Previous Next
Kontexty Franze Kafky THOMAS ORT Vzhledem k tomu, že se jménem i podobiznou Franze Kafky se člověk v dnešní Praze setkává na každém kroku a...
Avantgarda — marxismus — pozdní moderna ROMAN KANDA Problematizování kategorie chronologie není jen módním teoretickým přístupem, ale je také jedním z aspektů...
Slova od srdce Slova od srdce MARIE ŠKARPOVÁ Jeden z největších současných znalců české katolické kazatelské produkce 17. a 18. století...

Přesahování literatury: intermediální a interdisciplinární přístupy

 

Zadáme-li heslo „intermediální“ do internetového vyhledavače, zjistíme, že nejčastější odkazy jsou na  nemocniční oddělení známé pod zkratkou JIP a na speciální muškařské šňůry, které se zvlášť pomalu potápějí. V druhé polovině devadesátých let se však adjektivum „intermediální“ ustálilo jako označení takového přístupu k literatuře a dalším uměním, který rozkrývá jejich vzájemné působení a vztahy, a dovoluje tak ve výsledku i hlubší porozumění dílům vzniklým v jednotlivých – uměleckých a mediálních – kontextech. Tyto přístupy, ale i odpovědi na otázky jako například Co mají společného mýtus a moderní komiks? Co může přinést analýza deskriptivních postupů v různých uměních, když literární popisy (skoro) všichni čtenáři přeskakují? Jak se změnila poezie v době digitálních médií? A proč bychom vůbec měli literaturu označovat jako médium? chce odborníkům i širší veřejnosti nabídnout celoroční přednáškový cyklus. Do debaty se v něm zapojí přednašeči, kteří kromě poznatků literárněvědného bádání přinesou i vhled do kognitivních věd, dějin a teorie umění, výzkumů populární kultury, vizuálních a mediálních studií.

                                                                                                                                              Alice Jedličková, pořadatelka cyklu

 

Program –  jaro 2012

 

 

10. 1. 2012, 17h

Intermediální poetika příběhu - prezentace ústavní publikace a společná přednáška dvou přispěvatelů

svazku:   

Aneta Zatloukalová (FF MU Brno): Kostýmní drama v české televizní tvorbě

Hlavním tématem příspěvku jsou seriálové adaptace literárních děl, které jsou pro své specifické vlastnosti formální i obsahové chápány jako samostatný žánr v oblasti kostýmních (costume dramas) a dobových (period dramas) dramatických seriálů. Pozornost soustředíme na seriálové kostýmní drama v české, respektive československé televizní tvorbě a v tomto rámci se pokusíme podle vzoru britské televizní produkce vymezit klasické románové adaptace.  Půjde nám jednak o zmapování zástupců tohoto žánru v naší domácí televizní tvorbě, jednak o paralely se světovou (především britskou) produkcí klasických románových adaptací, a to jak po stránce obsahové, tak stylové, aniž bychom opomíjeli zvláštnosti české podoby tohoto žánru.

 

 

Aneta Zatloukalová se narodila v roce 1987 v Sokolově. V současnosti žije v Brně, kde na FF MU vystudovala český jazyk a literaturu. Věnuje se především adaptacím literárních děl. K intermediální problematice ji přivedla novela Viktora Dyka Krysař, již si jako srdeční záležitost zvolila společně s jejími adaptacemi divadelními a filmovými za téma bakalářské práce. Magisterské studium ukončila diplomovou prací Literatura v českém filmu devadesátých let. V rámci doktorského studia dále zkoumá adaptace literárních děl v raném zvukovém filmu, aktuálně představila na intermediálním semináři FF UPOL srovnávací analýzu adaptací Koptova Hlídače č. 47. Do kolektivní monografie Intermediální poetika příběhu připravené v ÚČL přispěla kapitolou „Specifika seriálové adaptace (od počátků až po současnost)“.

 


Ján Kralovič (FF TU Trnava): Portrét mesta alebo Po stopách pouličného chodca (Berlín, symfónia veľkomesta - k tematike mesta vo filme a literatúre)

Zámerom príspevku je na základe vybraného filmu W. Ruttmanna: Berlín, symfónia veľkomesta (1927) vymedziť tri okruhy problémov: obraznosť („portrét“), predmetnosť („stopa“) a proces („chodec“). K ilustrácií sme zvolili „modernistický“ filmový dokument v jeho jedinečnom dôraze na mestské prostredie. Záujmom je upozorniť na formálne paralely filmu s literárnymi dielami. Tie sa objavujú v motíve rytmu, „montáže“ pohybu a pohľadu ako aj „vizualizácie“ rozmanitých mestských aspektov. V kontexte filmu a literatúry upozorňujeme na spoločný poetický modus (Baudelaire) kompozično - vizuálny modus (Kafka) a montážny princíp (Döblin). Inšpiračnými zdrojmi sú teoretické skúmanie urbánnej „ikonografie“, mestského prostredia a jeho špecifického charakteru (Benjamin, Simmel, de Certeau) ako aj literárna tematológia (Hodrová).

 

Ján Kralovič se narodil v roku 1984 v Bratislave. Vysokoškolské štúdium ukončil na Trnavskej univerzite v odbore Dejiny umenia a kultúry. Po úspešnom obhájení diplomovej práce s tematikou archetypálnej symboliky v maliarstve informelu a štrukturálnej abstrakcie (Archetyp a jeho obrazové analógie) pôsobí dnes ako doktorand na Filozofickej fakulte Trnavskej univerzity. Vo svojej dizertačnej práci sa venuje problematike umenia akcie v mestskom priestore (Stopa na dlažbe -Umenie akcie v mestskom priestore v 60.-90. rokoch na Slovensku). Zameriava sa predovšetkým na teoretické zhodnotenie umenia druhej polovice 20. storočia. V publikačnej činnosti sa venuje fenomenologickej filozofii videnia Maurice Merleau-Pontyho, interdisciplinárnym presahom medzi filmom a literatúrou ako aj špecifickým problémom akčného umenia a urbánneho priestoru. Jeho príspevok v kolektívnej monografii Intermediální poetika příběhu nesie názov „V krajine ukrytej pod viečkami. Pokus o interpretáciu filmu Jana Švankmajera Něco z Alenky vo vzťahu k literárnej predlohe Lewisa Carrolla“. 

 

14. 2. 2012, 17h

Petr Bubeníček (FF MU Brno): Poetika filmové adaptace: vyprávění v literární a filmové Adelheid 

Proměny myšlení o literatuře ve filmu přinesly v posledním desetiletí odklon od sémiotických přístupů. Odpor převážně angloamerických vědců k případovým studiím, jejichž cílem bylo posoudit věrnost filmu knižní předloze a skrytě či otevřeně zdůraznit mimořádnost literární kultury, přinesl v 90. letech minulého století nové formulování základních obrysů disciplíny. Badatelé začali ve větší míře využívat pojmové nástroje naratologie a intertextuality, a posléze se obrátili především ke zkoumání mediální produkce, kulturních tlaků ovlivňujících proces vzniku filmového přepisu, autorství, ekonomických vlivů na výsledný produkt apod.Jakou cestou se tedy dnes vydat, zajímá-li nás estetika výsledného „kulturního produktu“? Lze začlenit ve své podstatě formálně estetickou otázku po vztazích mezi literárností a filmovostí do úvah nad adaptací jako výsledkem kulturního dialogu? V přednášce budeme směřovat naši pozornost k filmu Františka Vláčila Adelheid, vycházejícího ze stejnojmenné Körnerovy novely. Vedle zamyšlení nad problematikou vyprávění v próze a ve filmové adaptacise budeme zabývat vztahy mezi knihou, scénářem a výsledným filmem, stylovými posuny, reprezentací prostoru (krajiny) a tematizací dějin.

 

13. 3. 2012, 17h

Petra Hanáková (FF UK Praha): Čtenář a divák v době „smrti filmu“

Mnozí tvůrci (namátkou Godard, Greenaway) i teoretici filmu, umění a nových médií (např. Manovich, Krauss(ová), Bellour, Usai a mnozí další) někdy potměšile, jindy zcela apokalypticky mluví o době nástupu nových médií, digitalizace a odtělesněného obrazu jako o období „po smrti filmu“, ve kterém je třeba přehodnotit základní koordináty jak mediální specifičnosti „filmu po filmu“, tak i diváckého zážitku. Vstoupili jsme podle nich do „temného období“ mediální smrti a následného truchlení uprostřed novomediálního chaosu, nebo naopak do osvobozující doby okouzlení interaktivními a demokratizačními audiovizuálními formami – což jsou pozice, které se kdysi nazývaly „skeptická“ a „těšitelská“. Co ovšem toto období mediální změny znamená pro diváka, potažmo pro čtenáře? Jak se vpisuje do nového, v mnohém komplikovanějšího vztahu k obrazu/textu? A v jakém smyslu znamená smrt filmu zrození nového diváka?

 

10. 4. 2012, 17h

Stanislava Fedrová (ÚČL AV ČR Praha): Obraz – pozorovatel – text: ekfráze jako intermediální žánr 

A já jsem vyšla na chodbu a dívala se na strop, na kterém se táhla freska fauna unášejícího nymfu […] nikdo se nedívá vzhůru, jediná já se dívám a žasnu nad tím, co vidím, čeho jsem svědkem.

Ekfráze je žánrem „prostředkujícím“ mezi dvěma médii reprezentace světa, verbálním a vizuálním: jejím účelem tradičně bylo působit na čtenáře tak, aby mu popisovaný obraz vyvstal před očima. Jenže: kdo se to vlastně dívá v aktu pozorování a kdo popisuje? Jakou roli v ekfrastických textech hraje sám pozorovatel? Promítá se do aktu deskripce dobová determinace vidění? A jak se viděné proměňuje v mysli a paměti pozorovatele? On je tím, kdo určuje optiku, objektivizuje nebo subjektivizuje pozorování. Může být interpretem, prostředníkem, díky němuž čtenář získává perspektivu spolu-pozorovatele obrazu, může být ale také postavou fikčního světa a vizuální reprezentace zároveň, která jen v úžasu zírá. Materiálem pro toto uvažování nám bude několik příkladů z české prózy 20. století (Durych, Maria, Langer, Hrabal).

 

15. 5. 2012, 17h

Astrid Winter (DAAD Praha – Ústav translatologie FF UK, Praha):  Němá poezie – konceptualizace mlčení v experimentální a vizuální literatuře 20. století

„Mluviti stříbro, mlčeti zlato.“ Paradoxní přístup básníka, který se úmyslně vzdává svého nejdůležitějšího nástroje  – mluveného jazyka, je autoreferenčním postupem moderny, který označuje její skutečný počátek. Od doby, kdy Stéphane Mallarmé v roce 1897 ve svém díle Coup de dés použil bílý papír jakožto ekvivalent ticha, dostalo se mlčení mnoha způsobů literární konceptualizace. Básníci si často brali na pomoc vizuální média a vizuální postupy, aby reprezentaci světa pomocí konvencionalizovaných a ideologicky zatížených verbálních znaků nahradili jejich prezentací. - Tato přednáška se zabývá rozmanitostí vizuálních žánrů v české experimentální poezii v letech 1959 až 1969 v kontextu mezinárodních literárních proudů konkrétní poezie. Klade si otázku, zda jazykově filozoficky, vývojově a v neposlední řadě politicky motivované hledání nosného jazyka v českém kontextu nebylo příčinou vzniku jistých specifických básnických realizací.

 

Stumme Poesie - Konzeptualisierungen des Schweigens in der experimentellen und visuellen Literatur des 20. Jahrhunderts

„Reden ist Silber, Schweigen ist Gold.“ Die paradoxe Geste des Dichters, mit der er auf sein Instrument, die verbale Sprache, verzichtet, gilt als autoreferentielles Verfahren der Moderne, das ihren eigentlichen Beginn markiert. Seitdem Stéphane Mallarmé 1897 im Coup de dés die weiße Fläche des Papiers als Äquivalent der Stille eingesetzt hatte, ist das Schweigen in unterschiedlichster Weise literarisch konzeptualisiert worden. Häufig bedienten sich die Dichter visueller Medien und Verfahren (Methoden), um an die Stelle der Repräsentation von Welt durch arbiträre und ideologisch abgenutzte verbale Zeichen deren Präsentation zu setzen. - Der Vortrag betrachtet die Vielfalt visueller Gattungen in der tschechischen experimentellen Poesie von 1959-1969 im Kontext der internationalen Strömung konkreter Dichtung und geht der Frage nach, ob die nicht nur sprachphilosophisch, sondern auch dichtungslogisch und nicht zuletzt politisch motivierte Suche nach einer tragfähigen Sprache gerade im tschechischen Kontext bestimmte Sonderformen hervorgebracht hat.

 

12. 6. 2012, 17h

Karel Piorecký (ÚČL AV ČR Praha): Česká literatura a nová média (Avantgarda vs. postmoderna) 

 

Program - podzim 2011

 

27. 9. 2011, 17h

Alice Jedličková (ÚČL AV ČR Praha): O smyslu intermediálních studií

 

11. 10. 2011, 17h

Marina Grišakova (Tartu Ülikool)Shifter as a Cognitive Category: "Imaginative Recentering" in Film and
      Fiction
 

 

8. 11. 2011, 17h

José Alaniz (University of Washington): Literature and History in Lucie Lomová's  Divoši

 

13. 12. 2011, 17h

Pavel Kořínek (ÚČL AV ČR Praha): Srdečné pozdravy z Třeskoprsk. Čtyřlístek jako transmediální fikční universum

 

 

Přednášky se konají v zasedací síni Ústavu pro českou literaturu AV ČR, Na Florenci 3/1420, 110 00 Praha 1 a jsou veřejně přístupné.

 

Ke stažení:

PLAKÁT - jaro 2012

PLAKÁT - podzim 2011

TISKOVÁ ZPRÁVA

 

Další informace:

Dalibor Dobiáš

e-mail:  Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

mobil:   603 103 907

 

Staročeské "dýchánky"

V rámci Literárněvědného fóra se v zimním semestru uskuteční také volná řada přednášek zaměřených ke starší české literatuře a jejím širším kulturním a historickým souvislostem. 

 

18. 10. 2011, 17h

Radmila Pavlíčková: Kniha a čtení knih v pohřebních kázáních nad ženami v raném novověku.

 

1. 11. 2011, 16h

 Oddělení pro výzkum starší literatury ÚČL AV ČR: Pírka z literární peřiny svaté Kateřiny. Kolokvium nad literárním obrazem sv. Kateřiny Alexandrijské.


6. 12. 2011, 17h

Tomáš Havelka: Rovně jako tělo snem, tak vtip kratochvílí se posilňuje. Komika v české raně novověké dramatice.

 

24. 1. 2012, 17h

Jan Kvapil: Kateřinská dočesná.

 

21. 2. 2012, 17h

Hedvika Kuchařová: Zapomenutý svět barokní vzdělanosti. (Nejen) premonstrátská řádová studia.

 

6. 3. 2012, 17h

Barbora Hanzová: "Neb by velmě neslušalo, by mlčal tělesný jazyk!" Kazatelský styl Řečí nedělních a svátečních Tomáše ze Štítného.

 

3. 4. 2012, 17h

Marta Vaculínová: O humanistech a humanistickém básnictví.

 

22. 5. 2012, 17h

Vladimíra Maňas: Literatura spjaté s činností náboženských bratrstev na Moravě.


Přednášky se konají v zasedací síni Ústavu pro českou literaturu AV ČR, Na Florenci 3/1420, 110 00 Praha 1 a jsou veřejně přístupné.

 

Další informace:

Jan Kvapil

mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

mobil: 732 921 250

tel.: 222 828 126