as testimony to late medieval intellectual literary culture and poetics. Research into the poem has primarily sought proof of its link with the era and the reign of Václav IV rather than the meaning of the work within the preserved context, i.e. in manuscripts from the latter half of the 15th century. This study first presents the manuscript context of New Council. It then analyses evidence on the ways of perceiving New Council in humanist literature, while polemicizing against the previous research interpretations of the intertextual links between New Council and literary works of the 16th century. A presentation is also made here of the variously inspiring perspectives of research during the 19th and 20th centuries, with the emphasis upon the central interpretational approaches which the author subsequently expounds in detail. The extraordinary scribal framing, thanks to which transcriptions of the poem consistently record the precise date of origin, the title of the work and the name of the author, is perceived within the context of late medieval cultural revisits to pre- Hussite times. At the time the poem was demonstrably being transcribed and read, it clearly functioned not as an exclusive lesson for the upper classes or as criticism of the king (sophisticatedly hidden within an allegory), but as a long-tried-and-tested “edutaining” text that was accessible to recipients from various social groups. While an approach based on associating the poem with a critique of Václav IV is not entirely demonstrable and inappropriately closes the text off from interpretation, interest in its meaning at the time and the material context of its preservation shows it to be part of the more broadly available intellectually educational and entertaining literature. The main aim of this study is to present New Council as a representation of the polyphonic created world, wherein the animals are not merely a source of learning for man as representative symbols, but also in themselves, thus compelling the recipient to enter a space between man and animal, relinquish the misleading categories of allegory, irony, satire and moral teaching, and submit to the actual subjective effects of God’s word coming from non-human mouths. The animals’ utterances in New Council are based on religious teaching and lead to a transformation of the recipient’s conscience and perception.

 

Martin Z. Pokorný [Filosofický ústav AV ČR; Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.]

Možný adresát Máchovy básně O Muse aneb básník mezi (duchovními) proudy

Stať se zabývá Máchovou básní O Muse, jež je všeobecně považována za jeho nejvyspělejší a možná poslední německou báseň. V návaznosti na předchozí stanoviska ji hodnotí jako báseň, v níž se Mácha rozchází s křesťanským světonázorem, ale tento soud zpřesňuje v tom smyslu, že se jedná o rozchod s osvícenským pojetím Boha jako tvůrce dokonalého světa a starostlivého Otce. Oproti dosavadnímu bádání formuluje dvě hypotézy. Za prvé hypotézu, že báseň je básní pohřební a že je básníkovým rozloučením s A. Klarem. Z toho, že by Klar byl pak adresátem dvou blahopřejných básní (City vděčnosti, Stimmen zur Namensfeier) a jedné pohřební básně, a z toho, že v básni Stimmen zum Namensfeier je označován za učitele, který ukázal autorovi, že jeho životní cestou je poezie, vyvozuje, že Klar sehrál v básníkově osobním vývoji mnohem významnější roli, než se obecně míní. Za druhé na základě srovnání Máchovy poetiky a poetiky básní Klarových antologií z roku 1822 a 1829 posiluje hypotézu, že Máchova poetika se utvářela v těsné závislosti na tomto druhu básní, které mladému básníkovi osobně zprostředkoval A. Klar.

Mácha's poem O Muse and its possible addressee: The poet between (intellectual) streams

This paper focuses on Mácha’s poem O Muse, which is generally considered to be his most mature, and possibly his last, German poem. Based on previous standpoints it is also assessed as a poem in which Mácha departs from a Christian world-view, but this conclusion is elaborated in the sense that it is a departure from the Enlightenment conception of God as the creator of a perfect world and a concerned Father. In contrast to previous research it formulates two hypotheses: firstly the theory that this is a funeral poem and that it is the poet’s farewell to A. Klar. The fact that Klar was thus the addressee of two congratulatory poems (City vděčnosti [Feelings of Gratitude] and Stimmen zur Namensfeier) and one funeral poem, and that he is described in Stimmen zum Namensfeier as the teacher who showed the author that poetry was to be his lifelong career, indicates that Klar played a much more prominent role in the poet’s personal development than is generally thought. Secondly, a comparison of Mácha’s poetics and those of the poems in Klar’s 1822 and 1829 anthologies bolsters the hypothesis that Mácha’s poetics were formed in close association with the type of poems that were personally presented to the young poet by A. Klar.

 

Robert Kolár [Ústav pro českou literaturu AV ČR; Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.]

Raný a pozdní Gellner. Poznámky k metrice

Studie se zaměřuje na básnické dílo Františka Gellnera. Jejím cílem je potvrzení nebo vyvrácení předpokladu o Gellnerově dvojím tvůrčím období. Pomocí statistických testů zjišťuje relevantnost rozdílů mezi raným (1894–1906) a pozdním (1910–1914) Gellnerem. Dochází k tomu, že ve sledovaných parametrech (podíl dvoudobých a třídobých meter; jambu a trocheje; čtyřstopého a pětistopého jambu; monosylabických a polysylabických jambických incipitů; veršů s přesahy a bez přesahů; básní strofických a nestrofických; čtyřveršových a dvouveršových strof; střídavého a sdruženého rýmu) jsou zjištěné rozdíly statisticky významné. Dále byla konstatována odlišnost prvotiny Po nás ať přijde potopa! a její příchylnost k poetice devadesátých let 19. století, ale také k poetice lumírovců. Pozornost byla též věnována rozdílu mezi Gellnerovými básněmi zařazenými do sbírek a těmi, které zůstaly jen v časopiseckém vydání (třídobost jako faktor podporující zařazení básně do knižního vydání); veršové specifičnosti epiky (více polysylabických incipitů, více přesahů). Na několika místech bylo upozorněno na metrickou spojitost konkrétních básní s básněmi jiných autorů (Otokar Březina, Svatopluk Čech, Josef Svatopluk Machar, Jan Neruda, Jaroslav Vrchlický).

Early and late Gellner. Notes on his metrics

This study focuses on the poetic work of František Gellner. Its objective is to confirm or refute the assumption that Gellner’s work can be divided into two distinctive periods. By means of statistical tests it establishes the relevance of the differences between early (1894–1906) and late (1910–1914) Gellner, concluding that within the observed parameters (the proportion of binary and trinary metres; iambs and trochees; fourfoot and five-foot iambs; monosyllabic and polysyllabic iambic incipits; verses with and without enjambement; strophic and non-strophic poems; four-verse and twoverse strophes; alternating and couplet rhymes), statistically significant differences are identified. The difference in his first work Po nás ať přijde potopa! (After us the Flood!) and its inclination towards 1890s (and Lumír) poetics was also established. Attention was also focused on the difference between Gellner’s poems included in his collections and those that remained in journal publication form (triple metres as a factor supporting the inclusion of a poem in a book publication), as well as the specific nature of the epic verses (more polysyllabic incipits, more enjambement). In several places the metric similarity was pointed out between specific poems and poems by other authors (Otokar Březina, Svatopluk Čech, Josef Svatopluk Machar, Jan Neruda and Jaroslav Vrchlický).

Rozhledy / Horizons

Dalibor Tureček [Filosofická fakultua Jihočeské univerzity; Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.]

Ladislav Hejdánek a literární historie

Stať se zabývá možnými podněty filozofického myšlení Ladislava Hejdánka pro dějiny literatury. Pozornost je věnována dvěma problémovým okruhům. Nejprve se jedná o Hejdánkovy práce o povaze umění, které měly podstatný význam zejména v kulturní a společenské polemice šedesátých let. Teoretické vymezení umění se v nich ubíralo analogickými cestami jako myšlení recepční estetiky či Umberta Eca. Přesto vzhledem k jisté distanci od literatury předmětu nepřineslo podněty, které by výrazněji zasáhly do literárněvědných konceptů. Za podstatnější je možno považovat Hejdánkovu nepředmětnou, procesuální filozofii, koncentrovanou kolem pojmu události. Zde je možno hledat nástroje pro dynamičtější neesenciální pojetí periodizace, ale především jednotivých rámců širší platnosti (žánry, směry, diskurzy).

Ladislav Hejdánek and literary history

This paper deals with Ladislav Hejdánek's philosophical thought and its possible influences on the history of literature. Attention is focused on two problem areas: first on Hejdánek's work on the nature of art, which was of substantial importance, particularly in the cultural and social polemics of the 1960s, as his theoretical definition of art went along similar lines to reader response criticism and Umberto Eco's ideas. However, in view of his considerable detachment from the literature of the object it did not provide any initiatives that had a significant impact on literary studies concepts. Hejdánek's non-object process philosophy, centring around the concept of the event, may be considered to be of greater importance. Here it is possible to seek tools for a more dynamic non-essential conception of periodization, and more than anything else, individual frameworks (genres, directions and discourses) with broader applicability.

 

Diskuse / Discussion

Kristina Andělová [Ústav pro soudobé dějiny AV ČR; Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.]

Jak mluvit o marxismu v humanitních vědách? K textu Romana Kandy Strukturalisté dělají marxismus a k reakci Pavla Janouška Diskurzivní bublina jako nástroj marketingové propagace marxismu

How can we speak of Marxism in the humanities? Roman Kanda's text Structuralists do Marxism and Pavel Janoušek's response The discourse bubble as a marketing tool to promote Marxism

Plná verze článku je stažení zde.

 

Recenze / Review

Michal Jareš – Pavel Mandys: Dějiny české detektivky – Michal Sýkora

Jakub Říha: Nerudův verš – Hana Šimková

Marianna Koliová: Cestopisné obrazy v premenách času : reprezentácia Tatier a Váhu v cestopisoch prvej polovice 19. storočia – Jana Pátková

Martin Tichý a kol. Desátá léta v podobách kritiky 1, 2 – Radek Touš

Petr Hruška: Daleko do ničeho. Básník Ivan Wernisch – Kristina Dokulilová

 

Kronika a glosy / Chronicle and glosses

Pavel Jiráček (1955–2020) – Jiří Trávníček

Informatorium

Autoři čísla

Informace pro autory