Previous Next
Liber viaticus LUKÁŠ PRŮŠALiber viaticus, cestovní breviář Jana ze Středy, je unikátní památkou české středověké knižní kultury. Rukopis,...
Konáč v protipikartské polemice JAN PIŠNA Český intelektuální svět přelomu 15. a 16. století byl vázán a téměř výhradně soustředěn na náboženské...
Hrabal v množném čísle JIŘÍ PELÁN Jakub Češka se věnuje Hrabalovi už delší čas; nyní vydal knižní monografii Bohumil Hrabal, autor v množném...

Nakladatelství Host vydalo encyklopedickou příručku Průvodce po světové literární teorii 20. století, kterou v osmdesátých letech inicioval Vladimír Macura a jejíž nová rozšířená a přepracovaná verze vznikla pod vedením Alice Jedličkové.

Záměrem publikace je představit vědecké koncepce, jež zásadně ovlivnily myšlení o literatuře ve 20. století. Vybrána byla jak díla kanonická, ale stále diskutovaná a aktualizovaná, tak podnětné práce z posledních let, a to nejen z literární vědy, ale i lingvistiky, filozofie, mediálních studií či psychologie. Publikace usiluje – v souladu s titulem – být průvodcem studentům i ostatním zástupcům nejen filologických, ale také dalších humanitních a sociálních disciplín, jako jsou teorie kultury, mediální studia, teorie výtvarného umění, historie, genderová studia ad. Důvod je zřejmý: literárněteoretické koncepty posledních desetiletí se v těchto oborech často staly zásadní inspirací metodologických posunů. Celek uvozuje studie literárního teoretika a historika Aleše Hamana, která v diachronním průřezu shrnuje hlavní metodologické trendy a poskytuje čtenáři vodítko při hledání vazeb mezi jednotlivými vědeckými koncepty.

Nově bylo zpracováno více než třicet hesel pojednávajících díla autorů, jako jsou Pierre Bourdieu, Jonathan Culler, Gilles Deleuze, Stanley Fish, Michel Foucault, Luce Irigarayová, Jacques Lacan, Marshall McLuhan, Edward Said, Raymond Williams ad. Původní heslář slovníku zůstal ve značné míře zachován, hesla ovšem byla aktualizována jak věcně, tak z hlediska současné recepce a hodnocení díla. Každé heslo vychází z podrobné a komentované excerpce původního textu představujícího jedinečnou vědeckou koncepci. Druhá část výkladu tuto koncepci zasazuje do dobového kontextu, souvislostí metodologických a interdisciplinárních a postihuje rovněž historii daného vědeckého problému a další vývoj diskuse. Jednotlivá hesla poskytují orientaci v určitém pojmosloví a soustavě názorů, upozorňují na souvislosti pojednávaného díla – nemohou tedy jeho četbu suplovat, mohou však podnítit k dalšímu bádání o problému.

Metodologické rozrůznění představených textů svědčí o nezbytnosti interdisciplinárního dialogu. Z hlediska literární teorie, jejíž povaha se v posledních desetiletích zásadně proměnila, se tak kniha stává virtuální mapou uzlových bodů jejího vývoje i mezioborových rozhraní.